Život podnikatelů, ale i nepodnikajících občanů je plný dluhů a pohledávek. Někomu dlužíte vy, někdo dluží vám. Někdy si dluží dvě osoby navzájem. Když se takové dvě vzájemné splatné pohledávky potkají, časem se provede jejich zápočet. Není radno s ním však příliš dlouho otálet. Do tohoto přirozeného vývoje totiž může tvrdě zasáhnout prohlášení konkurzu. Dlužíš? Zaplať! Dlužíme mi tobě? Tvůj problém! Zhruba takový je pohled správců konkurzní podstaty na problematiku vzájemných pohledávek. Samozřejmě to není pohled vycucaný z prstu, ale pohled, který konkurzním správcům přikazuje zákon o konkurzu a vyrovnání. O tom, že prohlášení konkurzu může být bolestným zásahem do jinak takřka idylických smluvních vztahů, se přesvědčila rodina Hovorkova.

NÁROK NA SMLUVNÍ POKUTU. Otec Josef Hovorka se jednoho dne rozhodl, že se jeho pětičlenná rodina už nebude dál mačkat v panelákovém bytě 2 + 1. Vybral úspory, vzal si u banky hypotéku a zašel za firmou Zdistav, s. r. o., která inzerovala stavbu rodinných domků takzvaně na klíč. Vybral si pěkný přízemní rodinný domek za dva a půl milionu korun. Podepsal smlouvu o dílo, naplánoval placení záloh a Zdistav se pustil do práce. Otec Hovorka i zbytek rodiny se jezdili na staveniště pravidelně koukat a měli radost, jak jejich budoucí rodinné sídlo utěšeně roste. Zdistaváci se měli čile k dílu a čtrnáct dní před smluvně dohodnutým termínem přišel den, kdy si Hovorkovi slavnostně dokončenou stavbu přebírali. Otec Hovorka byl z duše rád, že stavební firma dodržela termín dostavby, protože měl před sebou hrůzné scénáře svých známých a kolegů, jejichž stavby se protahovaly o měsíce i roky. V duchu si gratuloval, že měl tak šťastnou ruku při výběru stavitele.

Měsíc po osídlení nového domova Hovorkovo nadšení malinko opadlo. Objevily se problémy s kanalizací, schodištěm a hlavně se střechou, kterou dost zatékalo. Hovorka nepropadal panice. Koneckonců firma Zdistav i s těmito problémy počítala, a právě proto bylo součástí smlouvy o dílo i ustanovení, že poslední fakturu na třista tisíc korun zaplatí Hovorkovi až půl roku po předání stavby. Tedy až se zcela ujistí, že domeček je bez vad. Navíc, když Hovorka zavolal šéfa Zdistavu, že na domku jsou problémy, ten se promptně dostavil. Uznal závady a slíbil, že je do měsíce odstraní.

Jenže měsíc uplynul a nic se nedělo. Hovorka si pozval kamaráda zedníka, aby mu střechu alespoň prozatímně záplatoval. Ten to udělal, ale zároveň mu sdělil velmi nepříjemnou novinu. Dřevěná vazba střechy je špatně udělaná a jestli ji chce opravit, znamená to sundat kompletně střešní krytinu a tu přidat, tu vyměnit pár trámů. Hovorkovi se orosilo čelo a okamžitě volal šéfa Zdistavu. Ten se opět dostavil obratem. Omlouval se Hovorkovi, že firma je v přechodných problémech, ale že svým závazkům určitě dostojí. Do půl roku mu střechu opraví. A když ne, tak Hovorkovi vznikne nárok na tři sta tisíc korun smluvní pokuty. Tím by byly jejich pohledávky vyrovnány a on by nemusel tu poslední fakturu platit a za ušetřené peníze by si mohl provést opravu sám. To se Hovorkovi zdálo fér. Navíc mu šéf Zdistavu tuto dohodu potvrdil i písemně.

POHLEDÁVKY ZA ÚPADCEM. O tři čtvrtě roku později přišel Hovorkovi dopis, kterému nerozuměl. Jakýsi JUDr. Neplatil, který se podepsal jako správce konkurzní podstaty společnosti Zdistav, s. r. o., ho vyzýval, aby mu obratem zaplatil částku tři sta tisíc korun, které firmě Zdistav dluží. Hovorka si řekl, že patrně půjde o nějaké nedorozumění a objednal se u JUDr. Neplatila, aby mu vše vysvětlil. Konkurzní správce Hovorku přijal. Dokonce ho i vyslechl. Pak mu ale sdělil, že se nic nemění na jeho požadavku, aby zaplatil požadovaných tři sta tisíc korun. Hovorka nerozuměl a chtěl vysvětlení. Neplatil mu však sdělil, že nemá čas vysvětlovat mu právní otázky, na to ať si vezme advokáta. A jestli do týdne nezaplatí, tak se potkají u soudu. Hovorkovi šla hlava kolem. Jemu se zdála věc jasná. On sice dluží Zdistavu nějaké peníze, ale Zdistav dluží jemu, protože mu neopravil střechu. Na to má přece papír. Jsou si tedy kvit. A když to nechce Neplatil poslouchat, tak si to jistě rád vyslechne soudce.

A tak došlo na soud. Soudce poslouchal, poslouchal a pak vynesl rozsudek. Hovorka je povinen zaplatit k rukám konkurzního správce tři sta tisíc korun i s úroky a ještě několik desítek tisíc korun jako náklady soudního řízení. Hovorka se sesunul na židli a jen jakoby z povzdáli slyšel soudce, jak svůj rozsudek odůvodňuje. Vysvětloval, že prohlášení konkurzu má dva pro Hovorku fatální následky. Všechny pohledávky za úpadcem se stávají okamžitě splatné a zápočty není možné provádět. Na základě předložených důkazů je tedy pravděpodobné, že Hovorkovi vznikl nárok na tři sta tisíc korun smluvní pokuty. Jelikož však neprovedl zápočet tohoto nároku proti neuhrazené faktuře, může si tuto pokutu přihlásit do konkurzu a pak čekat, jestli na něj něco z konkurzní podstaty zbude. Ale vlastní dluh vůči Zdistavu musí zaplatit konkurznímu správci okamžitě.

POUČENÍ. Dlužíte-li si navzájem s nějakou firmou nebo i jiným člověkem a uklidňujete se myšlenkou: "Já dlužím jemu, on mně, takže jako bychom si nedlužili," není váš klid na místě. Dojde-li totiž k prohlášení konkurzu na vašeho dlužníka-věřitele, konkurzní správce vaše nerozlučné vzájemné pohledávky roztrhne. Zatímco váš nárok odkáže do konkurzního řízení (a všichni víme, jaká je výtěžnost konkurzů v České republice), uhrazení vašeho dluhu bude požadovat okamžitě. A zákon mu dá zapravdu. Správně řešení tedy je: Potkají-li se dvě vzájemně splatné pohledávky, proveďte okamžitě dvoustrannou dohodou jejich zápočet. Tím definitivně váš dluh zanikne a kde nic není, ani konkurzní správce nebere.


spolupracovník Ekonoma

Související