Ministři financí Evropské unie zvažují zavedení praxe, podle níž by se navzdory dohodám rezervovala křesla v úzkém vedení Evropské centrální banky (ECB) pro největší země eurozóny. Toto stanovisko podporuje především Německo, podle jehož názoru by složení vrcholného managementu banky mělo odrážet ekonomickou sílu zemí. Německý postoj odráží obavy z toho, jak bude banka rozhodovat po rozšíření EU a poté i eurozóny o země střední a východní Evropy. Podle navrhované dohody by se Německo teoreticky v budoucnu v některých letech vůbec nepodílelo na rozhodování, neboť hlasovací práva guvernérů jednotlivých centrálních bank mají po rozšíření eurozóny rovněž rotovat.

Ve hře je nyní místo v šestičlenném výkonném výboru ECB po odcházejícím Španělovi Eugeniu Domingu Solansovi. Své kandidáty předložily Belgie a Irsko, Španělsko se však chystá navrhnout vlastního kandidáta a držet si toto místo nastálo. To by podle agentury Reuters znamenalo precedens, který se již k zachování své účasti v mocném orgánu měnové politiky chystají využít i Německo, Francie a Itálie.

Změny ve vedení ECB se mohou odrazit i na dalších rozhodováních o měnové politice. Ta je zatím relativně přísná. Základní sazba ECB je nastavena na dvou procentech a o snížení sazeb se přes stále silnější euro neuvažuje.

Úroky se letos zřejmě nebudou měnit ani v Americe. I když dochází k mírnému růstu spotřebitelských cen, tempo meziročního růstu cen inflačního jádra zůstává na 1,1 procenta, tedy nejníže od poloviny 60. let. Umírněný vývoj inflace proto podle ekonomů posílí ochotu Federálního rezervního systému nechat úrokové sazby v USA na úrovni jednoho procenta, což je nejnižší úroveň za posledních 45 let.

Jako jediná se ke změně sazeb počátkem února odhodlala britská centrální banka, která zvedla základní úrokovou sazbu o čtvrt procentního bodu na čtyři procenta a reagovala tím na zvýšení inflace.

E04_0968 ()

Související