Opomíjení včasné identifikace rizika vede k tomu, že mnohé firmy nepřipravují včas opatření, která by jim umožňovala rychlou a pružnou reakci v případě výskytu v rizik. To pak má nejen negativní dopady na jejich prosperitu, ale může ohrozit i samu existenci těchto firem. Určitý pohled na stav managementu rizika poskytují výsledky průzkumu realizovaného na Fakultě podnikohospodářské VŠE v Praze.*)

CHARAKTERISTIKA SOUBORU

Mezi šetřenými firmami převažovaly akciové společnosti se sídlem v Praze (nad 60 %), přičemž více než polovina z celkového počtu představovala české firmy bez zahraničního kapitálu. Z hlediska stáří uvádělo více než 50 % šetřených firem založení v letech 1991 až 1995. Pokud jde o velikost, pak největší podíl (cca 33 %) tvořily spíše menší, resp. střední firmy s ročními tržbami do 150 mil. Kč.

Strukturu dotazovaných firem podle oblastí podnikání dle skupin burzy znázorňuje graf na obr. 1. Nejvíce firem (11 subjektů) uvedlo obor strojírenství, na druhém místě je peněžnictví (10 subjektů) a 9 firem uvedlo, že se zabývají stavebnictvím nebo službami.

MR1205s22 ()


VÝSLEDKY PRŮZKUMU

Uplatňování managementu rizika

Téměř tři čtvrtiny dotazovaných firem uvedly, že se zabývají řízením rizika a jen zbytek se spíše nebo vůbec touto oblastí řízení nezabývá. Nejčastějším důvodem proč firmy neřídí rizika je neexistence uceleného konceptu řízení rizika (ve 43 % případů), ve čtvrtině případů jsou důvodem nedostatečné kapacity a u 20 % firem náklady řízení rizika převyšují prospěch, který by z něj firma měla.

Postoj k riziku

U téměř poloviny dotazovaných firem byla zjištěna averze k riziku, neutrální postoj má 32 % (zahrnuje i kombinaci averze a sklonu k riziku) a sklon k riziku má 22 % šetřených firem. Pouze dvě firmy nebyly schopny určit, jaký postoj k riziku zaujímají. Ani rozdělení analyzovaných firem podle toho, zda se liší postoj k riziku v rámci organizace, nebylo příliš odlišné. Více než 50 % respondentů uvedlo, že se postoj k riziku neliší ani podle oblastí řízení, ani podle úrovně řízení, resp. podle jiného kritéria v rámci organizace. Téměř polovina (cca 45 %) dotazovaných firem připouští odchylky v postoji k riziku (u 50 % podle oblastí řízení, u 45 % podle úrovně řízení a 5 % podle finanční závislosti na hospodářském výsledku společnosti).

Identifikace rizik a jejich druhy

Průzkum ukázal, že cca 60 % dotazovaných firem pracuje pouze s nejvýznamnějšími riziky, okolo 24 % firem zvažuje všechna rizika, 4 % s riziky vůbec nepracují a zbytek firem (12 %) na tuto otázku neodpovědělo.

Zajímavé zjištění poskytuje zaměření firem na vnitřní a vnější rizika. Téměř polovina respondentů (49 %) uvedla, že se jejich organizace věnuje spíše nebo hlavně vnějším rizikům. Stejné procento uvedlo, že se zaměřují při řízení rizik na vnitřní i vnější rizika. Pouze jedna firma věnuje pozornost spíše vnitřním rizikům. Pokud jde o věcné členění rizik, pak nejvíce dotazovaných firem (25 %) věnuje pozornost tržním (obchodním) rizikům.

Značná pozornost je věnována rizikům technicko-technologickým (cca 23 %), rizikům ekonomickým včetně rizik spojených s informačními technologiemi (cca 20 %) a rizikům finančním (cca 18 %). Menší pozornost se zaměřuje na rizika personální (11 %), legislativní (9 %), a spíše výjimkou je zvažování politických rizik (6 %), o kterých pojednává článek na s. 16.

Stanovení velikosti rizika

Nejrozšířenější metodou stanovení velikosti rizika je diskuse, kterou uplatňovala cca jedna třetina firem z šetřeného souboru. Přibližně jedna čtvrtina firem stanovuje velikost rizika odhadem, přibližně stejný počet (okolo 20 %) využívá jednodušší výpočty v Excelu, cca 10 % uplatňuje pro stanovení velikosti rizika speciální programové produkty, okolo 8 % firem stanovuje míru rizika jinak (např. využívá hodnocení externích agentur) a zbytek firem (cca 10 %) se problematikou stanovení velikosti rizika nezabývá.

Uplatnění počítačových programů

Z průzkumu vyplynulo poměrně malé využití programových produktů při řízení rizika, kdy téměř 70 % z šetřeného souboru firem nepoužívá žádný počítačový program. Zbylých cca 30 % firem využívá počítačové programy, které slouží nejčastěji ke stanovení velikosti rizika. Uplatňované programové produkty představují buď jednodušší programy v Excelu (cca dvě třetiny firem, které programovou podporu využívají) nebo speciální software pro řízení rizika. Tento speciální software představuje buď výsledek vlastního vývoje, nebo komerční software (např. programy Clementine, C4M, Adastra, Sabina aj.). Pokud jde o odvětvovou příslušnost firem uplatňujících při řízení rizika počítačové programy, pak nejvíce je zastoupeno peněžnictví a služby (oba obory zaujímají cca 40 %).

Uplatnění finančníci derivátů

Překvapivé výsledky ukázala analýza týkající se použití finančních derivátů. Pouze cca 30 % respondentů využívá ve svém podnikání finanční deriváty a 53 % uvedlo, že finanční deriváty nepoužívají, přičemž ostatní na tuto otázku neodpověděli.*) Nejčastější příčinou malého využívání finančních derivátů jsou jiné způsoby řízení finančních rizik (cca 47 % případů), pro 30 % organizací by náklady na řízení rizik převýšily prospěch, který by z použití finančních derivátů měly, cca 20 % šetřených firem uvedlo, že nejsou vystaveny finančním rizikům a 10 % respondentů nepoužívá finanční deriváty, protože mají problémy s jejich oceňováním, resp. účtováním (6 %).

Procentní podíly jednotlivých typů finančních derivátů, které firmy v šetřeném souboru uplatňovaly, uvádí graf č. 2. Z něj plyne, že nejrozšířenější jsou forvardy, využívané v 80 % případů a relativně nejméně se aplikují swapy a opce.

MR1205s22a ()


Z věcného hlediska slouží finanční deriváty nejčastěji k řízení měnových rizik (téměř 90 % případů) a nejméně k řízení rizik komoditních (cca 7 %). Přibližně jedna čtvrtina firem (cca 27 %) využívá finančních derivátů k zajištění proti riziku změn úrokových sazeb a cca 13 % zajišťuje pomocí derivátů jiná rizika. Pokud jde o míru zajištění, pak pouze jedna firma z šetřeného souboru zajišťuje riziko úplně, cca 47 % jistí svou rizikovou pozici pomocí finančních derivátů do 50 % a stejné procento organizací jistí pomocí těchto nástrojů riziko více než z 50 %.

Organizační zabezpečení řízení rizika

Průzkum ukázal, že v polovině organizací, které se zabývají řízením rizik, sdílí odpovědnost za řízení rizik více oddělení, v cca 20 % případů existuje oddělení managementu rizika jako samostatná složka organizační struktury a u 10% organizací je za řízení rizika odpovědné ekonomické oddělení, ojediněle nese tuto odpovědnost interní auditor, resp. bezpečnostní manažer. Pokud subjekt, pod kterého řízení rizika spadá, je odpovědný také za jiné oblasti činnosti organizace, pak nejčastěji jde o účetnictví, controlling a audit (cca 30 % případů), o obchodní útvar (také okolo 30 %) a méně často o útvar treasury.

Cíle řízení rizika

Níže uvedená tab.1 uvádí, jaké cíle považují šetřené firmy při řízení rizik za důležité. Nejvíce respondentů (cca 45 %) považuje za nejvýznamnější zajistit přežití firmy, významné je také zvyšovat profitabilitu a hodnotu firmy. Naopak za nejméně významné považují dotazované firmy cíl ovlivňovat chování poboček a zaměstnanců.


MR1205s22b ()


Nedostatky řízení rizika

Jedním z cílů průzkumu bylo také zjistit, jak jsou firmy přesvědčené, že jejich řízení rizika probíhá vyhovujícím způsobem. Ukázalo se, že v cca 60 % případů se domnívají, že řídí rizika dostatečně a zbytek považuje svůj systém řízení rizika za nevyhovující. K nejčastěji uváděným nedostatkům řízení rizika patří:

- absence jasné koncepce řízení rizika,

- nedostatky v organizačním uspořádání (chybějící pozice v systému, nedostatečně jasné odpovědnosti);

- chybějící komunikace a tok informací v oblasti řízení rizik,

- neznalost moderních metod vhodných pro řízení rizika na straně managementu;

- nesprávné stanovení priorit při řízení rizika, pomalá odezva na přijatá opatření.

Respondenti uváděli i názory na možná zlepšení systému řízení rizika v jejich firmách. Mezi nejčastější návrhy patřily:

- zavedení samostatného oddělení Risk Managementu,

- potřeba strategie a jednotného řízení rizika,

- zainteresování všech úrovní řízení a nastolení tvůrčího prostředí,;

- zabezpečení vhodného softwaru pro řízení rizika (koupě nebo vlastní vývoj),

- důsledná kontrola dodržování definovaných pracovních prostupů.

ZÁVĚR

Rostoucí důležitost rizika a nejistoty zvyšuje význam pozornosti, kterou je třeba managementu rizika věnovat. Provedený průzkum, i když na relativně nevelkém souboru českých firem ukázal, že management rizika se sice postupně stává součástí podnikového řízení, provázejí jej však určité nedostatky řídícího, organizačního i metodického charakteru. Jejich odstranění je proto nezbytným předpokladem, aby mohl management rizika plně sloužit jako nástroj zajišťující přežití firem a růst jejich hodnoty.

Ing. Alena Fuňková
prof. Ing. Jiří Fotr, CSc.
Fakulta podnikohospodářská VŠE Praha


V tomto příspěvku byly využity výsledky řešení výzkumného záměru MSM 6138439905

*) Průzkum byl uskutečněn pomocí dotazníku s 30 otázkami. Sběr dat probíhal pomocí elektronické pošty, přičemž se získalo 50 vyplněných dotazníků.

*) Zde je zřejmý rozdíl v míře využívání finančních derivátů ve vyspělých zemích s tržní ekonomikou. Např. několik průzkumů uplatňování těchto derivátů v nefinančních institucích realizovaných v USA ukázal míru využívání od 41 % do 88 % dotazovaných organizací.

Související