• Na toto téma absolvoval autor předcházejícího článku mnoho veřejných i kuloárových diskusí, řadu kulatých stolů, konferencí a kongresů, napsal dvě knihy, vedl, dokončil a úspěšně obhájil dva výzkumné úkoly a v současné době pracuje ve výzkumném kolektivu řešícím problematiku tzv. nové ekonomiky. Může si tedy dovolit vyslovit víc než jenom subjektivní názor. Zde je:

    Na české teoretické scéně se na výše zmíněný přívlastek už delší dobu prosazují dva krajní názory: jednoznačné (a bezvýhradné) odmítání a nadšený (často nekritický) obdiv. A mezi tím většinou není už nic nebo jenom hodně málo. Obávám se, že absentuje seriózní posouzení, analýza a kritické zhodnocení skutečnosti, střízlivá úvaha nad fakty, komplexní uvažování v historických souvislostech a hlavně přiměřená empatie dovolující pochopit opačný názor.

    Akademické celebrity mají své vyšlapané cesty, které jen velmi nesnadno opouštějí. Není lehké připustit, že je nutno opravit názor, který jsem doposud hlásal, učil, prosazoval, obhajoval, protože všechno by potom bylo jinak. Nekritický obdiv je na straně druhé zdrojem řady nadšených, ale v praxi nevyužitelných oslavných statí, nereálných postupů a neuskutečnitelných vizí, které jsou pro dané téma službou spíše medvědí.

    Domnívám se, že současná česká teoretická fronta se svými rozporuplnými stanovisky českému manažerovi rozhodování příliš neulehčuje. Možná právě naopak. A tak je na tom český vrcholový manažer obdobně, jako jeho historičtí předchůdci na počátku vývoje. Na rozdíl od nich, má sice na stránkách odborné literatury k dispozici nepřeberné množství teorií, metod a přístupů, ale protože jsou značně kontroverzní, nezbývá mu než volit metodu pokusu a omylu, jako to svého času činili klasici.

    Před časem jsem vyslechl názor, že systémy řízení založené na biologických principech (u nás model GiTy), byly v podstatě vyvzdorovány proti názorům české teoretické fronty, která tyto přístupy na makroekonomické úrovni zásadně odmítá s odůvodněním, že "jde jenom o módu a výmysl novinářů, protože potřeba znalostí tady byla vždycky, takže není nutné nic měnit". Na mikroúrovni je zase namítáno, že "dobře zvládnuté podnikové školení ještě neopravňuje ke změně paradigmatu".

    V reakci na tyto názory nebude od věci připomenout tzv. Barbotanský incident. V roce 1790 odmítla Francouzská akademie věd svědectví 300 očitých svědků meteorického deště s odůvodněním, že kameny z nebe padat nemohou, a proto také nepadají. Zjištění, že česká praxe, ve své vrcholové formě, meteorický déšť nejen uznala, ale na jeho důsledky už také relevantně delší dobu pragmaticky reaguje, je pro akademického pracovníka, který na dědictví Barbotanského incidentu ve svém okolí naráží až nepříjemně často, povzbuzující a do budoucna neobyčejně nadějné.

    Jan Truneček
    VŠE Praha
Související