Nyní se podívejme na zcela nový režim zdanění v mezinárodním obchodě, který bude Česká republika po vstupu do Evropské unie uplatňovat vůči ostatním členským zemím, tedy vlastně vůči všem okolním státům. Ve styku s nečlenskými zeměmi budou i nadále platit dosavadní pravidla. Zboží mezi státy EU nebude procházet celní kontrolou a vyplňování celní deklarace se stane minulostí. Administrativa se zjednoduší a bude téměř shodná jako při pohybu zboží v tuzemsku, i když určitá povinnost podávat statistická hlášení zůstane. Ačkoliv zřejmě z hraničních přechodů celníci ihned nezmizí, kontroly budou spíše namátkové a nebudou se týkat výběru daní a cel, ale především dodržování bezpečnostních, hygienických a jiných předpisů. Odlišný přepravní režim zůstane pouze u zboží podléhajícího spotřebním daním. DAŇ PŘI PŘECHODU HRANICE. Pokud jde o vývoz zboží v rámci zemí EU, daňový režim se téměř nezmění. Nadále bude platit princip výběru daně v zemi určení zboží. Zboží bude při vývozu do zahraničí od daně na výstupu osvobozeno. Plátce bude mít nárok na odpočet daně na vstupu. Při dovozu však dojde k podstatné změně. Dosud byla daň vybírána v rámci celního řízení, které ale bude v okamžiku přistoupení ČR k EU zrušeno. Daň proto bude odvádět státu odběratel zboží při jeho převzetí a vykáže ji ve svém běžném daňovém přiznání jako daňovou povinnost. Zároveň ale uplatní ve stejném daňovém přiznání odpočet daně, pokud na něj bude mít nárok. Firmám by tento postup měl přinést úsporu nákladů, neboť nebudou muset daň fyzicky odvést celnímu úřadu a čekat na její případné vrácení od finančního úřadu, jako je tomu dosud. Výběr daně při dovozu se tak stane pouhou účetní operací. Kontrolu výběru daně a daňových sazeb v rámci členů Unie zajišťuje VIES (VAT information exchange system) zavedený při vytvoření jednotného trhu v roce 1993. VIES informuje každý členský stát, jaké osvobozené dodávky zboží by měly přijít (a být zdaněny) na jeho území. Příslušný stát pak už jen tyto údaje porovná s údaji v daňových přiznáních vlastních poplatníků a odhalí možné nesrovnalosti. Podnikatelé navíc dostanou možnost zaregistrovat se k dani z přidané hodnoty v členské zemi, kde sice nepodnikají, ale kam dovážejí nebo odkud vyvážejí zboží. To firmám umožní, aby svým zákazníkům samy vyřídily odvod daně v souvislosti s přechodem zboží přes hranice a ulehčily tak jejich administrativě. Zákazníci pak budou se svým dodavatelem v jiné členské zemi jednat jako s domácím dodavatelem, což zrovnoprávní podmínky pro podnikání. Legislativa jednotlivých členských států však může vyžadovat, aby zahraniční firma registraci a odvod daně prováděla prostřednictvím tzv. daňového zástupce. Daňový zástupce má podobné postavení jako nepřímý zástupce v současném celním řízení, neboť klienta nejen zastupuje, ale přímo ručí za zaplacení daně. DPH NA JEDNOTNÉM TRHU PRO NEPODNIKATELE. Pro soukromé osoby je v EU v zásadě uplatňován princip země původu, tj. při překročení hranic jim DPH již není vyměřována, ale nemají nárok na vrácení daně či osvobození od její platby v zemi, ze které zboží vyvážejí. Mezi členskými státy není hodnota takto vyváženého zboží omezena, vlastník musí jen prokázat, že se jedná o zboží pouze pro jeho soukromou spotřebu. Jinak po něm bude požadována registrace k DPH v zemi dovozu a úhrada daně za dovezené zboží. Bezcelní vývoz a dovoz mimo území EU je omezen hranicí 175 eur (zhruba 6000 Kč). Výjimka z principu země původu je stanovena u dovozu osobních automobilů, soukromých lodí a letadel. Zde je nutno zaplatit daň v zemi dovozu a lze nárokovat zpět daň zaplacenou při nákupu v druhé zemi. Hlavní důvod je ten, že tyto komodity podléhají často ještě dalším registračním daním a příslušná daňová správa má velký zájem na jejich podchycení. Tyto registrační daně dosahují i několikanásobků samotné DPH (například registrační daň z motorových vozidel v Dánsku, Británii či Nizozemsku). Upravená pravidla se týkají i prodeje zboží v zásilkovém obchodě mezi členskými státy. V tomto případě se musí odesílatel zboží při překročení určitého limitu zaregistrovat v zemi příjemce a odvést DPH ve výši sazby platné v tomto státě. DPH U SLUŽEB. V první řadě je nutné rozlišovat, kde je místo uskutečnění zdanitelného plnění (tedy poskytnutí služby), což je v případě služeb obtížnější než u pohybu zboží. Základní pravidlo říká, že místo uskutečnění zdanitelného plnění je v místě, kde má poskytovatel služby svou provozovnu. Z tohoto pravidla je však celá řada výjimek, podobně, jako je tomu dnes v České republice. Ve stručnosti však lze kupř. uvést, že u služeb souvisejících s nemovitostmi je místem uskutečnění zdanitelného plnění místo, kde se nemovitost nachází. U služeb umělců, vědců a pedagogů či u oprav movité věci je to místo, kde byly tyto služby skutečně poskytnuty. Pokud jsou služby poskytovány na území druhého členského státu, je poskytovatel povinen zaregistrovat se v této zemi k platbě DPH. Může však vyřizováním svých daňových záležitostí opět pověřit daňového zástupce. Existuje však stále velká kategorie služeb, jejichž místem poskytnutí bude ze zákona provozovna zákazníka a kde bude za odvod daně zodpovědný zákazník u systému reverse-charge (viz podrobněji článek M. Tomíčka Místo zdanitelného plnění). Podívejme se na případ, kdy český podnikatel (po vstupu ČR do EU) nakoupí služby v jiné členské zemi EU (například při účasti na veletrhu), v níž není registrován k DPH. Zatímco u vnitrostátního plnění si může uplatnit nárok na odpočet daně, v tomto případě musí požádat o vrácení daně příslušnou daňovou správu v zahraničí. Kvůli zamezení spekulacím je pro jednorázový nákup stanoven daleko vyšší limit než pro žádost podávanou za celý kalendářní rok. V přiložené tabulce jsou uvedeny limity a omezení pro vrácení daně podnikatelům u vybraných zemí EU. Uváděné hodnoty v eurech jsou orientační, neboť limity uvedené v národních zákonech vstoupily v platnost ještě před zavedením společné měny. NOVÉ POVINNOSTI PŘI DOVOZU A VÝVOZU. Kromě vyplňování daňových přiznání budou plátci zapojení do pohybu zboží mezi členskými státy muset poskytovat údaje pro systém kontroly DPH VIES. Tím však příslušná agenda nekončí, neboť podobné údaje budou muset vykazovat i pro statistický systém Intrastat, který shromažďuje statistiky o transportu, skladování a vzájemném obchodu členských států Unie. Protože ze zákona nelze využívat statistických údajů k vyhledávání daňových úniků a kontrole DPH, jedná se o určitou duplicitu, která však chrání práva plátce. Firmy mohou ale ušetřit významné náklady sjednocením výstupů pro daňová přiznání, VIES a Intrastat ve svých výpočetních systémech. Zavedení jednotného systému DPH v ČR po jejím vstupu do EU přinese nové požadavky na fakturační oddělení českých firem. Přijetí legislativy k dani z přidané hodnoty se očekává nejdříve v průběhu roku 2003, ale s přípravou není možné čekat. Může se dokonce stát, že příslušná novela bude schválena pouze několik dnů před vstupem do Unie. Přijetí těchto pravidel novými členskými zeměmi ale v žádném případě nebude odloženo, protože bez nich do EU vstoupit nelze. Proto by již dnes měl každý podnik uvažovat, jak se na jednotný trh co nejlépe připravit. MILAN SEDMIHRADSKÝ, PricewaterhouseCoopers
|
1 minuta čtení
Kariéru začínal ještě za studií v nemovitostech, v posledních letech se ale byznysové impérium mladého investora Davida Hauerlanda rozrůstá i do...