Kromě scénářů vytvářených jako konzistentní kombinace hodnot klíčových rizikových faktorů se také uplatňuje jiný přístup, jehož výsledkem jsou zpravidla tři scénáře a to optimistický, nejpravděpodobnější a pesimistický scénář.*) Pro každý klíčový faktor rizika je třeba odhadnout jeho optimistické, nejpravděpodobnější a pesimistické hodnoty a každý scénář se pak vytváří jako spojení odpovídajících hodnot faktorů rizika (např. v pesimistickém scénáři se uplatňují pouze pesimistické odhady rizikových faktorů aj.). I zde je však třeba vyžadovat, aby hodnoty rizikových faktorů v každém scénáři byly konzistentní a jejich spojení tedy vytvářelo životný scénář.

Předností tohoto přístupu je, že někdy lze relativně snadno dospět k názoru o ekonomické výhodnosti či nevýhodnosti projektu v případě, že jeho čistá současná hodnota je kladná i při pesimistickém scénáři, případně záporná i při optimistickém scénáři. Nedostatkem tohoto přístupu je nejednoznačnost chápání odhadů optimistických a pesimistických hodnot faktorů rizika. Lze je považovat buď za extrémní hodnoty, tj. dolní, resp. horní meze intervalů možných hodnot jednotlivých faktorů rizika. Častěji však jde o hodnoty, které mohou být překročeny s malou pravděpodobností (např. 5 až 10%).

Jako určité minimum při stanovení rizika investičních projektů lze požadovat kromě obvyklého základního (nejpravděpodobnějšího) scénáře stanovení alespoň scénáře varovného (výstražného). Jde o scénář, který se svým pojetím blíží pesimistickému scénáři. Tento scénář by měl být na jedné straně realistický, tj. nevykreslovat budoucnost v tak černých barvách, že jakékoli přežití je nemožné, na druhé straně by měl vycházet z nejvíce nepřátelského vývoje faktorů rizika, který může odůvodněně nastat. V tomto případě sice opět nelze stanovit číselné charakteristiky rizika projektu, avšak výsledky projektu (zisk, peněžní tok aj.) při tomto scénáři mohou poskytnout dostatečné informace o rizikovosti projektu a rozhodování o jeho přijetí či zamítnutí.

ZÁVĚR

Z předchozího textu plyne, že scénáře mohou být vhodným nástrojem pro analýzu rizika investičních projektů. Jejich předností je relativní jednoduchost a názornost zobrazení výsledků projektu při možných budoucích situacích reprezentovaných jednotlivými scénáři. Mohou být také vhodnou podporou pro diskuze členů týmu pro analýzu rizika. Jejich tvorba je snadnější v případě rizikových faktorů nabývajících pouze dvou hodnot (jde např. o faktory typu přijetí či nepřijetí určitých regulačních opatření, vstupu či nevstoupení konkurence na určitý trh aj.). U spojitých faktorů rizika (faktory, které mohou nabývat libovolné hodnoty z určitého intervalu, jako jsou např. prodejní ceny, měnové kurzy aj.) je předpokladem tvorby scénářů jejich převod na diskrétní faktory zpravidla se dvěma, resp. třemi hodnotami, které reprezentují celý interval hodnot daného spojitého faktoru rizika. Z toho vyplývá i určitá omezenost scénářů, kdy určitý relativně malý počet scénářů musí vhodně reprezentovat širokou paletu možných budoucích situací. Pokud se to nezdaří, může to být příčinou chybného posouzení investičních projektů.

Prof. Ing. Jiří Fotr, CSc.
Fakulta podnikohospodářská VŠE Praha


*) Někdy je možné setkat se s doporučeními na tvorbu čtyř scénářů, a to scénáře nejpravděpodobnějšího, který může zahrnovat určité větší změny některých faktorů, scénáře "bez překvapení", založeného na extrapolaci současného vývoje, optimistického a pesimistického scénáře.

Související