Čističi kapitalistické džungle?

Čističi kapitalistické džungle?

Svět kapitálu a investic se dramaticky mění, říkají experti poté, kdy byl 22. června na Newyorskou burzu uveden fond privátního kapitálu Blackstone s tržní kapitalizací téměř 5 miliard dolarů. Před několika měsíci se na Londýnské burze objevil fond Fortress a očekává se primární emise akcií dalšího fondového obra - KKR. Již deset let sílí aktivity fondů privátního kapitálu závratným tempem: investované částky vzrostly třicetkrát. Koupily, restrukturalizovaly a poté za dvojnásobek či trojnásobek původní ceny prodaly 80 000 firem v celém světě. Přispěl k tomu příliv petrodolarů, úspory amerických důchodců a peníze půjčované stále ochotněji bankami.

Fondy Blackstone, Carlyle, KKR či TPG se staly poměrně známými jmény, ale jejich historie tak známá není.

CARLYLE S POHNUTOU MINULOSTÍ. Tento fond, který vznikl v roce 1987 s pěti miliony dolary, dnes spravuje 39 miliard. V posledních letech se mu podařilo vymazat skandální minulost. Carlyle získal název podle stejnojmenného newyorského hotelu, kde tento fond založili čtyři podnikatelé. Dlouho flirtoval s americkým vojenskoprůmyslovým komplexem a k získání veřejných kontraktů angažoval politické osobnosti.

Než se stal George W. Bush prezidentem USA, byl správcem jedné z firem, zakoupených Carlylem. K mýtu kolem Carlylu dále přispělo, že zaměstnával i jeho otce, exprezidenta George Bushe seniora, Francka Carlucciho, ministra obrany v Reaganově administrativě, Colina Powella, bývalého ministra zahraničí, či Johna Majora, bývalého britského premiéra. Svého času byly společnosti vlastněné Carlylem největšími dodavateli Pentagonu. Středem pozornosti se stal fond po 11. září 2001, kdy vyšlo najevo, že do něj investovala rodina Bin Ládina. "Byla to bohatá a uznávaná rodina - do doby, než začal jeden ze 49 příbuzných řídit al-Káidu," argumentoval jeden z mluvčích fondu.

Carlyle se stal symbolem podivných vztahů mezi zbrojním sektorem USA, světem politiky a Saúdskou Arábií. Fond si uvědomil nebezpečí, změnil vedení a strategii a stal se znovu čistým. "Zbrojní sektor dnes představuje jen necelé jedno procento portfolia," zdůrazňují jeho představitelé.

PIONÝRSKÝ KKR. Předkem fondů privátního kapitálu je ovšem Kohlberg Kravis Roberts (KKR), nazvaný podle jmen tří zakladatelů. Také on musel "vygumovat" špatnou pověst. V roce 1988, v době burzovní euforie na Wall Street, organizoval jeden nepřátelský pokus o převzetí za druhým. Zmocnil se zvláště potravinářské skupiny RJR Nabisco. V té době gigantická operace (30 miliard dolarů) však skončila neúspěchem. A fond se dokonce stal nechtěným hrdinou knihy Bryana Burrougha a Johna Helyara Barbaři u brány (Barbarians at the Gate). Od té doby KKR preferuje přátelská převzetí. Působí celosvětově a od svého založení uskutečnil přes 150 operací za zhruba 250 mld. dolarů.

BURZOVNÍ BLACKSTONE. V první trojce fondů privátního kapitálu figuruje také Blackstone Group, založená v roce 1985. Fond se jmenuje podle dvou zakladatelů: Black je anglickým překladem německého slůvka schwarz (černý) podle Stephena Schwarzmanna, stone zase anglickým překladem slova petra (řecky kámen) podle Peta Petersona. Oba působili v investiční bance Lehman Brothers. Vstup fondu Blackstone na Newyorskou burzu vyvolal otazníky: vždyť privátní fondy často obviňují burzu z toho nejhoršího. Kromě toho kotace nutí k tomu alespoň částečně poodkrýt závoj nad důvěrnými finančními údaji. Ale pro zakladatele byla zřejmě příležitost prodat na burze za dobrou cenu část kapitálu atraktivní.

DISKRÉTNÍ TEXAS PACIFIC. Železniční trať spojující Texas s Kalifornií dala jméno společnosti Texas Pacific Group (TPG). Fond, založený v roce 1993 bývalým komerčním právníkem Davidem Bondermanem a finančníky Jamesem Coulterem a Williamem Pricem, spravuje asi 30 mld. dolarů. Proslavil se úspěšnou restrukturalizací letecké společnosti Continental Airlines. TPG ji koupil v roce 1992, kdy jí hrozil krach, za 66 milionů dolarů a v roce 1998 ji zeštíhlenou a efektivnější prodal za více než 700 milionů.

KRITIKA SÍLÍ. Impérium privátních fondů však dostává trhliny. V západní Evropě je odbory obviňují z toho, že na jedné straně vyvíjejí nepřiměřený tlak na zvýšení produktivity práce a zároveň umožňují přehnané obohacení vedoucích pracovníků zainteresovaných na operaci. V Británii sílí hlasy, že tyto fondy činí finance podniků křehkými a neměly by mít daňové výhody. V USA usiluje demokratický senátor Max Baucus a republikánský Charles Grassley o to, aby byly zisky těchto fondů více zdaněny.

Hlavní hrozbu však představuje přehřátý mechanismus samotných fondů. K financování nákupu podniků se silně zadlužují. Při takzvaném pákovém odkupu (leverage buy - out) dávají na stůl méně než třetinu potřebné sumy v hotovosti. Zbytek tvoří úvěr, splácený každý rok ze zisků koupené firmy. V době nízkých úroků jsou náklady na jeho splácení minimální a zisk z operace maximální.

Ale finanční konstrukce jsou stále odvážnější. Dluh, který nese podnik, často dosahuje 90 % ceny, za kterou byl koupen. A k úplnému splacení úvěru často dojde až při dalším prodeji podniku jinému fondu, který podnik opět zadluží. Operace na sebe navazují a skrývají tak křehkost celého systému. A banky přivírají oči z obav, že o tyto mocné klienty přijdou.

Na obou stranách Atlantiku ale může díky růstu úroků skončit období levných peněz, z něhož fondy privátního kapitálu profitovaly. Odtud pramení strach ratingových agentur, jako například Standard & Poor's, která pro tento rok avizuje "jasné zhoršování kvality úvěrů".

OHROŽENÉ AKCIOVKY? Někteří experti se dokonce začínají ptát, zda vzestup privátního kapitálu neznamená konec akciových společností, které byly základem průmyslové civilizace. Loni bylo totiž v Evropě uvedeno na burzy 716 firem za 85 mld. eur. V témže roce ale investovaly fondy privátního kapitálu do 7500 evropských podniků 71 mld. eur, o 51 % víc než v roce 2005. Zdá se, že investoři raději svěřují své peníze těmto fondům a samotné firmy se raději stávají jejich vlastnictvím, než aby usilovaly o kotaci na burze.

ČISTIČI DŽUNGLE? "Fondy privátního kapitálu zaplnily prázdné místo, které bývalo doménou britských merchant banks, německých komerčních bank a francouzských obchodních bank, jež měly četné a významné podíly v průmyslových podnicích," soudí francouzský profesor Bertrand Jacquillat.

Někteří považují fondy privátního kapitálu, které v koupených firmách vytyčují strategie a tvrdě uřezávají uschlé či neplodné větve, za čističe kapitalistické džungle. Na druhou stranu jsou kritizovány, a to nejen ze strany odborů. I burzovní orgány mají výhrady k jejich metodám, zpochybňují jejich privilegium vyhýbat se transparentnosti a fiskální úřady začínají zdaňovat zisky fondů privátního kapitálu jako zisky jiných firem.

Zatím nedošlo k žádnému maléru ani velkému krachu. Fondy mohou poukazovat na to, že jejich míra ziskovosti je mnohem vyšší než průměrné výsledky na burze. Dále prudce rostou a pronikají i do zemí jako Německo či Japonsko, které jsou vůči finančním inovacím zdrženlivější. Úspěch vede fondy k tomu, že na sebe berou stále větší rizika a mají chuť na stále větší firmy. Až do prvního nevyhnutelného zádrhele. Než se zjistí, že jejich výkony jsou někdy skutečně dobré, ale někdy nafouklé složitostí finančních konstrukcí a neprůhledností pravidel.

Karel Ježek