Vystavit se riziku setkání s divokými psy v Rumunsku nebo nákazy malárií v Ghaně. To nejsou právě lákavé vyhlídky. Na druhou stranu stát se hrdinou vesnice Carmen na Filipínách poté, co jejím obyvatelům zajistíte studnu a oni nemusejí chodit čtyři kilometry pro každé vědro, už zní lépe.

Takové zkušenosti mají za sebou účastníci programu Corporate Service Corps (CSC) neboli firemních mírových sborů společnosti IBM. I když to vypadá nebezpečně a náročně, v centru IT giganta musejí odmítat tisíce přihlášek »do akce«.

Firemní jednotky

»Funguje to tak, že tým hodnotitelů vybere z přihlášených z celého světa skupinu lidí, rozdělí je do osmi až patnáctičlenných týmů a v průběhu roku je vysílá pomáhat na různá místa,« přibližuje Monika Ladmanová, manažerka rozvoje filantropie a korporátní společenské odpovědnosti IBM ČR. Národní pobočky ani sami účastníci nemají možnost do výběru zasahovat.

Zatímco většina společností své zaměstnance motivuje k dobrovolnické práci třeba pomocí placených volných dní, IBM tento trend jako první zapracovala do programů rozvoje manažerských dovedností svých lidí.

»Je to v podstatě škola života. Účastníci musejí najít odhodlání přihlásit se, věnovat tomu volný čas, vystavit se nepohodlí. Jsou potom odolnější vůči stresu, umějí určovat priority, efektivně se rozhodovat, pracovat v multikulturním prostředí a využívat jeho výhod,« hodnotí program Jana Riebová, členka představenstva České společnosti pro rozvoj lidských zdrojů (ČSRLZ) a personální ředitelka UniCredit Bank.

Centrála IBM z elektronických přihlášek vybírá lidi s co nejlepšími dovednostmi a zkušenostmi. Jak upozorňují zástupci společnosti, je větší šance dostat se na Harvard než do »sboru«.

Není to žádná dovolená

Při rozčlenění do týmů se kromě profese hledí i na to, aby byl složen z odlišných typů a různých národností. Vysíláni jsou pak do míst vzdálených nejen co do počtu kilometrů, ale i prostředí, na něž byli dosud zvyklí.

»Chceme, aby jim zkušenosti dopomohly k proměně, aby byli lépe vybaveni pro výzvy 21. století,« přiblížil listu Businessweek z centrály IBM Kevin Thompson, který celý program řídí.

U podobných projektů, kdy firmy »půjčují« zaměstnance nadacím, bývá často kritizována »jednodennost« těchto aktivit. Program CSC trvá i měsíce. Na vlastní kůži si to vyzkoušela Jana Pradlová, vedoucí oddělení interního vzdělávání IBM ČR, která byla členkou firemních sborů vyslaných do města Campinas v Brazílii.

»Tři měsíce před odletem jsem se dozvěděla složení týmu spolu s informací o místě mise. Od té doby začala ve spolupráci se čtrnácti kolegy z jedenácti zemí světa příprava,« uvádí.

Intenzivní příprava, která Pradlové zabrala minimálně deset hodin týdně, probíhala prostřednictvím samostudia, telekonferencí, virtuálního vyučování a s pomocí materiálů vytvořených učiteli Harvard Business School.

Účast na programu je o to náročnější, že ji musejí dobrovolníci vykonávat ve volném čase. Od IBM na to nedostanou kromě doby na výjezd žádné speciální volno ani odměnu.

Sto procent loajálních

Měsíc před odletem jsou účastníci rozděleni do minitýmů, které mají na starost jednotlivé projekty. Skupina s Janou Pradlovou pracovala pro neziskovou organizaci Centro Corsiny, pečující o sirotky rodičů zemřelých na AIDS a poskytující pomoc HIV pozitivním, pacientům s AIDS a jejich rodinám.

Nadace měla kvůli riziku onemocnění, nízkým finančním prostředkům a neexistenci personálního oddělení problém udržet si zaměstnance, kteří navíc často podléhali syndromu »vyhoření«. Právě to měl vyslaný tým vyřešit.

Po návratu z »výsadku« následuje tříměsíční fáze, během níž navrátilci svůj úkol dokončují, shrnují výsledky a zapracovávají je do strategie IBM v oblasti rozvíjejících se trhů. Osobní zapojení ale u absolventů trvá i déle.

»Uplynulo již více než půl roku od mého návratu a já stále zůstávám mentorem brazilských kolegů, podílím se na výběru dalších dobrovolníků na mise CSC a pořádám přednášky,« doplňuje Pradlová.

Podle hodnocení, které vystavil profesor Chris Marquis z Harvard Business School, na programu firemních mírových jednotek vydělají všichni. Z jeho průzkumu vyplynulo, že cílové organizace byly s prací dobrovolníků více než spokojeny.

Odbornice na manažerský trénink a partnerka společnosti DMC management consulting Jitka Tejnorová vidí tento program společenské zodpovědnosti jako důležitou součást psychohygieny.

»Zabraňuje vyhoření, jež hrozí zvláště vytíženým manažerům velkých společností,« vysvětluje.

Samozřejmostí je i zkvalitnění manažerských schopností absolventů.

»Nejcennější pro mě byla zkušenost s prací v kulturně diverzifikovaném týmu a v praxi jsem si ověřila, že taková skupina dosahuje výsledků rychleji a lépe než monokulturní týmy. Že rozdílnost neodděluje, ale spojuje,« doplňuje Pradlová.

Marquisovo hodnocení také potvrdilo, že program podporuje loajalitu zaměstnanců. Celých sto procent účastníků programu uvedlo, že se zvýšil jejich zájem pokračovat v kariéře u IBM.

Je jasné, že podobný projekt si může dovolit jen velká mezinárodní společnost. Inspirovat se jeho pozitivními přínosy mohou ale i malé nebo lokální firmy.

Nikdy ne efektně

Z pohledu společenské odpovědnosti stačí, když se menší firmy zaměří na dlouhodobější charitativní projekty. Z pohledu rozvoje lidských zdrojů zase pomůže, když dobrovolníky vystaví nezvyklému prostředí nebo lidem, s nimiž se běžně nesetkávají.

»Zaujal mě projekt mezinárodní firmy, která v Česku zřizuje a provozuje firemní kantýny. Její zaměstnanci chodí v rámci dobrovolnictví do domovů důchodců a vedou obyvatele k tomu, aby dodržovali pitný režim,« uvádí příklad Jana Riebová.

Firma Jitky Tejnorové zase spolupracuje se sdružením Kaňka, které se zaměřuje na rozvoj handicapovaných dětí.

U každého programu společenské odpovědnosti je ale třeba dbát na jednu věc. »Pozitiva i negativa se u těchto projektů pojí se slovem efekt. Někdy jde více o to, aby byl program spíše efektní než efektivní,« uzavírá Riebová.

Jakub Křešnička

Firemní mírové sbory společnosti IBM
- Program vznikl v roce 2008, je inspirovaný americkými Mírovými sbory.
- Více než 500 účastníků ze 44 zemí už pomohlo v Brazílii, Číně, Egyptě, na Filipínách, v Ghaně, Indii, JAR, Nigérii, Rumunsku, Tanzanii, Turecku a Vietnamu.
- Realizované projekty se pohybují od pomoci malým podnikatelům rozšířit byznys přes nadace až po univerzitu, která si chce nastavit svůj vlastní program společenské odpovědnosti.

Blahodárný vliv společenské odpovědnosti
- Vede k osobnímu růstu jednotlivce - potvrzuje sociální uvědomění, naučí pracovat s rozdílnostmi a využívat jich, zvyšuje společenský status zaměstnance.
- Je součástí psychohygieny zabraňující vyhoření a zvyšuje odolnost vůči stresu a trpělivost.
- Zlepšuje znalosti, schopnosti, práci s prioritami, efektivitu rozhodování i práci v týmu.
- Zvyšuje motivaci, produktivitu, firemní kulturu a loajalitu k firmě, může mít efekt pro nábor - zaměstnanci ji doporučují známým.

Účastníci musejí najít odhodlání přihlásit se, věnovat tomu volný čas, vystavit se nepohodlí.

Související