Rozhovor týdne: Západ by se měl poučit z čínského přístupu k Africe

Poklidné střídání vlád, které je v Evropě považované již za samozřejmost, je zatím v Africe vyzdvihováno jako následováníhodný příklad. Z tohoto důvodu se u životopisu bývalého nigerijského prezidenta Oluseguna Obasanja zdůrazňuje mimo jiné skutečnost, že byl prvním vojenským vůdcem státu Nigérie, který v roce 1979 pokojně předal moc demokraticky zvolené vládě.

O dvacet let později se sám stal podruhé již řádně zvoleným prezidentem. Poté co státnickou funkci v roce 2007 opustil, stal se jedním z nejvlivnějších propagátorů Afriky ve světě. Týdeník Ekonom s ním hovořil při příležitosti nedávné konference Forum 2000.

Jste známý celosvětový propagátor toho, aby svět vnímal Afriku jako zajímavou investiční příležitost. Jaké africké země podle vás pro investice skýtají největší možnosti?

Já se dívám na Afriku jako na celek. Jsem přesvědčen, že jde o jeden z nejslibnějších regionů světa, ne-li úplně nejslibnější. Je pro to řada důvodů. Podívejte se na finanční krizi, která začala ve Spojených státech v roce 2008 a stále pokračuje. Stejné je to v zemích eurozóny, tam je konec krize v nedohlednu. Dokonce ani Čína není už takovým lídrem, jakým byla. Stále sice roste, ale už to není oněch 10 a více procent, jako tomu bylo v poslední dekádě. Zpomalení vidíme i v zemích, jako je Indie a Brazílie. Takže, kde mají investoři hledat nové příležitosti? Nabízí se právě Afrika.

Na co byste je lákal především?

Na to, že je Afrika v podstatě panenskou zemí. Má velmi levnou pracovní sílu, obrovské plochy půdy - 60 procent neobdělávané orné půdy světa je právě v Africe. V posledních deseti letech africké státy dramaticky posílily v ekonomickém růstu. Ve dvou třetinách afrických zemí rostl hrubý domácí produkt průměrně o pět procent ročně. Rovněž v oblasti střídání vlád, státní správy, svobodných voleb se situace zlepšila. Netvrdím tím samozřejmě, že Afrika nemá problémy. Má je a je jich dost. Na kontinentě je stále řada zemí, kde se válčí, jako je Mali. Máme země, kde stát neplní svoji úlohu, jako je například Somálsko. Stále máme co zlepšovat v oblasti infrastruktury, což je ale zároveň i příležitost pro investory.

Je tu i nadále obrovský problém korupce. Ale to je něco, čeho se do budoucna tolik neobávám. O problému víme, dokázali jsme ho pojmenovat a pracujeme na změně. Vážný problém nastává tam, kde si problém nepřipouštíme, nebo před ním zavíráme oči.

Pokud je na světě nějaká země, která černému kontinentu rozumí, či se o to snaží, tak je to Čína. Ta se na investice v Africe a na spolupráci s africkými zeměmi vrhla ve velkém. Souhlasíte?

Čína rozumí Africe stále lépe a lépe, i když pořád ne dostatečně. Čína pochopila, že Afrika má z hlediska budoucnosti ohromný potenciál. Ale ani ona ještě nedokáže Afričany úplně zapojit, dát jim pocit, že nejsou jen útrpnými příjemci nějaké pomoci, ale těmi, kdo aktivně spolupracují a kteří na budoucí prosperitě budou také profitovat.

POKRAČOVÁNÍ ROZHOVORU VČETNĚ ANALÝZY, JAK ČESKÉ FIRMY DOBÝVAJÍ AFRIKU, NAJDETE V NOVÉM VYDÁNÍ TÝDENÍKU EKONOM, KTERÝ VYŠEL VE ČTVRTEK 6. PROSINCE.