Alter Eko: Izrael - náš vzor

Tamní hospodářství se předně nedostalo do záporných čísel, krize pouze přibrzdila růst. Je neuvěřitelné, že těch 7,5 milionu lidí, tedy tři čtvrtiny České republiky, v tak složitých politických a klimatických podmínkách produkuje široké spektrum výrobků s tak vysokou přidanou hodnotou. Kdyby se o Izraeli mluvilo jako o "nějaké zemi", tedy nevyslovil-li by se její název, tak by se mohlo zdát, že jde o jakousi vizi budoucnosti pro Českou republiku. V ledasčem jsme stejní.

Jaké jsou partnerské vztahy mezi českou a izraelskou ekonomikou?

Izrael je vysoce nadprůměrný v elektronice, chemii a - vzhledem k jejich situaci - zbrojním průmyslu, což souvisí se strojírenstvím. Čili komodity velmi podobné tomu, v čem jsme dobří my, případně v čem jsme dobří byli či dobří být můžeme.

Izrael je moderní stát s našlápnutou ekonomikou. Přitom má enormní výdaje na armádu. Jak to jeho hospodářství zvládá?

My neumíme své výdaje škrtit a Izrael to prostě umí. Ekonomika přitom roste i při těchto výdajích. Mentalita země je ovlivněna tím, že Izraelci si budují svůj stát, který dlouho neměli. My jsme ovšem v roce 1918 měli podobný étos. Na rozdíl od nás jim ale velmi dobře funguje státní administrativa.

Jaká je v Izraeli vlastně role státu?

V prvé řadě integruje obyvatelstvo za nějakým cílem, za druhé vytváří kvalitní školství a zdravotnictví. Pak je tam vojenská služba, která v podmínkách Izraele není vůbec trapná, protože armáda opravdu funguje a mnoho lidí se v ní dovzdělá. Naučí se nové dovednosti nebo si rozšíří stávající kvalifikaci. Nezůstanou jen kuchaři, uklízečkami nebo řidiči.Izrael má také v neposlední řadě zvládnutou celou techniku transferu vědeckých poznatků do praxe, respektive do byznysu, do peněz, a to včetně základního výzkumu. V Izraeli vznikla spousta patentů světového významu. Rovněž tam existuje funkce, kterou bych velice rád viděl i v České republice. Každé tamní ministerstvo má jakési hlavní vědce. Tito lidé posuzují předkládané projekty, případně na ně uvolňují peníze. Prostě někdo přijde, řekne: "Něco jsem vymyslel a rád bych to dělal", a když to má hlavu a patu, tak peníze dostane. Když to dobře dopadne, tak vydělá, stane se z něho boháč a peníze vrátí, když ne, tak propadnou. Ale nikdo je neukradne!

Když se řekne slovo Izrael, tak se asi řadě z nás vybaví slovo kibuc. Jak dnes vypadá toto družstevní hospodaření, které se tolik proslavilo před padesáti, šedesáti lety?

Kibuc je jedním z velice zajímavých reliktů hledání uspořádání společnosti. Tím, že ta společnost vznikla úplně na volném poli, ve volném prostoru podobně jako Spojené státy začátkem 19. století, tak si mohla začít klást otázky, jak to tedy udělat všechno nově. Nebyla zatížena žádnými tradicemi, věcmi, tak zkoušela něco nového. Tehdy se kolektivní myšlenky ohromně uplatňovaly. Pak ovšem začaly být na obtíž, protože lidé neměli majetek, všechno šlo do společné poklady, a to je v moderní době velmi těžké ustát. Kibucy dodnes existují, žijí v nich spíše starší lidé. 

Poslechněte si celý rozhovor: