Aktuální číslo časopisu Ekonom
Konsorcium Autostrade podalo stížnost k Evropské komisi (EK). Vadí mu, že konkurenční Kapsch, vyhlášený vítězem českého výběrového řízení na systém elektronického mýtného, dostane - v případě skutečného přidělení zakázky - nedovolenou státní podporu. Autostrade vychází z toho, že stejné řešení z její dílny, které bylo vyřazeno a nebylo posuzováno, bylo o 4,5 miliardy korun levnější. A nejméně tolik by podle stěžovatele činila nepovolená veřejná podpora poskytnutá Kapschi. Nejméně proto, že další vyřazená nabídka, ta od konsorcia Mytia, byla levnější o další 2,5 miliardy.
Hlavním argumentem Autostrade je, že nabídka Kapsche ve výši 22 miliard korun nebyla vůbec posuzována z hlediska ekonomické výhodnosti. Zadavatel tendru, Ministerstvo dopravy, tvrdí, že v situaci, kdy zbyla ve výběrovém řízení jediná nabídka, ztrácí jakékoli porovnávání smysl - prostě proto, že není s čím porovnávat. S tímto názorem se nejprve ztotožnil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), když odmítl stížnosti vyřazených uchazečů - a nejnověji i předseda ÚOHS Martin Pecina, když zamítl rozklady proti rozhodnutí prvního stupně svého úřadu.
KLÍČOVOU OTÁZKOU pro posouzení problému nedovolené podpory je, zda je cena Kapsche tržní či nikoli. Fakt, že v tendru zůstala jediná nabídka, sám o sobě o její "tržnosti" nevypovídá. Pokud by byl tendr regulérní, nelze cenu z něj vzešlou zpochybnit. Autostrade však tvrdí, že řízení bylo připraveno tak, aby vyhovovalo Kapschi - a že se této společnosti dostalo při hodnocení nabídek přednostního zacházení.
Autostrade se ve svém podání odvolává na rozhodnutí EK z roku 2003 ve sporu o výstavbu elektrárny v Irsku. "Šetření Evropské komise je v takových případech vedeno snahou zjistit skutečnou podstatu věci a jde za rámec pouhé aplikace zákona," cituje Autostrade z tehdejšího verdiktu. A připomíná současně ještě jiný precedens, podle něhož je hodnocení průběhu tendru, organizovaného veřejným zadavatelem, vedeno jednoduchou otázkou: Postupoval by soukromý zadavatel stejně?
Tímto testem, v angličtině Market Purchaser Test, nemůže české výběrové řízení na mýtné projít. Soukromý zadavatel by se totiž zajisté hodně snažil, aby nevyhodil z okna 4,5 miliardy korun. Kdyby například dostal místo dvaceti výpisů z rejstříku trestů jen osmnáct a dva z nich by byly nahrazeny čestným prohlášením, jak se to stalo Autostrade, vyžádal by si je v dodatečné lhůtě. Ani kvůli tomu, že někdo doloží (jako opět Autostrade) soulad s ekologickými standardy a se standardy bezpečnosti práce jiným než požadovaným způsobem, by za stejné řešení nezaplatil o 4,5 miliardy víc.
A což teprve kdyby soukromý zadavatel zjistil, že další zájemce (řeč je o nabídce další neúspěšné firmy Mytia) nabízí elegantní technické řešení, které ušetří dokonce sedm miliard! A že toto řešení dokonce beze zbytku splňuje technické požadavky. Nejsme však v pohádce: veřejný zadavatel si dal v tomto případě velmi záležet na tom, aby zdůvodnil, v čem Mytia zadání nesplňuje.
Z CELÉ ŘADY DŮVODŮ, na jejichž základě nakonec veřejný zadavatel rozhodl o vyloučení Autostrade a Mytie, jich zbylo po pravomocném rozhodnutí ÚOHS (nebo Peciny) pět. Z nich jediný, a to chybějící reference Mytie na takzvaný systém pro stacionární enforcement, má aspoň dílčí opodstatnění. Stojí však na nesmyslných podmínkách tendru. Nad všemi ostatními budou úředníci v Bruselu a případně i soudci v Lucemburku nejspíš nevěřícně kroutit hlavou. Jak nad způsobem, jakým zadavatel vlastní vyřazení těchto nabídek provedl, tak nad argumentaci odvolacího orgánů, jímž byl nejdříve ÚOHS a poté jeho předseda.
Nejvýraznějším důkazem, že tendr byl zmanipulovaný, je skutečnost, že zadavatele vůbec nezajímala cena, kterou bude platit. Ukazuje se, že záleželo jen na zvážení Kapsche, o kolik svou nabídku předraží oproti té nejlevnější. Učinil tak o sedm miliard. Kdyby to bylo o osm, devět nebo o sedmnáct miliard, nikomu by to zřejmě ani nepřišlo divné. Když zbyla jediná nabídka, není ji s čím porovnat, mnou si ruce zadavatel i Kapsch. A Pecina dal na tento nesmysl kulaté razítko.
A chybělo dokonce málo a předražená nabídka Kapsche dostala oficiální označení "nejvýhodnější". Pokusil se o to Pavel Jirka, jednatel dvěstětisícového eseróčka Veřejné zakázky. Ministerstvo Jirku najalo, vedle společnosti Deloitte, na špinavou práci: ne náměstek Kubínek nebo některý z jeho podřízených, ale právě Jirka řídil jednání výběrové komise. A její členy střídavě zastrašoval a uváděl v omyl, soudě podle notářského záznamu, tak dlouho, až zbyl jen Kapsch. S požadavkem na odhlasování takové nehoráznosti, jako že "nabídka Kapsche je nejvýhodnější", u zdecimované komise přesto narazil a musel se spokojit s prosazením závěru, že zbyl jen Kapsch.
O TOM, že je tendr na mýtné šit na míru Kapschi, štěbetají vrabci na střeše Ministerstva dopravy už tři roky. Nelze nezmínit, že kromě aktuálních sporů okolo výběrového řízení stále doutná problém s diskriminací satelitní technologie. Jde o způsob, jakým se na Mnisterstvu dopravy vypořádali s hrozbou, že by Kapsch musel čelit moderní konkurenci. Vyřešili to volejbalovým dvojblokem. Jednak předepsali levnou a jednoduše namontovatelnou palubní jednotku (ty satelitní jsou logicky dražší, zato je levnější zbytek systému).
A pro jistotu vytvořili podmínku, že nabízený mýtný systém musí být odolný vůči úmyslnému útoku na libovolnou technologickou komponentu jako například "znepřesnění či úplné vypnutí systému". Jakkoli vypadá toto řešení elegantně, je hloupé. Jde o diskriminaci satelitní technologie, kterou Evropská unie výslovně preferuje - a za dva roky bude pro nově budované mýtné systémy jediná možná.
Tato rádoby uhlazená finta je pak jedním z důvodů, proč se Evropská komise chystá zahájit s Českem řízení, na jehož konci může být mastná pokuta.
Hlavním argumentem Autostrade je, že nabídka Kapsche ve výši 22 miliard korun nebyla vůbec posuzována z hlediska ekonomické výhodnosti. Zadavatel tendru, Ministerstvo dopravy, tvrdí, že v situaci, kdy zbyla ve výběrovém řízení jediná nabídka, ztrácí jakékoli porovnávání smysl - prostě proto, že není s čím porovnávat. S tímto názorem se nejprve ztotožnil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), když odmítl stížnosti vyřazených uchazečů - a nejnověji i předseda ÚOHS Martin Pecina, když zamítl rozklady proti rozhodnutí prvního stupně svého úřadu.
KLÍČOVOU OTÁZKOU pro posouzení problému nedovolené podpory je, zda je cena Kapsche tržní či nikoli. Fakt, že v tendru zůstala jediná nabídka, sám o sobě o její "tržnosti" nevypovídá. Pokud by byl tendr regulérní, nelze cenu z něj vzešlou zpochybnit. Autostrade však tvrdí, že řízení bylo připraveno tak, aby vyhovovalo Kapschi - a že se této společnosti dostalo při hodnocení nabídek přednostního zacházení.
Autostrade se ve svém podání odvolává na rozhodnutí EK z roku 2003 ve sporu o výstavbu elektrárny v Irsku. "Šetření Evropské komise je v takových případech vedeno snahou zjistit skutečnou podstatu věci a jde za rámec pouhé aplikace zákona," cituje Autostrade z tehdejšího verdiktu. A připomíná současně ještě jiný precedens, podle něhož je hodnocení průběhu tendru, organizovaného veřejným zadavatelem, vedeno jednoduchou otázkou: Postupoval by soukromý zadavatel stejně?
Tímto testem, v angličtině Market Purchaser Test, nemůže české výběrové řízení na mýtné projít. Soukromý zadavatel by se totiž zajisté hodně snažil, aby nevyhodil z okna 4,5 miliardy korun. Kdyby například dostal místo dvaceti výpisů z rejstříku trestů jen osmnáct a dva z nich by byly nahrazeny čestným prohlášením, jak se to stalo Autostrade, vyžádal by si je v dodatečné lhůtě. Ani kvůli tomu, že někdo doloží (jako opět Autostrade) soulad s ekologickými standardy a se standardy bezpečnosti práce jiným než požadovaným způsobem, by za stejné řešení nezaplatil o 4,5 miliardy víc.
A což teprve kdyby soukromý zadavatel zjistil, že další zájemce (řeč je o nabídce další neúspěšné firmy Mytia) nabízí elegantní technické řešení, které ušetří dokonce sedm miliard! A že toto řešení dokonce beze zbytku splňuje technické požadavky. Nejsme však v pohádce: veřejný zadavatel si dal v tomto případě velmi záležet na tom, aby zdůvodnil, v čem Mytia zadání nesplňuje.
Z CELÉ ŘADY DŮVODŮ, na jejichž základě nakonec veřejný zadavatel rozhodl o vyloučení Autostrade a Mytie, jich zbylo po pravomocném rozhodnutí ÚOHS (nebo Peciny) pět. Z nich jediný, a to chybějící reference Mytie na takzvaný systém pro stacionární enforcement, má aspoň dílčí opodstatnění. Stojí však na nesmyslných podmínkách tendru. Nad všemi ostatními budou úředníci v Bruselu a případně i soudci v Lucemburku nejspíš nevěřícně kroutit hlavou. Jak nad způsobem, jakým zadavatel vlastní vyřazení těchto nabídek provedl, tak nad argumentaci odvolacího orgánů, jímž byl nejdříve ÚOHS a poté jeho předseda.
Nejvýraznějším důkazem, že tendr byl zmanipulovaný, je skutečnost, že zadavatele vůbec nezajímala cena, kterou bude platit. Ukazuje se, že záleželo jen na zvážení Kapsche, o kolik svou nabídku předraží oproti té nejlevnější. Učinil tak o sedm miliard. Kdyby to bylo o osm, devět nebo o sedmnáct miliard, nikomu by to zřejmě ani nepřišlo divné. Když zbyla jediná nabídka, není ji s čím porovnat, mnou si ruce zadavatel i Kapsch. A Pecina dal na tento nesmysl kulaté razítko.
A chybělo dokonce málo a předražená nabídka Kapsche dostala oficiální označení "nejvýhodnější". Pokusil se o to Pavel Jirka, jednatel dvěstětisícového eseróčka Veřejné zakázky. Ministerstvo Jirku najalo, vedle společnosti Deloitte, na špinavou práci: ne náměstek Kubínek nebo některý z jeho podřízených, ale právě Jirka řídil jednání výběrové komise. A její členy střídavě zastrašoval a uváděl v omyl, soudě podle notářského záznamu, tak dlouho, až zbyl jen Kapsch. S požadavkem na odhlasování takové nehoráznosti, jako že "nabídka Kapsche je nejvýhodnější", u zdecimované komise přesto narazil a musel se spokojit s prosazením závěru, že zbyl jen Kapsch.
O TOM, že je tendr na mýtné šit na míru Kapschi, štěbetají vrabci na střeše Ministerstva dopravy už tři roky. Nelze nezmínit, že kromě aktuálních sporů okolo výběrového řízení stále doutná problém s diskriminací satelitní technologie. Jde o způsob, jakým se na Mnisterstvu dopravy vypořádali s hrozbou, že by Kapsch musel čelit moderní konkurenci. Vyřešili to volejbalovým dvojblokem. Jednak předepsali levnou a jednoduše namontovatelnou palubní jednotku (ty satelitní jsou logicky dražší, zato je levnější zbytek systému).
A pro jistotu vytvořili podmínku, že nabízený mýtný systém musí být odolný vůči úmyslnému útoku na libovolnou technologickou komponentu jako například "znepřesnění či úplné vypnutí systému". Jakkoli vypadá toto řešení elegantně, je hloupé. Jde o diskriminaci satelitní technologie, kterou Evropská unie výslovně preferuje - a za dva roky bude pro nově budované mýtné systémy jediná možná.
Tato rádoby uhlazená finta je pak jedním z důvodů, proč se Evropská komise chystá zahájit s Českem řízení, na jehož konci může být mastná pokuta.
Související
Newsletter týdeníku Ekonom.
Každý čtvrtek vám představíme obálku nového čísla Ekonomu a přiblížíme pět vybraných témat, která si budete moct přečíst na webu Ekonom.cz.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
