Zavedení minimální daně z příjmů lze do jisté míry považovat za citelný zásah do stávající konstrukce daně. Daně z příjmů se vždy vyznačovaly tím, že poplatník měl zdroj k jejich placení, tedy finanční prostředky. To platí plně v situacích, kdy je objektem zdanění příjem, u nás tedy u daně z příjmů ze závislé činnosti. Tento princip se prosazuje i v případech, kdy je základem daně zisk, který by víceméně měl také odrážet finanční (likviditní) pozici poplatníka. Tento názor zastával již v 18. století klasický ekonom Adam Smith, který požadoval po efektivním daňovém systému, aby "se každá daň vybírala tehdy a takovým způsobem, kdy a jak se to poplatníkovi nejvíce hodí". Je tedy zřejmé, že jakákoliv definice minimální daně této zásadě vyhovovat z principu nemůže.

Stávající snahy o odtržení základu daně od účetního hospodářského výsledku jsou vedeny úsilím postihnout nekalé praktiky dlouhodobě ztrátových podnikatelů, kteří záměrně snižují svůj základ daně. Je jasné, že žádná společnost, má-li být konkurenceschopná, nemůže být trvale ztrátová. Otázkou však zůstává, zda právě tento způsob boje proti ztrátovým firmám je ten nejvhodnější.

Z pohledu státu se jedná o zdánlivě jednoduché administrativní opatření, kdy bude poplatník nucen zaplatit určitou částku správci daně a ten snadno ohlídá, zda skutečně zaplatil. Problém samozřejmě nastane u společností či jedinců, kteří nezaplatí ani stanovenou minimální daň. V těchto případech bude muset správce daně zahájit vymáhací řízení a posílat výzvy, což zvýší náklady správy daní. Nelze vyloučit, že některé společnosti přejdou na strategii raději daňové přiznání vůbec nepodávat a na výzvy správce daně nereagovat, což povede k dalšímu zatížení úředníků a bude mít jen minimální efekt na výběr daně.

V České republice bylo ke konci roku 2001 registrováno přes 1,6 milionu podnikatelů a přes 200 tisíc obchodních společností. Řada z nich ale nevyvíjí žádnou skutečnou činnost a pouze plní své zákonné povinnosti a podává roční přiznání, neboť právní likvidace společnosti je drahá a přece jen možná někdy podnikat začnou. Zavedení minimální daně bude pouze impuls k likvidaci spících společností nebo spíše k tomu, aby se o ně jejich majitelé přestali starat úplně. Minimální daň může také odradit některé vážné zájemce od podnikání a být tak překážkou pro rozvoj malých a středních podniků. V současné době již náklady na vedení podvojného účetnictví a podávání daňových přiznání představují nezanedbatelné částky, které podnikatele bez silného kapitálového zázemí omezují v podnikání. Zavedení minimální daně tak může být posledním negativním stimulem, který od podnikání odradí.

Určitým zmírněním tvrdosti minimální daně by mohlo být zavedení ochranné lhůty, po kterou by se minimální daň neplatila. Například na Slovensku je zavedena minimální daň ve výši 24 tisíc Sk (přibližně 17 600 Kč), kterou ale neplatí společnosti v prvních třech letech po svém vzniku. Minimální daň by také mohla být započtena na budoucí daňovou povinnost, podobně jako je tomu v současné době s odečtem ztráty. Tímto způsobem by bylo ošetřeno, že poplatníci, kteří jsou ve ztrátě přechodně, nebudou minimální daní postiženi. Ministerstvo financí má několik návrhů, jak konkrétně by měla minimální daň vypadat, ale bližší podrobnosti nejsou dosud známy. Bohužel minimální daň se nijak nedotkne firem (a není jich málo), které sice daň přiznají, ale fakticky ji neodvedou. V minulosti byl s nedoplatky problém především u plateb na pojistné sociálního a zdravotního pojištění.

Jak u nás, tak ve světě se hledají způsoby, jak léčit tyto neduhy. Uvažovalo se například o zavedení daně z příjmů právnických osob, jejímž základem by byla veličina odvozená od bilanční sumy společnosti. Předpokládalo se, že tento způsob zdanění by mohl vést společnosti k tomu, aby se svými podnikatelskými kapacitami hospodařily efektivněji. Navíc nepříliš legální optimalizace daní prostřednictvím "kreativního" účetnictví by tak byla do určité míry ztížena. Podobný přístup můžeme najít v Rakousku, kde daň musí dosahovat alespoň 5 % z minimální výše základního kapitálu, což je například pro rakouskou společnost s ručením omezeným 1750 eur za rok.

Ale i v případě, že k nelegálním úpravám základu daně nedochází a vykazovaná ztráta odráží skutečný hospodářský výsledek poplatníka, může nové pojetí základu daně mít pozitivní důsledky. Tento způsob zdanění by byl spravedlivější, protože by se zdanění nepřesouvalo primárně na ty subjekty, kterým se v podnikání daří a které odvádějí daně z příjmů jednotlivců ve formě zdanění mezd (tak je tomu dnes), ale bylo by rovnoměrněji rozvrženo napříč celým podnikatelským sektorem. Musíme si totiž uvědomit, že daň z příjmů společností by měla být chápána jako platba společnosti za to, že při svém hospodaření využívá rozličných služeb ve formě veřejných statků (právní rámec, který vytváří stát, infrastrukturu apod.), a to jak v případech, kdy se jí daří, tak i v případech, kdy se nachází v červených číslech. Proč tedy vázat platby za tyto služby na zisk společnosti?

Snahám o odstranění ztrátových podniků z ekonomiky nelze nic vytknout. Ne každý podnikatel je úspěšný, a pak je i v jeho zájmu se zamyslet, zda by nebyl úspěšnější jako zaměstnanec či zda nepodnikat prostřednictvím franšízy s nějakou osvědčenou společností. V Rakousku či v Německu dokonce může být podnikatelům, kteří se ocitnou tři roky po sobě ve ztrátě, zrušeno živnostenské oprávnění. Odstraňovat neefektivní podniky z ekonomiky je však primárně úkolem pro konkurzní právo.

Správce daně má i v současné době možnosti zasahovat proti společnostem, které záměrně snižují základ daně. Navíc v případě prokázaných manipulací s účetnictvím může správce daně uložit pokutu až do částky 6 % z rozvahy. Minimální daň spíš problém obchází, protože je zde riziko, že správce daně se spokojí se zaplacením této částky a nebude pátrat, zda se dotyčný daňový subjekt nedopustil rozsáhlejších daňových úniků.

Paušální daň je lepší pro živnostníky. Vhodnější je zavedení této formy daně u daně z příjmů fyzických osob. Jednak by se tím snížily administrativní náklady nutné k řádnému vedení daňové evidence, která by zavedením paušální daně odpadla, a také by se tím zvýšila právní jistota poplatníka, že přiznanou částku finanční úřad nenapadne. Paušální daň by mohla být stanovena pro živnosti podle průměrné mzdy v odvětví, neboť nikomu se zřejmě nevyplatí podnikat, pokud si vydělá méně než jako zaměstnanec ve stejné profesi. V současné době mohou živnostníci sice sjednat s finančním úřadem daň, což ale není možné v případech, kdy mají zároveň i jiné příjmy mimo své podnikání nad 4000 Kč ročně. Sjednaná daň se navíc platí už v průběhu zdaňovacího období, a nikoliv tedy až po jeho skončení.

Sazby daně z příjmů firem budou klesat. Kromě zavedení minimální daně ministerstvo také navrhuje snížit sazby daně z příjmů právnických osob od roku 2004 na 29 % a od roku 2005 na 28 %. Česká republika by však měla stále nejvyšší sazbu ze středoevropských států, neboť již od roku 2003 Polsko zamýšlí snížit svoji sazbu na 24 %. Za posledních deset let sazby daní z příjmů právnických osob v regionu klesly skutečně výrazně a tento trend by měl pokračovat i v budoucnu. Středoevropské země si správně uvědomují, že mají-li uspět v globální soutěži, musejí investorům nabídnout všestranně výhodné podmínky, což platí i o daňovém zatížení.

Úpravy sazby daně je nutné vždy považovat za radikální zásah do struktury daňového systému. Sazba daně je totiž nejviditelnější a ve většině případech i nejkritizovanější součástí daňového systému. Ve skutečnosti je ale více faktorů, které ovlivňují odvedenou daň. Je otázkou, zda změna sazby daně opravdu povede k úlevě na straně poplatníka např. tehdy, když ruku v ruce s tímto snížením dojde k rozšíření základu daně omezením daňově uznatelných nákladů. Přijímat závěry jen na základě změn daňových sazeb a provádět na jejich základě srovnání v čase či regionech může být zavádějící.

Jak by se tedy projevilo navrhované snížení sazeb daně z příjmů právnických osob? Mohla by snížená sazba daně přilákat kvalitní investory do naší republiky? Snad ano, ale musíme si uvědomit, že současné strategické rozhodování investora o místě budoucí investice je ovlivněno celou řadou faktorů. Faktory daňové mají svoji váhu, ale nesmíme je přeceňovat. Navíc zkušený investor se nenechá ovlivnit pouze vidinou nízké sazby daně, ale bude podrobně studovat celý daňový systém, tvorbu základu daně i možnost jednotlivých odpočtů, a pokud tato struktura nebude pro něho výhodná, pak snížení daňové sazby nebude mít žádoucí efekt. Nicméně po období daňových prázdnin a poskytování ostatních úlev určených pro investory je snižování sazby daně logickým pokračováním cesty, jak přilákat do České republiky zahraniční investory.

Sníží se tím daňové úniky? Jejich míra primárně závisí jednak nepřímo úměrně na postihu, který je s nimi spojen, jednak na užitku z nich plynoucím a v neposlední řadě na daňové morálce, která v sobě ztělesňuje ostatní, jen těžko měřitelné vlivy. Změna několika procentních bodů zřejmě nemůže vést k přílišnému poklesu daňových úniků vzhledem k tomu, jak málo se projeví v poklesu daňové povinnosti. Poctivé vymáhání daňových nedoplatků a fundamentální změna nazírání poplatníků na daně je jedinou cestou k poklesu šedé ekonomiky. To je ale dlouhodobý proces a není jen záležitostí daňové politiky, ale celých veřejných financí, tedy i politiky veřejných výdajů. Pokud poplatníci budou vysoce oceňovat přínosy výdajové politiky státu financované z daní, pak také budou povolnější k placení daní.

Mohl by pokles daňové sazby zvýšit ekonomický růst? Odpověď, podobná té předcházející, předpokládá, že poplatníkova úspora z poklesu daňové sazby bude natolik výrazná, že mu poskytne dodatečné prostředky pro rozvoj podnikání. V situaci České republiky to ale spíš bude náplast na rány způsobené posilováním kurzu koruny a poklesem poptávky v Evropské unii. Za přínosné lze bezesporu pokládat, že v dnešní hrozbě zpomalení ekonomického růstu se uvažuje o snížení, a nikoliv o zvýšení daní. Doufejme, že i přes snížení daňového zatížení podniků se České republice podaří ve střednědobém horizontu udržet rozpočtový deficit v přijatelných limitech a splnit podmínky pro přijetí eura.

MILAN SEDMIHRADSKÝ, PricewaterhouseCoopers

STANISLAV KLAZAR, Vysoká škola ekonomická

Vývoj sazby daně z příjmů právnických osob (v %)
Související