Klasický modelový příklad společnosti, pro niž je naprosto nezbytné zajištění kurzu koruny, je následující: obrat v desítkách milionů korun, dovoz surovin a polotovarů z Číny a vývoz hotové produkce do zemí západní Evropy. Taková firma může spekulovat na to, že dovoz z Číny, který se realizuje v dolarech, bude levnější, protože dolar stále oslabuje. Na druhou stranu si musí uvědomit, že zisky z prodeje v západní Evropě, který se realizuje v eurech, budou stále nižší, neboť koruna posiluje i vůči euru.
V současné chvíli, kdy je dolar na historických minimech pod 20 Kč/USD, je výhodné si zajistit kurz - podle expertů nelze očekávat, že by americká měna propadala výrazně dál. Naopak podstatně pravděpodobnější je její posílení. Kdo si však zajistí prostřednictvím banky současný kurz, ví, že po dobu zajištění (od tří měsíců až po několik let), se může spolehnout, že bude i nadále nakupovat v kurzu do 20 Kč/USD.
Naopak při exportu do zemí eura je výhodné zajistit korunu proti posílení. Ve chvíli, kdy například firma uzavře kontrakt při kurzu 28,50 Kč/euro (což bylo například na začátku července 2007) a platbu realizuje při dodání zboží, tj. nyní, kdy je kurz 27,50 Kč/euro, při nezajištěném kurzu realizuje reálnou ztrátu jednu korunu za každé získané euro. Například malá firma, která realizuje obchod ve výši 20 tisíc eur, dostane o dvacet tisíc korun méně, než s čím počítala o měsíc dříve. Místo zisku se tak lehce může stát, že obchod bude ztrátový.
DESET PROCENT ZAJIŠTĚNÝCH. Podle nedávno prezentované studie Citibank je však zájem o zajištění ze strany menších a středních firem malý. "Zatímco se tyto firmy na zahraničním obchodu dnes podílejí téměř polovinou, proti kurzovým rizikům se jich podle našich zkušeností zajišťuje maximálně deset procent," říká Ladislav Kročák, ředitel segmentu CitiBusiness. Dodal, že podíl malých a středních firem na exportu vzrostl mezi léty 2004 a 2006 zhruba o čtvrtinu na 43,5 procenta a samotný objem vývozů těchto společností dokonce stoupl o téměř 60 procent. Počet firem, které se zajišťují proti pohybu devizových kurzů, a rozsah tohoto zajištění však roste podstatně pomaleji.
Firmy fakticky objevily zajištění proti pohybu kurzu koruny v roce 1997. Tehdy došlo k měnové krizi a k uvolnění doposud fixního kurzu. Tuzemské podniky se tak po několika negativních zkušenostech s velkými výkyvy měny musely naučit žít s nejistotou.
Banky v poslední dekádě navíc významně rozšířily portfolio svých produktů, takže si zájemci o jistou budoucnost mohou vybrat mezi prostým zajištěním kurzu měny pomocí operace forward (nákup či prodej měny za předem daný kurz v předem dohodnutém termínu) až po složitou kombinaci opcí (právo na prodej či nákup měny za dohodnutý kurz v budoucnosti, právo mohu využít pouze ve chvíli, kdy se mi to "hodí"). Cena zajištění roste se složitostí produktu.
Tuzemské firmy se mohou zajistit už od objemu transakce ve výši 10 tisíc eur nebo dolarů, zajištění nabízí každá komerční banka v České republice. Podmínky zajištění, cena i minimální objem se liší podle jednotlivých bank.
CHYBNÉ ODHADY. Na vině malého zájmu firem o zajištění jsou vedle časté neznalosti zajišťovacích operací i obavy z ceny takového zajištění, která se v případě některých "chytrých" instrumentů může vyšplhat do značné výše. Často jde rovněž o chybný odhad situace - obecně se sice čeká posílení kurzu koruny, což ovšem neznamená, že ve chvíli, kdy dojde k reálnému obchodu, tj. k předání peněz, bude kurz takový, s jakým se dopředu počítá.
Z minulých let je známo, že například v průběhu letních měsíců koruna tradičně oslabuje - na vině je nižší aktivita obchodníků, kteří si vybírají "prázdniny". Na podzim zase kurz začne posilovat. Trend je ovšem jedna věc, realita může být druhá. I o prázdninách se může realizovat velký obchod, který rozhýbe línou atmosféru na měnovém trhu a koruna náhle posílí. Stejně tak jako na podzim může přijít série špatných makroekonomických údajů, změny v politice či nepokoje v zahraničí (například jako letos na trhu amerických rizikových hypoték) a koruna oslabí bez ohledu na dlouhodobý trend. Odhad vývoje kurzu koruny je i podle samotných hráčů na finančních trzích spíš úkolem pro věštce než pro ekonoma.
Zajištění tak - když nic jiného - přináší jistotu, kolik firma získá z prodeje za devizy a kolik zaplatí, pokud se obchod realizuje i v jiné měně. Což ovšem neznamená, že se nemůže mýlit - to platí i pro banky. Například při letošním oslabení koruny v červenci, kdy se kurz dostal nad 28,50 Kč/euro, některé banky počítaly s oslabením až na 29 Kč/euro a radili klientům ještě chvíli vyčkat. Ti vyčkali, pak se ale ukázalo, že odhad byl chybný, neboť koruna začala zase prudce posilovat. Řada firem pak zajištění kurzu vynechala úplně.
ZÁJEM ROSTE, ALE MÁLO. Podle informací z komerčních bank však roste počet těch, kteří si rizika uvědomují. Jde hlavně o exportéry, kteří si chtějí zajistit stabilní zisky v období trvale posilující koruny.
"V porovnání s předcházejícími lety jsme, kromě celkového zvýšení objemu zajištění, registrovali dva nepřehlédnutelné fenomény: prodloužení délky kontraktu zajištění a růst zájmu středních a menších firem," uvedla Kristýna Havligerová z tiskového oddělení České spořitelny. Ze zkušeností této banky vyplývá, že délka zajištěného období do roku 2005 jen zřídka přesáhla jeden rok. "Dnes je zcela běžné zajišťovat období tří- až pětileté," dodala Havligerová s tím, že objem obchodů uzavřených podniky střední a menší velikosti narostl v posledních dvou letech několikanásobně.
Kromě prodloužení termínu splatnosti a vyššího zájmu se trh posouvá k "sofistikovanějším" formám zajištění. Objevují se tak stále častěji strukturované produkty. Z větší části jde o zajištění budoucích inkas v cizích měnách, tedy rizika posilování české koruny.
Meziroční nárůst zájmu tuzemských firem o zajištění proti kurzovému riziku o 50 % registruje podle mluvčího Tomáše Kopeckého i ČSOB.
NÁSTUP EURA. Zajištění kurzového rizika bude silně aktuální do té doby, než se Česká republika zapojí do eurozóny. I potom však bude mít smysl pro ty, kteří své obchody realizují v jiné měně. Týká se to především importérů. Dovozy zboží, především elektrotechnických polotovarů z Číny a surovin z Ruska se realizují za dolary.
Zatím však termín vstupu do eurozóny známý není, ani poslední eurostrategie, schválená vládou, konkrétní datum neobsahuje. Neoficiálně se hovoří o vstupu v roce 2012, dokud ale nebude provedena reforma veřejných financí, nemá cenu s denominací koruny na euro počítat.
Zároveň je faktem, že v eurech se realizuje většina obchodních transakcí. Souvisí to jak s tím, že v tuzemsku působí řada firem ze západní Evropy, které mezi sebou účtují ceny v eurech, tak s tím, že zhruba 80 procent exportu míří do zemí eura.
S účetnictvím je pak spojen jeden problém. I v tuzemsku působí řada firem, které mají příjmy a výdaje v eurech, takže se nemusejí proti pohybu kurzu zajišťovat. Vzhledem k tomu, že mají sídlo v České republice, tak zde také odvádějí daně. A ty se musejí platit v korunách. Některé auditorské společnosti proto nabízejí zajištění kurzu při platbě daní. Ty se platí zálohově, zálohy jsou známé rok dopředu. Při zajištění pak mají firmy jistotu, kolik zaplatí na daních v korunách.
Julie Hrstková
Důvody, proč koruna posiluje:
Trvalý příliv zahraničních investic - přímých i portfoliových.
Mohutný příliv peněz ze strukturálních fondů Evropské unie.
Carry trades - obchodníci využívají nízko úročené půjčky v korunách k financování jiných, výnosnějších aktivit.
Potenciální nebezpečí oslabení koruny:
Růst tuzemských úrokových sazeb. Koruna může být brzy pro obchody carry trades nezajímavá.
Odliv dividend - ve druhém kvartále roku zahraniční investoři inkasují své zisky v korunách a převádějí je do eura a vyvážejí ven. S růstem zisků roste i objem odlivu peněz.
Zahraniční vliv - problémy v regionu střední a východní Evropy se dotýkají i koruny. Většina investorů bere region jako celek.
Nejčastější typy zajišťovacích operací
Forward je nákup nebo prodej měny za kurz stanovený v den uzavření smlouvy a zúčtovaný v určeném okamžiku v budoucnosti. Obchodní transakce probíhají podle termínového kurzu.
Swap je dočasná výměna prostředků v jedné měně za prostředky v druhé měně. V případě měny jde zjednodušeně o úložku jedné měny (např. eur) a výpůjčku druhé měny (např. Kč) ve směnným kurzem stanovené protihodnotě. Slouží zejména k překonání přechodného nedostatku likvidity v jedné měně při současném přebytku likvidity v měně jiné.
Opce dává právo, nikoliv povinnost k obchodu. Opravňuje k provedení obchodní transakce podle předem stanovených podmínek a v předem dohodnutém okamžiku. Za právo volby, zda obchod uskutečnit či nikoli, platí vlastník opce opční prémii.
"Call" opce poskytuje právo koupit určité množství cenných papírů, měny apod. za předem sjednanou cenu před určeným datem v budoucnosti. Za toto právo platí ten, kdo opci kupuje, prémii. Majitel kupní opce předpokládá, že cena daného cenného papíru, měny apod. může během stanoveného časového období vzrůst.
"Put" opce poskytuje právo prodat určité množství cenných papírů, měny apod. za předem sjednanou cenu během daného časového období. Za toto právo platí kupující opce prémii. Majitel prodejní opce předpokládá, že cena daného cenného papíru, měny apod. může během stanoveného časového období klesnout. Jestliže si vlastník opce nepřeje opci realizovat, prémie se pro něho stává ztrátou.
Pozn.: Vedle kurzu měny lze zajistit budoucí hodnoty akcií, komodit i výši úrokových sazeb.
Všechny výše uvedené typy zajišťovacích operací lze libovolně kombinovat.
JUF