Video
Norové se bouří proti představě, že by Breivik skončil v luxusním vězení přehrát

V mnoha ohledech premiant Evropy. Přesto se Norsku nevyhnul teroristický útok. Dvaatřicetiletý Nor Anders Behrig Breivik dokázal takřka svépomocí zabít více lidí než skupinka sebevražedných atentátníků před šesti lety v Londýně.

Že se terčem tak rozsáhlého útoků stalo právě Norsko, překvapilo nejvíce Nory samotné.

»Od dob Vikingů jsme klidná země. Počet vražd je zde velice nízký a třeba ministři nechodí s žádnou ochrankou. Umíte si tak asi představit, jaký to byl pro nás šok,« řekl pro týdeník Ekonom sociolog Hans Christian Sorhaug z Univerzity v Oslo.

Idylická země... Navenek

Norové společenské problémy, které mohou tvořit podhoubí pro podobné události, znají jen z doslechu.

Ekonomická krize se Norska dotkla jen okrajově. Nezaměstnanost nepřekročila čtyři procenta a neoslabil se ani sociální systém, díky němuž mají obyvatelé nárok nejen na bezplatné zdravotnictví, ale i na finanční podporu před nástupem do prvního zaměstnání.

»Norsko je silné díky spojení sociálního státu a rozumného nakládání s tržbami ze zásob ropy,« vysvětluje #195#śystein Thogersen z Norské ekonomické univerzity.

Výdělky z podmořských ložisek ropy a zemního plynu totiž stát »projídá« jen částečně - značnou část naopak ukládá do zvláštního penzijního fondu, v němž si Norové již nastřádali v přepočtu více než sedm bilionů českých korun.

Nemluvě o tom, že v době, kdy se evropské země potápějí do dluhů, hospodaří Norsko s desetiprocentními rozpočtovými přebytky.

Mezi norské chlouby se však neřadí pouze ekonomická situace. Skandinávská země dosud také patřila k státům s nejmenší kriminalitou nebo hrozbou teroristických útoků. Alespoň tak to uvádí hojně citovaný Světový mírový index, který sestavuje australský Institut pro ekonomiku a mír.

»Poslední opravdová zkušenost s terorismem v Norsku sahá ještě do první poloviny devadesátých let, kdy tamní satanisté sdružení kolem nově vznikajících blackmetalových skupin vypalovali středověké kostely,« říká Petr Kupka z Centra bezpečnostních studií při Masarykově univerzitě.

Od té doby byl v zemi klid. Výraznější problémy Norsko nemělo ani se svojí zhruba stopadesátitisícovou muslimskou komunitou. Otázka přistěhovalectví se sice stala jedním z témat posledních voleb v roce 2009, v porovnání s jinými evropskými zeměmi se ale norští muslimové více včlenili do domácí většiny.

A například krajní pravice, k níž svými postoji částečně patří i Breivik, byla téměř bezvýznamná. Útok zprava nepředpokládali ani pozorovatelé, ani tajné služby.

»Podobně jako v předešlých letech pravicoví ani levicoví extremisté dnes nepředstavují vážnou hrozbu pro norskou společnost,« uvedla například norská tajná služba ve své výroční zprávě na začátku letošního roku.

Nepřítel mezi námi

Vyvstává proto otázka, do jaké míry vůbec Breivikovy vražedné pohnutky přímo souvisely se situací v Norsku.

»Taková věc se mohla podle mého názoru odehrát kdekoli. Ten člověk hledal inspiraci na internetu, hrál bojové počítačové hry a označoval se za templářského rytíře. To nejsou zrovna věci, které by se týkaly specificky Norska,« říká sociolog Hans Christian Sorhaug.

Podle něho se nyní navíc mohou kdekoli v Evropě objevit lidé, kteří Breivikovo střílení a bombový útok vezmou jako inspiraci.

»Kvůli tomu, jak si to připravil a jakým způsobem to provedl, má nyní zajištěnu velkou publicitu nejen on sám, ale zejména jeho politické postoje,« dodává Sorhaug.

Podobně mluví i Marián Brzybohatý, odborník na terorismus z pražské Policejní akademie.

»Události v Norsku otevřely novou kapitolu terorismu. Až do současnosti jsme za hrozbu považovali zejména islamisty, tedy vnějšího nepřítele. Nyní ale zjišťujeme, že ten nepřítel je vlastně mezi námi,« říká Brzybohatý.

Podle něho není ani Česko žádným ostrůvkem bezpečí.

»Pravicoví extrémisté se aktivizují také u nás. Společenské napětí a frustrace stoupá, takže základ pro takové jevy zde existuje,« dodává Brzybohatý.

Politici zmizí z ulice

Nicméně jako první se s nastalou situací musí vyrovnat právě otřesené Norsko.

»Tato událost naši zemi naprosto změnila, připravila nás o nevinnost,« poznamenala v České televizi zástupkyně norského velvyslance Tijana Balac Nilsenová.

Vzhledem k Breivikovým útokům, jež mířily na stranický dorost vládnoucích sociálních demokratů, jako první vezme za své blízký kontakt, který mají běžní Norové se svými politiky.

»Nyní můžete i vysoce postaveným politikům zavolat nebo je potkat, jak jdou po ulici. Obávám se, že nově kolem nich vyroste zeď,« řekl týdeníku Ekonom sociolog Sorhaug.

Nepochybně se promění také norská politická scéna, i když zatím není úplně jasné, kterým směrem.

»Očekávám, že politici teď zanechají hádek a budou se snažit vystupovat jednotně. Za několik týdnů se zde konají komunální volby. Myslím, že vládnoucí sociální demokraté dostanou ze solidarity ke svým obětem ještě větší podporu,« míní Sorhaug.

Zajímavé bude sledovat také další osud nyní dvacetiprocentní populistické Strany pokroku, jejiž členem byl řadu let i Breivik a která v posledních volbách stejně jako on hrála na antiimigrantské cítění.

»Myslím, že témata, které se snažil otevřít Breivik, si nyní nikdo nedovolí příliš vytahovat,« dodává norský sociolog.

Šéfka Strany pokroku Siv Jensenová se ale již nechala slyšet, že ve své politice bude pokračovat.

»Nejlepším způsobem, jak lze bojovat se špatnými ideami a radikalismem, je vést otevřenou debatu,« prohlásila krátce po útocích.

Policisté se dočkají vrtulníku

Jaké zákony bude chtít norská vláda prosadit v reakci na tragické události, se zatím neví. Takřka jisté je, že větší pravomoci i lepší vybavení získá tamní policie.

Otázkou však zůstává, zda Norové přistoupí také na případné zásahy do svých tradičně širokých osobních svobod.

Země, jež se s podobným traumatem setkaly, reagovaly různě. Například Finsko, kde v listopadu 2007 student Pekka-Eric Auvinen zastřelil osm lidí na střední škole, nedávno přijalo zákon zpřísňující držení střelných zbraní. Podle oficiálních údajů tam na tři obyvatele připadá jedna zbraň, což je mimochodem podobné číslo jako v Norsku.

Ve stejném duchu postupovalo i Slovensko, kde loni v srpnu osmačtyřicetiletý Lubomír Harman zastřelil na bratislavském sídlišti sedm lidí. Držitelé zbrojních průkazů tak od letošního roku musejí pravidelně procházet psychotesty.

Slovenský příklad nicméně také ukazuje, že ne všechna opatření, která následují po tragických událostech, mohou být šťastná.

Tamní ministerstvo vnitra totiž v reakci na loňské střílení také rozhodlo, že policejní hlídky dostanou jako součást běžné výzbroje samopaly. Jenže poté, co si jeden policista zapomněl samopal na střeše vozidla a jeho kolegyně na čerpací stanici, podobné nápady přehodnotilo.

(Viz též komentář)

Vladimír Šnídl
Jan Němec

7 bilionů korun
Tolik v přepočtu »naspořilo« Norsko ve státním fondu z prodeje ropy.

Související