Aktuální číslo časopisu Ekonom
Trestný čin zanedbání povinné výživy podle paragrafu 213 trestního zákona je nejčastěji spojen s neplacením výživného na potomka jedním z rozvedených rodičů. Je to delikt poměrně "oblíbený". S četností jeho výskytu v justiční praxi stoupá i množství nejrůznějších výmluv a "obhajob", které si zlotřilí rodiče vymyslí, aby omluvili své neomluvitelné chování. I pan Vocílka byl přesvědčen, že má obhajobu jako hrom, a ač mu ji v první instanci orgány činné v trestním řízení "spolkly i s navijákem", nakonec byl po zásluze na hlavu poražen.
Alimenty na druhý konec republiky. Slečna Alice Nováčková se stala paní Alicí Vocílkovou v srpnu 1990. O 11 měsíců později spatřil světlo světa i Vocílka junior. Další dva roky na to Vocílkovi seniorovi zamotala hlavu slečna Černá, a slibně se rozvíjející sága rodiny Vocílků tím byla ukončena. K rozvodu došlo v prosinci 1994. Vocílka junior byl přisouzen matce. Aby to Vocílkovi seniorovi nebylo líto, byla mu přisouzena povinnost platit na juniora výživné ve výši 1800 Kč měsíčně. Jenže Vocílka si s touhle povinností moc hlavu nelámal. Exmanželka od něj nikdy neviděla ani korunu. Snášela to asi půldruhého roku a pak podala na Vocílku trestní oznámení.
K policejnímu výslechu se Vocílka dostavil sebevědomě a bez nejmenších pochyb o svém vítězství. Měl přece dokonalou obhajobu. Po úvodním poučení hned spustil připravený monolog o tom, jak rád by na svého synáčka platil, ale ta proradná manželka se hned po rozvodu znovu vdala, změnila si příjmení a odstěhovala se někam na druhý konec republiky. Zbavila ho tak možnosti nejen platit soudem určenou částku, ale třeba i posílat synáčkovi dárky na Vánoce, k svátku a narozeninám.
K věci byla vyslechnuta i bývalá manželka. Ta mimo jiné potvrdila, že skutečně Vocílku neinformovala o tom, kam se stěhuje, ani jaké je její nové příjmení. Státní zástupce se nad shromážděným spisovým materiálem hluboce zamyslel a trestní stíhání Vocílky zastavil. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že trestný čin zanedbání povinné výživy je trestným činem úmyslným a on v jednání Vocílky žádný úmysl neshledal. Vocílka by rád na syna platil, ale prostě nemohl, protože nevěděl, kam peníze posílat. Vocílka byl vítěz, naštěstí jen na chvilku.
Co je náplní vyživovací povinnosti. Zmíněné rozhodnutí totiž na základě stížnosti ministra spravedlnosti přezkoumal Nejvyšší soud. Ten se s názorem státního zástupce "hrubě" neztotožnil a jeho rozhodnutí zrušil. Nejvyšší soud měl jiný názor na to, co všechno je náplní zákonné vyživovací povinnosti. Judikoval, že za plnění této povinnosti je třeba považovat nejen samotné placení výživného formou poskytnutí určité částky, ale i vlastní iniciativu povinné osoby směřující ke zjištění, kam a komu má být placeno, je-li takové zjištění pro povinného dostupné. A právě o takové zjištění se Vocílka ani nepokusil. Přitom si nemusel hrát na Sherlocka Holmese. Stačilo dojít na místní orgán péče o rodinu a děti, který je součástí každého městského úřadu. Tahle instituce nebyla Vocílkovi neznámá. Vždyť při rozvodovém stání působila jako opatrovník Vocílky juniora. A kdyby se "nešťastný" neplatič obrátil s dotazem na soud, který jeho manželství rozvedl, taky by neodešel s prázdnou.
Hodně se také Nejvyšší soud na státního zástupce rozzlobil za to, co provedl s výpovědí matky malého juniora. Účelově z ní vytrhl fakt, že neinformovala svého exmanžela o změně jména a bydliště, a použil jej na podporu svého rozhodnutí o zastavení trestního stíhání. Naprosto však pominul skutečnost, proč tak neučinila. Vocílka byl totiž po rozvodu "v pohybu". Toulal se po republice. A tak ho bývalá manželka nemohla o přestěhování informovat, protože prostě nevěděla, kde je.
Po zrušení rozhodnutí státního zástupce se případ Vocílka konečně dostal po právu před soudní stolici. Neplatič Vocílka pochopil, že prohrál. Doplatil exmanželce dlužné výživné a trvalým příkazem ze svého účtu zajistil, aby do budoucna na svou minimální zákonnou povinnost vůči svému synovi už nezapomněl.
O tom, zda kromě výživného začal posílat synovi i slíbené dárky k narozeninám a svátku, když už věděl kam, soudní spisy nehovoří. Nezúčastněného pozorovatele však může zahřát fakt, že se česká justice nedala opít rohlíkem a - byť s drobným škobrtnutím - prosadila to, co po právu býti má.
spolupracovník Ekonoma
Alimenty na druhý konec republiky. Slečna Alice Nováčková se stala paní Alicí Vocílkovou v srpnu 1990. O 11 měsíců později spatřil světlo světa i Vocílka junior. Další dva roky na to Vocílkovi seniorovi zamotala hlavu slečna Černá, a slibně se rozvíjející sága rodiny Vocílků tím byla ukončena. K rozvodu došlo v prosinci 1994. Vocílka junior byl přisouzen matce. Aby to Vocílkovi seniorovi nebylo líto, byla mu přisouzena povinnost platit na juniora výživné ve výši 1800 Kč měsíčně. Jenže Vocílka si s touhle povinností moc hlavu nelámal. Exmanželka od něj nikdy neviděla ani korunu. Snášela to asi půldruhého roku a pak podala na Vocílku trestní oznámení.
K policejnímu výslechu se Vocílka dostavil sebevědomě a bez nejmenších pochyb o svém vítězství. Měl přece dokonalou obhajobu. Po úvodním poučení hned spustil připravený monolog o tom, jak rád by na svého synáčka platil, ale ta proradná manželka se hned po rozvodu znovu vdala, změnila si příjmení a odstěhovala se někam na druhý konec republiky. Zbavila ho tak možnosti nejen platit soudem určenou částku, ale třeba i posílat synáčkovi dárky na Vánoce, k svátku a narozeninám.
K věci byla vyslechnuta i bývalá manželka. Ta mimo jiné potvrdila, že skutečně Vocílku neinformovala o tom, kam se stěhuje, ani jaké je její nové příjmení. Státní zástupce se nad shromážděným spisovým materiálem hluboce zamyslel a trestní stíhání Vocílky zastavil. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že trestný čin zanedbání povinné výživy je trestným činem úmyslným a on v jednání Vocílky žádný úmysl neshledal. Vocílka by rád na syna platil, ale prostě nemohl, protože nevěděl, kam peníze posílat. Vocílka byl vítěz, naštěstí jen na chvilku.
Co je náplní vyživovací povinnosti. Zmíněné rozhodnutí totiž na základě stížnosti ministra spravedlnosti přezkoumal Nejvyšší soud. Ten se s názorem státního zástupce "hrubě" neztotožnil a jeho rozhodnutí zrušil. Nejvyšší soud měl jiný názor na to, co všechno je náplní zákonné vyživovací povinnosti. Judikoval, že za plnění této povinnosti je třeba považovat nejen samotné placení výživného formou poskytnutí určité částky, ale i vlastní iniciativu povinné osoby směřující ke zjištění, kam a komu má být placeno, je-li takové zjištění pro povinného dostupné. A právě o takové zjištění se Vocílka ani nepokusil. Přitom si nemusel hrát na Sherlocka Holmese. Stačilo dojít na místní orgán péče o rodinu a děti, který je součástí každého městského úřadu. Tahle instituce nebyla Vocílkovi neznámá. Vždyť při rozvodovém stání působila jako opatrovník Vocílky juniora. A kdyby se "nešťastný" neplatič obrátil s dotazem na soud, který jeho manželství rozvedl, taky by neodešel s prázdnou.
Hodně se také Nejvyšší soud na státního zástupce rozzlobil za to, co provedl s výpovědí matky malého juniora. Účelově z ní vytrhl fakt, že neinformovala svého exmanžela o změně jména a bydliště, a použil jej na podporu svého rozhodnutí o zastavení trestního stíhání. Naprosto však pominul skutečnost, proč tak neučinila. Vocílka byl totiž po rozvodu "v pohybu". Toulal se po republice. A tak ho bývalá manželka nemohla o přestěhování informovat, protože prostě nevěděla, kde je.
Po zrušení rozhodnutí státního zástupce se případ Vocílka konečně dostal po právu před soudní stolici. Neplatič Vocílka pochopil, že prohrál. Doplatil exmanželce dlužné výživné a trvalým příkazem ze svého účtu zajistil, aby do budoucna na svou minimální zákonnou povinnost vůči svému synovi už nezapomněl.
O tom, zda kromě výživného začal posílat synovi i slíbené dárky k narozeninám a svátku, když už věděl kam, soudní spisy nehovoří. Nezúčastněného pozorovatele však může zahřát fakt, že se česká justice nedala opít rohlíkem a - byť s drobným škobrtnutím - prosadila to, co po právu býti má.
spolupracovník Ekonoma
Související
Newsletter týdeníku Ekonom.
Každý čtvrtek vám představíme obálku nového čísla Ekonomu a přiblížíme pět vybraných témat, která si budete moct přečíst na webu Ekonom.cz.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
