Podrobíme-li registrace nových automobilů hlubší analýze, zjistíme, že český trh loni stagnoval či dokonce klesl. Vykázaný růst o 2,4 procenta je totiž ovlivněn vozidly, která tady sice dostala registrační značku, ale vzápětí odjela do ciziny. Ještě hůře to vypadá, podíváme-li se na parametr, kterému se říká obnova vozového parku. Ten poskytuje informaci o tom, kolik přestárlých vozidel bylo vyřazeno z provozu a nahrazeno novými. Ve vyspělých evropských zemích dosahuje obnova vozového parku běžně 10 procent. V době konjunktury či nějakých pobídek tam vyskočí na 12 procent, v čase ekonomických potíží klesá k osmi. Naproti tomu v Česku se obnova pohybuje kolem tří či čtyř procent.

Průměrný věk osobních automobilů u nás činí zhruba 14 let, od roku 1990 se téměř nezměnil. Podstatně přitom vzrostl počet firemních aut, která se obnovují mnohem častěji. Vozidla využívaná k soukromým účelům dnes tedy mají vyšší průměrný věk než před zahájením transformace. Rozdíl je samozřejmě v tom, že tehdejší typický čtrnáctiletý vůz byla Škoda 100, zatímco dnes mluvíme o automobilech z roku 1997. To už byla na trhu pestrá nabídka dobrých aut, ale vozidla vyráběná v současné době jsou bezpečnější a ekologičtější.

Pokrok je tak výrazný, že by se nad ním měli zamyslet i politici a úředníci. Nízká obnova vozového parku vyplývá pochopitelně hlavně ze skutečnosti, že průměrná mzda v Česku je oproti našim západním sousedům třetinová. Nicméně je tu i druhý faktor: český stát nepoužívá žádný nástroj, jímž by obnovu vozového parku podpořil. Podotýkám přitom, že opatření na podporu obměny nemusejí zatížit státní rozpočet. Může jít o kroky, které jsou fiskálně naprosto neutrální, a přitom rozhýbou obchod. Dokud vláda nezačne jednat, budeme se potýkat se všemi negativními důsledky nadměrného dovozu ojetých vozidel. Právě nyní, kdy je na trhu dostatek levných modelů, by pro to byla správná doba.

Vít Pěkný
generální ředitel Kia Motors Czech

Související