Rozhovor týdne: Německo hasí problémy, které samo zapálilo

Günter Verheugen rozhodně není vyznavačem zdravého životního stylu. Během rozhovoru pro týdeník Ekonom vypil své druhé dvojité espresso a po interview prchal z nekuřáckého hotelu na dvůr s krabičkou cigaret v ruce. Od dob, kdy pravidelně navštěvoval Prahu v roli eurokomisaře pro rozšíření Evropské unie, se příliš nezměnil. A i když už nejvyšší politiku před dvěma lety opustil, stále patří patrně mezi nejvýraznější politické tváře, které si Češi s evropskou politikou spojí. 

„Když jsem byl eurokomisařem, měli jsme zásadu, že na nové členské státy se ve věci eura nemá nijak tlačit. Myslím, že na vás také nikdo tlačit nebude. Ale můj tip je, že do konce desetiletí budete součástí eurozóny,“ říká na adresu Česka Verheugen, který se dlouhodobě odmítá vyjadřovat k názorům českého prezidenta Václava Klause.

O jiných tématech ale mluví ochotně. „Proti Temelínu nic nemám. Ale přesvědčení, že budoucí přebytečnou energii vyrobenou z jádra budete snadno prodávat do zahraničí, se může ukázat jako liché,“ podotýká například k budoucnosti evropské energetiky, kvůli které také do Prahy přijel.

Vy sám nefandíte jádru, jste spokojen s rozhodnutím německé vlády zavřít po havárii ve Fukušimě definitivně atomové elektrárny?
Rozhodnutí opustit jadernou energii padlo už mnohem dříve, za vlády Gerharda Schrödera (německým kancléřem byl v letech 1998 až 2005, pozn. red.). Další vláda to rozhodnutí zvrátila a nyní to zase otočila. A takový přístup se mi rozhodně nelíbí. Protože jde o nepředvídatelná rozhodnutí, která mají negativní vliv na celou evropskou ekonomiku. Pro energetický sektor v Německu to je samozřejmě komplikace, protože způsob, jak současná vláda přechod na nové zdroje elektřiny řídí, je naprostá katastrofa. Žádná strategie pro to, aby dodávky elektřiny byly dostatečné a zároveň za rozumnou cenu, zatím neexistuje. Obnovitelné zdroje jsou bezvadné, ale jsou velmi drahé a nedokážu si například představit, že bychom se obešli bez větší spotřeby uhlí.

Pokud jde o Německo, prestižní Gallupův ústav před několika dny zveřejnil průzkum, podle něhož světová veřejnost Německo považuje za světového lídra, konkrétně 47 procent dotázaných, dokonce o procento více než u Spojených států.
To mě docela překvapuje...

...pravděpodobně to souvisí s vývojem finanční krize. Jste spokojen s tím, jak se Německo profiluje jako lídr Evropské unie?
Ne, to nejsem. Naopak jsem přesvědčen, že německá vláda je z velké části zodpovědná za to, jak finanční krize zasáhla Evropu. Stačí si vzpomenout na první německé reakce na řecké problémy.
Nejprve ty problémy vláda zlehčovala, pak dávala najevo, že ji vlastně nezajímá, jestli Řecko zkrachuje, nebo ne. A takový přístup na jednotném trhu situaci výrazně zhoršoval. Politika vlády Angely Merkelové se dá popsat asi takto: dnes řekneme, co rozhodně nikdy nehodláme udělat, a o tři měsíce později to uděláme. Německo porušilo všechna tabu, která si samo původně určilo. Odmítalo evropskou ekonomickou vládu, máme ji. Nechtělo transferovou unii, vznikla. Bylo proti aktivnější roli Evropské centrální banky, tu už máme také... S takovou nahodilou politikou není možné být spokojen. Německo je také v Evropské unii v podstatě osamocené. Hlavní prioritou by podle něj měly být úspory, snaha o vyrovnaný rozpočet. Ale tenhle pohled ostatní země příliš nesdílejí.

Angelu Merkelovou byste tedy za úspěšnou političku neoznačil?
Určitě ne. Úspěšná je v tom, že pro svou politiku dokázala získat poměrně širokou podporu, to ano. Ale to, že si německá ekonomika vede velmi dobře, není zásluha vlády, ale německého průmyslu a zejména exportérů.

V jaké fázi finanční krize podle vás jsme? Už jsme na dně, nebo to nejhorší ještě  nepřišlo?
Rozhodně nic není za námi. Na druhé straně nevěřím extrémním názorům, že celá Evropská unie, sytém, na němž stojí, a zejména eurozóna, zkolabuje. Zároveň nesdílím ani optimistický pohled prezidenta Evropské centrální banky Maria Draghiho, který prohlásil, že finanční krize už je za námi. Jeden z hlavních důvodů krize je totiž stále přítomen; naopak se ještě prohlubuje.

A to je?
Nestabilita evropského bankovního sektoru. Členské státy také nejsou schopny zvládat své rozpočty, snižovat zadlužení, které je stále velké. Ekonomický růst je nízký, nedostatečný pro boj s dluhem. A pak je tu i nestabilní politická situace. Předpokládám, že francouzské prezidentské volby povedou k zásadní změně v rozložení sil v Evropě. Pokud vznikne nová francouzská vláda s novým prezidentem, bude nějaký čas trvat, než si ve vztahu k Evropě ujasní, co vlastně chce a co bude dělat. Všimněte si, že ani Brusel nyní nepřijímá žádná rozhodnutí. Takže není žádný důvod být velký optimista. Podobně není jasné ani to, zda začne skutečně platit, co Evropská unie dohodla v rámci fiskálního kompaktu. Protože některé evropské země mají vážné problémy a taková opatření si jednoduše nemohou dovolit.

---

Pokračování rozhovoru najdete v novém vydání týdeníku Ekonom, který vyšel ve čtvrtek 26. dubna, nebo pod odkazem níže: