Aktuální číslo časopisu Ekonom
V rámci reformy veřejných financí představila vláda, potažmo Ministerstvo financí, také novely daňových zákonů, které již ve valné většině prošly Parlamentem, kde doznaly větší či menší změny. Zatím sice hýbe podnikatelským prostředím zejména euronovela zákona o dani z přidané hodnoty, přivádějící vzhledem ke svým kontroverzním změnám, kterými prošla v rámci legislativního procesu, většinu plátců k údivu a ty změnami dotčené až k šílenství, nicméně nesmíme zapomenout také na změny v oblasti daně z příjmů.
Většina firem řeší v této době spíše problémy s přiznáním za rok 2003 a dopady vstupu do EU. Poplatníci jen velmi mlhavě tuší (pokud vůbec tuší), že zejména pro některé bude rok 2003 posledním zdaňovacím obdobím, kdy lze téměř lehkovážně přistoupit k odpočtu daňové ztráty minulých let od základu daně z příjmů. Stát poměrně správně usoudil, že úpravy daňové sazby spojené s rozšířením základu daně nevyvolají prudké nadšení u podnikatelské sféry, a proto se rozhodl zamezit využití daňových ztrát, jichž je v našich zeměpisných šířkách dostatek, pro optimalizaci základu daně. Tato snaha je pochopitelná. Nicméně "řemeslné" provedení příslušného ustanovení vede k zamyšlení, zda se toto ustanovení nedá využít k více účelům než jen k zamezení spekulací s daňovými ztrátami.
Zkrácení doby pro odpočet daňové ztráty ze sedmi následujících období na pět se týká až ztrát od období začínajících v roce 2004. V tomto ohledu není tedy možné zákonodárcům nic vyčítat. Řeč je zejména o novém ustanovení paragrafu 38na zákona o daních z příjmů. To stanoví, že za určitých okolností nelze od období začínajícího v roce 2004 uplatnit ani ztráty vzniklé v předchozích letech. Na první pohled se zdá, že je také vše v pořádku. Ustanovení by se mělo aplikovat jen na spekulanty prodávající společnosti s daňovou ztrátou jiným, kteří ji využijí ke snížení zisků z jiné činnosti.
Zákon stanoví, že nelze odečíst daňovou ztrátu v případě, "došlo-li k podstatné změně ve složení osob, které se přímo účastní na kapitálu či kontrole poplatníka, jemuž daňová ztráta vznikla, oproti období, za které byla daňová ztráta vyměřena. Podstatnou změnou se vždy rozumí změna, která se dotýká více než 25 % základního kapitálu nebo hlasovacích práv." Pokud se některý čtenář domnívá, že je to jasné a že se to jeho firmy nedotkne, trochu ho postraším. Je to k nevíře, ale v těchto dvou větách jsou skryta nejméně čtyři slabá místa, která při otočení úhlu pohledu dostanou do rozpaků jakoukoli společnost, která změní strukturu společníků nebo statutárních orgánů, což tak neobvyklé není.
Výstraha číslo jedna - co je to "složení osob"? Pokud odhlédnu od úplně absurdních, i když možných významů, pak vyvstává otázka, jestli se toto pravidlo má aplikovat jen na případy, když do skupiny osob účastnících se na kapitálu či kontrole jedna nebo více osob přibude, ubude nebo se "vymění"? Nebo se bude aplikovat také na změny v poměru, v jakém se na kapitálu či kontrole podílejí stejné osoby?
Výstraha číslo dvě - co je to "kontrola" poplatníka? Pojem není nikde v zákoně definován, a pokud vezmeme v úvahu běžný význam slova kontrola, je např. změna auditora podstatnou změnou? To je samozřejmě také dosti absurdní, ale nikde není řečeno, jestli kontrolou je řízení společnosti, hlasování na valné hromadě nebo např. členství v dozorčí radě jako kontrolním orgánu společnosti.
Výstraha číslo tři - pokud podstatnou změnou je "vždy" změna týkající se více než 25 % základního kapitálu nebo hlasovacích práv, znamená to, že "někdy" to může být i změna týkající se menšího podílu? Pak je ovšem otázkou, kdo bude určovat hranici pro toto posouzení. Odpověď je nasnadě a výsledky velmi nejisté...
Výstraha číslo čtyři - změna "týkající se" 25 % základního kapitálu nebo hlasovacích práv. Pokud společník, který má 30 % akcií, prodá 1 % akcií jiné osobě, pak se tato změna týká třicetiprocentního podílu, který se mění na devětadvacetiprocentní.
Domnívám se, že po této rekapitulaci a ukázce na dvou větách prvního odstavce paragrafu, který čítá dalších šest více či méně podobně "zajímavých" odstavců, již méně otrlý manažer musel minimálně ztratit klid. K tomu je třeba ještě připočíst skutečnost, že u akciových společností, které vydaly akcie na majitele, se musí vždy sledovat, zda v období uplatnění ztráty nejsou příjmy (výnosy) méně než z 80 % vytvořeny stejnou činností, jakou v rámci svého předmětu podnikání provozovaly v období, za které jim byla ztráta vyměřena.
Abychom nebyli k eráru nespravedliví, nechává přece jen zoufalým poplatníkům možnost, jak si i v případě změny uchovat možnost ztráty odečíst. Touto možností je podobně jako u výše zmíněných akciových společností prokázání, že nejméně 80 % příjmů (výnosů) v období odečtu ztráty je vytvořeno stejnou činností, jakou v rámci předmětu podnikání provozoval poplatník v období, za které daňová ztráta vznikla. Zůstává otázkou, jak bude posuzován poměr příjmů nebo výnosů k činnosti.
Vzhledem k tomu, že ustanovení paragrafu 38na zavádí také editační povinnost správce daně, tedy povinnost závazně posoudit, zda poplatník popisovanou podmínku splňuje či nikoli, domyslíme si, jak si fungování tohoto paragrafu úředníci představovali. Pokud totiž správce daně bude posuzovat splnění či nesplnění podmínky, bude k tomu chtít strukturu příjmů podle jednotlivých činností v roce uplatnění ztráty a strukturu příjmů podle jednotlivých činností v roce vyměření ztráty. Procenta tedy správce daně bude počítat ve vztahu k výnosům z činnosti, nikoli "provozování" činnosti. Osobně bych si nedovolil tvrdit, že z činnosti, kterou poplatník provozoval, musí zákonitě dosáhnout výnosy v obou sledovaných obdobích, a např. podnikatelé působící v oblasti nemovitostí mi jistě dají za pravdu.
Uvedené ustanovení se zabývá ještě dalšími specialitami, které již nejsou tak běžné, jako např. aplikace při přeměnách obchodních společností nebo při převzetí ztráty v rámci fúzí, rozdělení a akvizic, nicméně to už je opravdu parketa jen pro odborníky.
Nám zainteresovaným na daňové problematice, ale hlavně daňovým poplatníkům, tedy nezbývá než doufat, že v rámci komunikace s příslušnými úřady a zákonodárci se podaří dosáhnout shody na tom, že takto formulované, byť dobře míněné ustanovení není nejšťastnějším řešením pro potírání daňových spekulací. A pokud všechny strany zasednou s chladnou hlavou k jednacímu stolu, pak se jistě najde i cesta, jak ulevit již tak dost napjatým nervům manažerů a společníků společností působících na českém trhu.
daňový poradce, Deloitte
Většina firem řeší v této době spíše problémy s přiznáním za rok 2003 a dopady vstupu do EU. Poplatníci jen velmi mlhavě tuší (pokud vůbec tuší), že zejména pro některé bude rok 2003 posledním zdaňovacím obdobím, kdy lze téměř lehkovážně přistoupit k odpočtu daňové ztráty minulých let od základu daně z příjmů. Stát poměrně správně usoudil, že úpravy daňové sazby spojené s rozšířením základu daně nevyvolají prudké nadšení u podnikatelské sféry, a proto se rozhodl zamezit využití daňových ztrát, jichž je v našich zeměpisných šířkách dostatek, pro optimalizaci základu daně. Tato snaha je pochopitelná. Nicméně "řemeslné" provedení příslušného ustanovení vede k zamyšlení, zda se toto ustanovení nedá využít k více účelům než jen k zamezení spekulací s daňovými ztrátami.
Zkrácení doby pro odpočet daňové ztráty ze sedmi následujících období na pět se týká až ztrát od období začínajících v roce 2004. V tomto ohledu není tedy možné zákonodárcům nic vyčítat. Řeč je zejména o novém ustanovení paragrafu 38na zákona o daních z příjmů. To stanoví, že za určitých okolností nelze od období začínajícího v roce 2004 uplatnit ani ztráty vzniklé v předchozích letech. Na první pohled se zdá, že je také vše v pořádku. Ustanovení by se mělo aplikovat jen na spekulanty prodávající společnosti s daňovou ztrátou jiným, kteří ji využijí ke snížení zisků z jiné činnosti.
Zákon stanoví, že nelze odečíst daňovou ztrátu v případě, "došlo-li k podstatné změně ve složení osob, které se přímo účastní na kapitálu či kontrole poplatníka, jemuž daňová ztráta vznikla, oproti období, za které byla daňová ztráta vyměřena. Podstatnou změnou se vždy rozumí změna, která se dotýká více než 25 % základního kapitálu nebo hlasovacích práv." Pokud se některý čtenář domnívá, že je to jasné a že se to jeho firmy nedotkne, trochu ho postraším. Je to k nevíře, ale v těchto dvou větách jsou skryta nejméně čtyři slabá místa, která při otočení úhlu pohledu dostanou do rozpaků jakoukoli společnost, která změní strukturu společníků nebo statutárních orgánů, což tak neobvyklé není.
Výstraha číslo jedna - co je to "složení osob"? Pokud odhlédnu od úplně absurdních, i když možných významů, pak vyvstává otázka, jestli se toto pravidlo má aplikovat jen na případy, když do skupiny osob účastnících se na kapitálu či kontrole jedna nebo více osob přibude, ubude nebo se "vymění"? Nebo se bude aplikovat také na změny v poměru, v jakém se na kapitálu či kontrole podílejí stejné osoby?
Výstraha číslo dvě - co je to "kontrola" poplatníka? Pojem není nikde v zákoně definován, a pokud vezmeme v úvahu běžný význam slova kontrola, je např. změna auditora podstatnou změnou? To je samozřejmě také dosti absurdní, ale nikde není řečeno, jestli kontrolou je řízení společnosti, hlasování na valné hromadě nebo např. členství v dozorčí radě jako kontrolním orgánu společnosti.
Výstraha číslo tři - pokud podstatnou změnou je "vždy" změna týkající se více než 25 % základního kapitálu nebo hlasovacích práv, znamená to, že "někdy" to může být i změna týkající se menšího podílu? Pak je ovšem otázkou, kdo bude určovat hranici pro toto posouzení. Odpověď je nasnadě a výsledky velmi nejisté...
Výstraha číslo čtyři - změna "týkající se" 25 % základního kapitálu nebo hlasovacích práv. Pokud společník, který má 30 % akcií, prodá 1 % akcií jiné osobě, pak se tato změna týká třicetiprocentního podílu, který se mění na devětadvacetiprocentní.
Domnívám se, že po této rekapitulaci a ukázce na dvou větách prvního odstavce paragrafu, který čítá dalších šest více či méně podobně "zajímavých" odstavců, již méně otrlý manažer musel minimálně ztratit klid. K tomu je třeba ještě připočíst skutečnost, že u akciových společností, které vydaly akcie na majitele, se musí vždy sledovat, zda v období uplatnění ztráty nejsou příjmy (výnosy) méně než z 80 % vytvořeny stejnou činností, jakou v rámci svého předmětu podnikání provozovaly v období, za které jim byla ztráta vyměřena.
Abychom nebyli k eráru nespravedliví, nechává přece jen zoufalým poplatníkům možnost, jak si i v případě změny uchovat možnost ztráty odečíst. Touto možností je podobně jako u výše zmíněných akciových společností prokázání, že nejméně 80 % příjmů (výnosů) v období odečtu ztráty je vytvořeno stejnou činností, jakou v rámci předmětu podnikání provozoval poplatník v období, za které daňová ztráta vznikla. Zůstává otázkou, jak bude posuzován poměr příjmů nebo výnosů k činnosti.
Vzhledem k tomu, že ustanovení paragrafu 38na zavádí také editační povinnost správce daně, tedy povinnost závazně posoudit, zda poplatník popisovanou podmínku splňuje či nikoli, domyslíme si, jak si fungování tohoto paragrafu úředníci představovali. Pokud totiž správce daně bude posuzovat splnění či nesplnění podmínky, bude k tomu chtít strukturu příjmů podle jednotlivých činností v roce uplatnění ztráty a strukturu příjmů podle jednotlivých činností v roce vyměření ztráty. Procenta tedy správce daně bude počítat ve vztahu k výnosům z činnosti, nikoli "provozování" činnosti. Osobně bych si nedovolil tvrdit, že z činnosti, kterou poplatník provozoval, musí zákonitě dosáhnout výnosy v obou sledovaných obdobích, a např. podnikatelé působící v oblasti nemovitostí mi jistě dají za pravdu.
Uvedené ustanovení se zabývá ještě dalšími specialitami, které již nejsou tak běžné, jako např. aplikace při přeměnách obchodních společností nebo při převzetí ztráty v rámci fúzí, rozdělení a akvizic, nicméně to už je opravdu parketa jen pro odborníky.
Nám zainteresovaným na daňové problematice, ale hlavně daňovým poplatníkům, tedy nezbývá než doufat, že v rámci komunikace s příslušnými úřady a zákonodárci se podaří dosáhnout shody na tom, že takto formulované, byť dobře míněné ustanovení není nejšťastnějším řešením pro potírání daňových spekulací. A pokud všechny strany zasednou s chladnou hlavou k jednacímu stolu, pak se jistě najde i cesta, jak ulevit již tak dost napjatým nervům manažerů a společníků společností působících na českém trhu.
daňový poradce, Deloitte
Související
Newsletter týdeníku Ekonom.
Každý čtvrtek vám představíme obálku nového čísla Ekonomu a přiblížíme pět vybraných témat, která si budete moct přečíst na webu Ekonom.cz.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
