Vzor centrálního bankéře

Vzor centrálního bankéře

Když v srpnu 2007 začala finanční krize nabírat obrátky, Jim Cramer, expresivní ekonomický komentátor jedné kabelové televize, počastoval předsedu Federálního rezervního systému (Fed) tou nejhorší nadávkou, na jakou se zmohl: "Bernanke se chová jako akademik. Na akademické způsoby teď není čas!"

Bývala to nadávka, ale když 25. srpna Barack Obama nominoval Bena Bernankeho do čela Fedu na další čtyři roky, stal se z ní zdroj síly. "Ben je expert na příčiny velké hospodářské krize a určitě ho nenapadlo, že bude součástí týmu, který má za úkol zabránit té další," prohlásil prezident Obama.

"Ovšem díky svému zázemí, povaze, odvaze a kreativitě výrazně přispěl k tomu, aby se právě tohle povedlo," dodal.

Že je hrozba opakování velké hospodářské krize zažehnána, prohlásit nemůžeme. Můžeme ale konstatovat, že Bernankeho akademické zázemí, jež zpočátku vypadalo jako slabina, se ukázalo být jeho předností. V jeho zatím úspěšných protikrizových krocích se odráží nejen to, co ví o velké krizi on, ale i poznatky dalších ekonomů studujících krize - jak ukazují podobné strategie, jež zvolily další centrální banky.

Politický zelenáč

Bernanke byl oproti svému předchůdci Alanu Greenspanovi politický zelenáč. Když však žádal politiky o finanční pomoc bankám, udělal z toho přednost. "Jsem univerzitní profesor," řekl Kongresu při rozpravě o záchranném programu TARP v hodnotě 700 miliard dolarů. "Nikdy jsem nepracoval na Wall Street... Zájem mám pouze o sílu a zotavení americké ekonomiky," vysvětloval.

Bernankeho první funkční období bylo jistě náročné, ale to druhé bude z politického hlediska zrádnější.

Probíhající zotavení bude slabé, přinejmenším rok zůstane deflace větší hrozbou než inflace. Ovšem už první známky růstu vyvolají tlak na zpřísnění monetární politiky, které bude Bernanke muset odrazit, aniž by na druhou stranu vzbudil dojem, že je měkký vůči inflaci. Jakmile se zotavení zkonsoliduje a nezaměstnanost začne klesat, bude nucen zvednout úrokové sazby a snížit úhrn bilanční sumy Fedu, čímž se vydá všanc útoku ze strany Kongresu a možná i prezidenta Obamy.

Podle Davida Blanchflowera, jenž nedávno odešel z měnového výboru Bank of England, bude rovněž muset nastolit nový měnový režim a přestat se soustředit výhradně na nízkou inflaci. Fed možná bude muset více intervenovat na trzích, aby zabránil vzniku nových bublin.

To ovšem stejně jako zpřísnění monetární politiky nebude populární a Fed už tak upadl u veřejnosti do nemilosti.

S Obamovou podporou

Bernanke tyto problémy může zvládnout. Prezident Obama pětapadesátiletého republikána nesmírně podpořil, když ho nominoval dávno před vypršením funkčního období, místo aby ho nechal v nejistotě nebo ho nahradil někým z Demokratické strany. Šéf Fedu navíc prokázal, že se vyzná nejen v akademické teorii, ale i v politické realitě, v níž jeho instituce funguje.

Ben Bernanke byl jmenován do čela Fedu roku 2006 především díky svému akademickému renomé. Jakožto profesor na Princetonské univerzitě, pak jeden z guvernérů Fedu pod Alanem Greenspanem a krátce i jako poradce George Bushe pomáhal vybudovat ortodoxní makroekonomický systém, který nakonec tak zoufale neobstál.

Tvrdil, že centrální banky odvádějí nejlepší práci, když se soustředí výlučně na inflaci, nejlépe se stanoveným cílem. Byl si ještě jistější než Alan Greenspan, že pokoušet se zastavit cenové bubliny na akciových trzích pomocí měnové politiky nadělá víc škody než užitku.

To do velké míry pramenilo z jeho předpokladu (který s ním sdílela většina makro-ekonomů), že trhy jsou většinou racionální a efektivní. V září 2005 prohlásil: "Nedávné zvýšení cen nemovitostí lze připsat hlavně klíčovým ekonomickým ukazatelům."

Ošidná víra v efektivní trhy

Podle správce fondu Jeremyho Granthama byla Bernankeho víra v efektivní trhy tak silná, že nezaregistroval realitní bublinu, jaká přijde jednou za sto let, protože taková bublina neměla být možná.

Alana Greenspana obviňují ze zasetí semínek krize, protože po recesi v roce 2001 držel úrokové sazby nízko, ale Ben Bernanke tuto strategii podpořil.

Ještě 7. srpna 2007, tedy několik dní před vypuknutím krize, se Fed nechal slyšet, že má větší starost o inflaci než o slábnoucí ekonomiku.

Když se však projevila závažnost krize, Bernanke věděl, co je třeba.

Finanční instituce, které nevěděly, kdo se tak osudově spálil na toxických cenných papírech, začaly hromadit likvidní prostředky (hotovost a velmi bezpečné vládní dluhopisy) a přestaly si navzájem poskytovat úvěry. S vysycháním likvidity se některé instituce hroutily a jiné výrazně omezily úvěrování firem a domácností, čímž vyhladověly celou ekonomiku.

Když chtějí likvidní prostředky všichni, může je poskytnout jedině centrální banka. Po následujících 20 měsíců Bernanke přicházel se stále vynalézavějšími způsoby pumpování likvidity do finančních trhů. Využíval i konvenční měnovou politiku, nakonec srazil krátkodobé úrokové sazby skoro na nulu a pokusil se snížit dlouhodobé úrokové sazby nákupem obligací. Fed však potřeboval fungující finanční systém, který by prospěšnost těchto kroků přenesl do celé ekonomiky.

Bernanke nebyl jediným centrálním bankéřem, který si to uvědomil, a nebyl ani první. Když krize v srpnu 2007 vypukla, Evropská centrální banka (ECB) byla zpočátku agresivnější - poskytla bankám eurozóny neomezené peněžní prostředky. I rozhodnutí Fedu zaštítit společnosti Bear Stearns, American International Group a Citigroup mělo v zahraničí své analogie: Bank of England hodila záchranné lano společnosti Nothern Rock a švýcarská cedulová banka později podržela UBS.

Všichni centrální bankéři, tedy nejen experti na velkou hospodářskou krizi, vědí, že za krize může pád jediné finanční společnosti vyvolat nákazu a kolaps jejích protějšků, což ohrozí celý finanční systém a ekonomiku. Bernanke však nejen jednal rychleji a energičtěji, ale také čelil jedinečným překážkám.

ECB spadl takřka náhodou do klína moderní nástroj. Oproti Fedu může půjčovat mnohem více subjektům s mnohem rozmanitějšími typy zajištění. V evropské ekonomice totiž stále dominují banky.

I v Americe to tak bývalo a nástroje Fedu tomu odpovídají. Běžně může půjčovat pouze bankám v rámci takzvaného diskontního okénka. Americké ekonomice však nyní dominuje temný systém investičních bank, finančních společností a investičních fondů. Bernankeho štáb vložil veškerou svou vynalézavost do překonávání právních a technických překážek vyplývajících ze stanov Fedu z 20. století, a když vyčerpal všechny možnosti, jal se přesvědčovat Kongres a vládu, aby převzaly iniciativu.

Neoblíbený spasitel

Ekonomové Bernankovým krokům tleskali, veřejnost nikoliv. Veřejná podpora Fedu je nižší než kteréhokoliv jiného federálního orgánu. Podle Gallupova institutu poklesla z 53 procent v roce 2003 a dosahuje nyní jen 30 procent. Částečně proto, že ekonomika prochází zničující recesí, které měl Fed zabránit. Ale odrážejí se zde také rozpaky nad tím, jak se Fed plete do soukromých trhů.

Centrální bankéři nečekají, že budou populární, ale Fed je zvláště exponovaný. Podle návrhu by zákonodárci měli přezkoumávat jeho nejcitlivější rozhodnutí a vláda chce rozšířit svůj regulatorní dohled, aby se do budoucna zabránilo krizím.

Tím byl Bernanke vržen do politické arény - podle všeho nesouhlasí s návrhem ministra financí a bývalého kolegy z Fedu Tima Geithnera zbavit centrální banku povinností v oblasti ochrany spotřebitele.

V roce 2006 hlasoval proti jeho potvrzení ve funkci pouhý jeden senátor, tentokrát jich možná bude deset až pětadvacet z obou stran, což ovšem jeho potvrzení nezabrání.

I Barack Obama mohl podlehnout stranickým prioritám. Šéf Fedu vládne ohromným vlivem nejen nad měnovou, ale nad celou hospodářskou politikou, a demokrat tento úřad nezastával od roku 1987. Obama měl řadu kandidátů od svého poradce a bývalého ministra financí Larryho Summerse, po šéfku sanfranciského Fedu Janet Yellenovou. Prezident zvolil Bernankeho, protože si chtěl podržet oba hlavní stratégy boje proti krizi (tím druhým je Geithner) a vyvrátit podezření trhu, že chce na tomto místě poddajného stoupence.

Pomohl tím ukotvit Bernankeho odkaz, díky němuž je tento post méně politický a více odborný.

Dalo by se říci i akademický.

(c) 2009 The Economist Newspaper Limited. All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, překlad týdeník Ekonom. Článek v angličtině najdete na www.economist.com.

1 senátor v roce 2006 hlasoval proti potvrzení Bena Bernankeho ve funkci. Nyní jich asi bude více, potvrzení ale nezabrání.