Aktuální číslo časopisu Ekonom
Vedle ostrých kritik současného stavu výuky manažerských disciplin byly předvedeny a široce diskutovány už realizované výukové projekty založené na posledních vývojových trendech. Výsledky konference byly zajímavé a stojí za pozornost.
Kritika vzdělávacího systému
Velmi tvrdou kritiku našeho současného vzdělávacího systému zaměřeného na společensko-ekonomické a manažerské obory prezentoval v červnovém čísle MŘ profesor M. Zelený (MŘ č. 6/2004, s. 6 - 9). Vylíčil stav našeho školství v neobyčejně černých barvách. Také jeho předpověď do budoucna není nijak povzbuzující, ale naopak ještě více pochmurná než současnost. Když to trochu přeženu (ale ne zase mnoho, protože odsouzení českého školství je v jeho článku skutečně absolutní a jednoznačné), na jedné straně stojí český vysokoškolský vzdělávací systém až po krk ponořený "v zastaralém rakousko-uherském systému vzdělávání" s autoritativním pedagogem, který už sice nepráská rákoskou nad neposlušnými studenty, ale prosazuje "posluchačský" systém výuky a v podstatě se chová stejně diktátorsky, jako jeho tereziánský kolega. Na straně druhé je potom anglosaský systém, který už tento přístup dávno opustil a kde se zásadně testují jenom znalosti, zatímco informace se předpokládají. Na piedestalu dokonalosti se vypíná bezkonkurenční finské školství, v článku prezentované jako pro Česko nedostižná sci-fi.
S některými body Zeleného hodnocení lze v zásadě souhlasit, já osobně bych ještě na některých místech přitvrdil, ale celkové vyznění článku vnucuje hned několik otázek.
Je skutečně rozdíl mezi Českem a ostatním světem v otázkách vzdělávání tak propastný? A jak je to s nutností "totální a úplné restrukturalizace (českého) vysokého školství a školství vůbec"? A konec konců proč se český vysokoškolský vzdělávací systém, líčený jako jedna velká katastrofa, už dávno nezhroutil?
Brněnské jednání, i přes některá velmi kritická stanoviska, tak pesimisticky rozhodně nevyznělo. Ve veřejných i večerních neveřejných kuloárových diskusích zazněla kritika, která byla mnohdy ještě tvrdší než ve výše zmíněném článku. "Bohužel v naší vysokoškolské praxi se toho na některých školách příliš nemění. V zajetí tereziánského konceptu jsou studenti většinou stále ještě nuceni se učit především teorii ... než aby byli vedeni k tvůrčímu hledání souvislostí mezi jednotlivými disciplínami s cílem osvojovat si celostní přístup." (L. Blažek). To jsou slova, která dokonale souzní s článkem M. Zeleného. A nebyla ojedinělá. Kritika se nevyhnula ani legislativním podmínkám, způsobu rozdělování finančních prostředků, množství studentů a nedostatečnému vybavení atd.
Velmi zajímavé bylo zjištění, že na rozdíl od nedávné minulosti, kdy kritiky, někdy až na hranici nihilismu, přicházely více ze slovenské strany, tentokrát tomu tak nebylo. Jako by slovenští kolegové už viděli světlo na konci tunelu a ze všech sil se snažili pracovat na tom, aby se ještě více rozsvětlilo. Vedle konceptu výuky byl podroben kritice nedostatečně celistvý (systémový, holistický, synergický) pohled na výuku managementu a malá snaha o prosazení komplexních metod. Bylo konstatováno, že i u nás platí výtka Henryho Mintzberga: "Vychováváme finanční analytiky a pak na nich chceme, aby se stali lídry." Ale na druhé straně byly předvedeny a široce diskutovány moderní výukové programy v rutinním užívání, které se ukazují jako plně konkurenceschopné.
Nejen české školství je hodno kritiky
Že anglosaský model vzdělávání není tak idylicky dokonalý a sněhobíle čistý, jak je nám někdy prezentováno, dokazují četné kritiky z jeho vlastních řad. Jsou přehledně uvedeny i v tomtéž čísle MŘ (6/04) hned za výše zmíněným článkem na straně 10. Jenom stručně připomeňme zprávu Fordovy a Garnegieho nadace z roku 1959, která přinesla pravděpodobně první komplexní kritiku manažerského vzdělávání, i když se minula účinkem, protože přišla v nevhodnou dobu všeobecné prosperity, E. F. Cheit zmapoval více než 200 kritických článků a připomínek kritizujících kvalitu výuky na školách MBA. Jeffrey Pfeffer ze Stanfordovy univerzity je další v řadě kritiků, a tak bychom mohli pokračovat. Jedním z nejznámějších a více méně permanentních kritiků západní manažerské výuky je Henry Mintzberg, který se ovšem sám snaží přinášet návrhy na zlepšení.
Když si pozorně přečteme kritizované příčiny a nedostatky současného anglosaského školství, s překvapením zjistíme, že některé problémy mají s českými a slovenskými společného jmenovatele a obě množiny kritik se v mnohém často prolínají. Jinak řečeno: kritici často pranýřují obdobné nedostatky, jak na straně "katastrofálního" rakousko-uherského modelu školství českého, tak na straně "špičkového" školství anglosaského.
Aby mi bylo dobře rozuměno: ani v nejmenším nemám v úmyslu zakrývat nedostatky. Právě naopak. S mnoha výtkami souhlasím, ale nemohu se smířit s prezentovaným obrovským rozdílem mezi oběma vzdělávacími systémy. Jako by tomu českému nebylo pomoci, protože je beznadějně na chvostu vývoje. Uveďme ještě jednou kritiku M. Zeleného. "Podobných charakteristik je mnohem více, jsou různě důležité a mají různé dopady. Absolutně nekonkurenceschopné jsou však ve svém celku jako rakousko-uherský vzdělávací systém, praktikovaný ve své čisté formě již vlastně pouze v ČR." (Konec citátu).
Trochu optimismu do katastrofického vidění
Vedle kritik byly předvedeny, podrobně vysvětleny a široce diskutovány výukové programy, které nezůstaly jenom na papíře, ale už několik let slouží praktické výuce, jak na vysokých školách, tak v praxi. Sympatické bylo (například u P. Smutného) nadšení s jakým jsou projekty zlepšovány a za pochodu odstraňovány zjištěné nedostatky.
Dále uvedené vybrané výukové postupy a metody mají různé zaměření, ale také jednu společnou vlastnost: jsou v rutinním užívání denními a postgraduálními studenty a v některých případech i v podnikové praxi.
Inka a Ivan Neumaierovi (VŠE Praha) ukázali a prakticky předvedli na manažerském simulátoru Cihelna důležitý nástroj výuky, který se využívá i v praxi. Studenti zde mají příležitost zkusit si využít teoretické poznatky pro řešení praktických problémů. Jde o počítačový model umožňující simulovat rozhodnutí managementu a jejich dopady na podnik. Manažer je schopen s pomocí simulátoru vyhodnotit velké množství prvků ve vzájemných vazbách a to včetně zpětných vazeb. To mu umožní eliminovat špatná rozhodnutí v reálném čase a vybrat pravděpodobná nejlepší rozhodnutí. Manažerský simulátor slouží nejen pro výuku, ale je také laboratoří pro výzkum chování podniku.
Petr Smutný (Ekonomicko-správní fakulta MU v Brně) referoval o využívání simulační manažerské hry MANAHRA. V souladu s požadavky hospodářské praxe je zaměřena na upevňování a rozvoj praktických manažerských schopností a dovedností. Jejím cílem je umožnit studentům lepší využití teoretických poznatků v praxi. Rozvíjí ve výuce týmovou spolupráci, schopnosti vedení lidí k naplnění společně přijímané vize podniku. Prostředí MANAHRY umožňuje studentům získat pozitivní návyky a rozvinout schopnosti a dovednosti v oblasti organizace práce a vzájemné spolupráce k naplnění skupinového cíle. Diskutovala se i hra STRATIS a metodika výuky zaměřená na řízení projektů.
Ladislav Blažek (Ekonomicko-správní fakulta MU v Brně) zdůraznil celistvý pohled na management a požadavek vyváženosti jak tvrdých faktorů (mikroekonomie, nauka o podniku, účetnictví, finanční analýza), tak i faktorů měkkých (komunikační dovednosti, motivace, vedení, manažerská etika) a předvedl, jak je problém řešen v rámci vysokoškolské výuky denního studia.
Jan Truneček (VŠE Praha) prezentoval znalostní přístup k výuce manažerských disciplín na předmětu Systémy podnikového řízení, který tento přístup už čtvrtým rokem využívá ve výuce vysokoškolských i postgraduálních studentů a na podnikové úrovni. Je založen na předpokladu, že znalosti jsou informace v akci a výuka je zaměřena zejména na získání schopností řešit problémy. Studenti si sami volí podnik, ve kterém provedou interní audit SPŘ a jeho restrukturalizaci. Místo klasických zkoušek se zpracovávají živé projekty v týmech, prosazuje se maximální samostatnost při řešení (3S). Hodnocení je průběžné a vícekriteriální (aktivní účast, elektronické zpracování zjišťovací analýzy, prezentace výsledků a písemná seminární práce. Konečná známka je výsledkem hodnocení všech kritérií.
Eva Kislingerová a Miloš Synek (VŠE Praha) se zabývali novými trendy v přípravě manažerů a předložili výstup z výzkumného projektu, jehož cílem je bakalářský studijní program (tzv. profesní bakaláři) pro obor Ekonomika a management organizací. Výsledkem, jehož podkladem byla srovnávací studie cílů studia a profilu absolventa v ČR, SRN a USA, je metodika výuky a studijní curriculum využívající kreditní systém založený na principech vytvořených Komisí Evropské unie (ECTS).
Dana Linhartová (Provozně ekonomická fakulta MZLU v Brně) se zabývala profesní kompetencí vysokoškolského učitele a zejména potom přístupy a metodickými celky, které vedou k rozvoji psychodidaktické a psychosociální kompetence vysokoškolského učitele na počátku jeho profesní kariéry a realizací vhodného systému vzdělávacích aktivit pedagogické povahy pro učitele vysokých škol.
Závěr
Setkání vyústilo v konstatování, že si převážná většina VŠ pedagogů nedobrou situaci uvědomuje, dokáže pojmenovat hlavní nedostatky a hledá cesty, jak je zlepšit. Teze, že informace nejsou znalosti, nebyla v diskutujícím kolektivu zpochybněna ani jednou, i když nebyla vždy takto vyslovována. Byl kritizován posluchačský přístup ke studiu a charakterizovány cesty, jak se od něj učitelé postupně odpoutávají. Všeobecně se uznává, že model houba, kdy kantor přednáší, student zapisuje a potom u zkoušky ze sebe vědomosti vyždímá, aby je zase co nejdříve zapomněl, je zastaralý, musí se změnit, a také se postupně mění.
Nevím, jestli je možno považovat setkání vysokoškolských učitelů na brněnské konferenci o vzdělávání za reprezentativní vzorek českého vysokého školství, ale vím zcela určitě, že Zeleného tvrzení "v české kultuře se rozdíl mezi informací a znalostí nerozeznává" pro toto shromáždění neplatí. A to je potěšující zjištění. Velmi povzbuzující je i to, že řada moderních metodických výukových postupů nezůstala jenom u projektu, který se nikdy neuskuteční a jenom se o něm mluví, ale už jsou delší čas v rutinním užívání a dále se na nich intenzivně pracuje. Lze si jenom přát, aby byly tyto tendence i v budoucnu dále posilovány.
Jan Truneček, VŠE Praha
Kritika vzdělávacího systému
Velmi tvrdou kritiku našeho současného vzdělávacího systému zaměřeného na společensko-ekonomické a manažerské obory prezentoval v červnovém čísle MŘ profesor M. Zelený (MŘ č. 6/2004, s. 6 - 9). Vylíčil stav našeho školství v neobyčejně černých barvách. Také jeho předpověď do budoucna není nijak povzbuzující, ale naopak ještě více pochmurná než současnost. Když to trochu přeženu (ale ne zase mnoho, protože odsouzení českého školství je v jeho článku skutečně absolutní a jednoznačné), na jedné straně stojí český vysokoškolský vzdělávací systém až po krk ponořený "v zastaralém rakousko-uherském systému vzdělávání" s autoritativním pedagogem, který už sice nepráská rákoskou nad neposlušnými studenty, ale prosazuje "posluchačský" systém výuky a v podstatě se chová stejně diktátorsky, jako jeho tereziánský kolega. Na straně druhé je potom anglosaský systém, který už tento přístup dávno opustil a kde se zásadně testují jenom znalosti, zatímco informace se předpokládají. Na piedestalu dokonalosti se vypíná bezkonkurenční finské školství, v článku prezentované jako pro Česko nedostižná sci-fi.
S některými body Zeleného hodnocení lze v zásadě souhlasit, já osobně bych ještě na některých místech přitvrdil, ale celkové vyznění článku vnucuje hned několik otázek.
Je skutečně rozdíl mezi Českem a ostatním světem v otázkách vzdělávání tak propastný? A jak je to s nutností "totální a úplné restrukturalizace (českého) vysokého školství a školství vůbec"? A konec konců proč se český vysokoškolský vzdělávací systém, líčený jako jedna velká katastrofa, už dávno nezhroutil?
Brněnské jednání, i přes některá velmi kritická stanoviska, tak pesimisticky rozhodně nevyznělo. Ve veřejných i večerních neveřejných kuloárových diskusích zazněla kritika, která byla mnohdy ještě tvrdší než ve výše zmíněném článku. "Bohužel v naší vysokoškolské praxi se toho na některých školách příliš nemění. V zajetí tereziánského konceptu jsou studenti většinou stále ještě nuceni se učit především teorii ... než aby byli vedeni k tvůrčímu hledání souvislostí mezi jednotlivými disciplínami s cílem osvojovat si celostní přístup." (L. Blažek). To jsou slova, která dokonale souzní s článkem M. Zeleného. A nebyla ojedinělá. Kritika se nevyhnula ani legislativním podmínkám, způsobu rozdělování finančních prostředků, množství studentů a nedostatečnému vybavení atd.
Velmi zajímavé bylo zjištění, že na rozdíl od nedávné minulosti, kdy kritiky, někdy až na hranici nihilismu, přicházely více ze slovenské strany, tentokrát tomu tak nebylo. Jako by slovenští kolegové už viděli světlo na konci tunelu a ze všech sil se snažili pracovat na tom, aby se ještě více rozsvětlilo. Vedle konceptu výuky byl podroben kritice nedostatečně celistvý (systémový, holistický, synergický) pohled na výuku managementu a malá snaha o prosazení komplexních metod. Bylo konstatováno, že i u nás platí výtka Henryho Mintzberga: "Vychováváme finanční analytiky a pak na nich chceme, aby se stali lídry." Ale na druhé straně byly předvedeny a široce diskutovány moderní výukové programy v rutinním užívání, které se ukazují jako plně konkurenceschopné.
Nejen české školství je hodno kritiky
Že anglosaský model vzdělávání není tak idylicky dokonalý a sněhobíle čistý, jak je nám někdy prezentováno, dokazují četné kritiky z jeho vlastních řad. Jsou přehledně uvedeny i v tomtéž čísle MŘ (6/04) hned za výše zmíněným článkem na straně 10. Jenom stručně připomeňme zprávu Fordovy a Garnegieho nadace z roku 1959, která přinesla pravděpodobně první komplexní kritiku manažerského vzdělávání, i když se minula účinkem, protože přišla v nevhodnou dobu všeobecné prosperity, E. F. Cheit zmapoval více než 200 kritických článků a připomínek kritizujících kvalitu výuky na školách MBA. Jeffrey Pfeffer ze Stanfordovy univerzity je další v řadě kritiků, a tak bychom mohli pokračovat. Jedním z nejznámějších a více méně permanentních kritiků západní manažerské výuky je Henry Mintzberg, který se ovšem sám snaží přinášet návrhy na zlepšení.
Když si pozorně přečteme kritizované příčiny a nedostatky současného anglosaského školství, s překvapením zjistíme, že některé problémy mají s českými a slovenskými společného jmenovatele a obě množiny kritik se v mnohém často prolínají. Jinak řečeno: kritici často pranýřují obdobné nedostatky, jak na straně "katastrofálního" rakousko-uherského modelu školství českého, tak na straně "špičkového" školství anglosaského.
Aby mi bylo dobře rozuměno: ani v nejmenším nemám v úmyslu zakrývat nedostatky. Právě naopak. S mnoha výtkami souhlasím, ale nemohu se smířit s prezentovaným obrovským rozdílem mezi oběma vzdělávacími systémy. Jako by tomu českému nebylo pomoci, protože je beznadějně na chvostu vývoje. Uveďme ještě jednou kritiku M. Zeleného. "Podobných charakteristik je mnohem více, jsou různě důležité a mají různé dopady. Absolutně nekonkurenceschopné jsou však ve svém celku jako rakousko-uherský vzdělávací systém, praktikovaný ve své čisté formě již vlastně pouze v ČR." (Konec citátu).
Trochu optimismu do katastrofického vidění
Vedle kritik byly předvedeny, podrobně vysvětleny a široce diskutovány výukové programy, které nezůstaly jenom na papíře, ale už několik let slouží praktické výuce, jak na vysokých školách, tak v praxi. Sympatické bylo (například u P. Smutného) nadšení s jakým jsou projekty zlepšovány a za pochodu odstraňovány zjištěné nedostatky.
Dále uvedené vybrané výukové postupy a metody mají různé zaměření, ale také jednu společnou vlastnost: jsou v rutinním užívání denními a postgraduálními studenty a v některých případech i v podnikové praxi.
Inka a Ivan Neumaierovi (VŠE Praha) ukázali a prakticky předvedli na manažerském simulátoru Cihelna důležitý nástroj výuky, který se využívá i v praxi. Studenti zde mají příležitost zkusit si využít teoretické poznatky pro řešení praktických problémů. Jde o počítačový model umožňující simulovat rozhodnutí managementu a jejich dopady na podnik. Manažer je schopen s pomocí simulátoru vyhodnotit velké množství prvků ve vzájemných vazbách a to včetně zpětných vazeb. To mu umožní eliminovat špatná rozhodnutí v reálném čase a vybrat pravděpodobná nejlepší rozhodnutí. Manažerský simulátor slouží nejen pro výuku, ale je také laboratoří pro výzkum chování podniku.
Petr Smutný (Ekonomicko-správní fakulta MU v Brně) referoval o využívání simulační manažerské hry MANAHRA. V souladu s požadavky hospodářské praxe je zaměřena na upevňování a rozvoj praktických manažerských schopností a dovedností. Jejím cílem je umožnit studentům lepší využití teoretických poznatků v praxi. Rozvíjí ve výuce týmovou spolupráci, schopnosti vedení lidí k naplnění společně přijímané vize podniku. Prostředí MANAHRY umožňuje studentům získat pozitivní návyky a rozvinout schopnosti a dovednosti v oblasti organizace práce a vzájemné spolupráce k naplnění skupinového cíle. Diskutovala se i hra STRATIS a metodika výuky zaměřená na řízení projektů.
Ladislav Blažek (Ekonomicko-správní fakulta MU v Brně) zdůraznil celistvý pohled na management a požadavek vyváženosti jak tvrdých faktorů (mikroekonomie, nauka o podniku, účetnictví, finanční analýza), tak i faktorů měkkých (komunikační dovednosti, motivace, vedení, manažerská etika) a předvedl, jak je problém řešen v rámci vysokoškolské výuky denního studia.
Jan Truneček (VŠE Praha) prezentoval znalostní přístup k výuce manažerských disciplín na předmětu Systémy podnikového řízení, který tento přístup už čtvrtým rokem využívá ve výuce vysokoškolských i postgraduálních studentů a na podnikové úrovni. Je založen na předpokladu, že znalosti jsou informace v akci a výuka je zaměřena zejména na získání schopností řešit problémy. Studenti si sami volí podnik, ve kterém provedou interní audit SPŘ a jeho restrukturalizaci. Místo klasických zkoušek se zpracovávají živé projekty v týmech, prosazuje se maximální samostatnost při řešení (3S). Hodnocení je průběžné a vícekriteriální (aktivní účast, elektronické zpracování zjišťovací analýzy, prezentace výsledků a písemná seminární práce. Konečná známka je výsledkem hodnocení všech kritérií.
Eva Kislingerová a Miloš Synek (VŠE Praha) se zabývali novými trendy v přípravě manažerů a předložili výstup z výzkumného projektu, jehož cílem je bakalářský studijní program (tzv. profesní bakaláři) pro obor Ekonomika a management organizací. Výsledkem, jehož podkladem byla srovnávací studie cílů studia a profilu absolventa v ČR, SRN a USA, je metodika výuky a studijní curriculum využívající kreditní systém založený na principech vytvořených Komisí Evropské unie (ECTS).
Dana Linhartová (Provozně ekonomická fakulta MZLU v Brně) se zabývala profesní kompetencí vysokoškolského učitele a zejména potom přístupy a metodickými celky, které vedou k rozvoji psychodidaktické a psychosociální kompetence vysokoškolského učitele na počátku jeho profesní kariéry a realizací vhodného systému vzdělávacích aktivit pedagogické povahy pro učitele vysokých škol.
Závěr
Setkání vyústilo v konstatování, že si převážná většina VŠ pedagogů nedobrou situaci uvědomuje, dokáže pojmenovat hlavní nedostatky a hledá cesty, jak je zlepšit. Teze, že informace nejsou znalosti, nebyla v diskutujícím kolektivu zpochybněna ani jednou, i když nebyla vždy takto vyslovována. Byl kritizován posluchačský přístup ke studiu a charakterizovány cesty, jak se od něj učitelé postupně odpoutávají. Všeobecně se uznává, že model houba, kdy kantor přednáší, student zapisuje a potom u zkoušky ze sebe vědomosti vyždímá, aby je zase co nejdříve zapomněl, je zastaralý, musí se změnit, a také se postupně mění.
Nevím, jestli je možno považovat setkání vysokoškolských učitelů na brněnské konferenci o vzdělávání za reprezentativní vzorek českého vysokého školství, ale vím zcela určitě, že Zeleného tvrzení "v české kultuře se rozdíl mezi informací a znalostí nerozeznává" pro toto shromáždění neplatí. A to je potěšující zjištění. Velmi povzbuzující je i to, že řada moderních metodických výukových postupů nezůstala jenom u projektu, který se nikdy neuskuteční a jenom se o něm mluví, ale už jsou delší čas v rutinním užívání a dále se na nich intenzivně pracuje. Lze si jenom přát, aby byly tyto tendence i v budoucnu dále posilovány.
Jan Truneček, VŠE Praha
Související
Newsletter týdeníku Ekonom.
Každý čtvrtek vám představíme obálku nového čísla Ekonomu a přiblížíme pět vybraných témat, která si budete moct přečíst na webu Ekonom.cz.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
