Směrnice o fúzích a akvizicích přinese výrazné úspory podnikům, které se potřebují sloučit, rozdělit nebo převést část svého podnikání na jinou společnost. V současné době může takové rozhodnutí přinést pro transformující se společnost negativní důsledky, neboť tím dochází k právnímu zániku daňového poplatníka, což může někdy vést i k nutnosti zdanit vytvořené rezer-vy a opravné položky k pohledávkám. Navíc "zanikající" poplatník ztrácí možnost uplatnit vyměřené daňové ztráty z minulých let nebo neuplatněné reinvestiční odpočty. Směrnice o fúzích a akvizicích zajišťuje daňovou kontinuitu pro nástupnickou společnost, pokud je celá transakce vyrovnána převodem vlastnického podílu na nástupnické společnosti, a nikoliv penězi.

Pro firmy s velmi diverzifikovaným podnikáním se proto může vyplatit provést reorganizaci svých dceřiných společností a dosáhnout tak dalších úspor v nákladech. Firmy tak mohou svou organizační strukturu přizpůsobit skutečným hospodářským vazbám, zlepšit kontrolu svých podnikatelských aktivit a optimalizovat hotovostní toky a pracovní procesy.

Druhou důležitou směrnicí je směrnice o mateřských a dceřiných společnostech, která osvobozuje od srážkové daně dividendy vyplácené mateřským společnostem. Pro mateřské společnosti to přinese další úspory na nákladech, neboť jim prakticky odpadne složitá administrativa s dokladováním zápočtu daně sražené v zahraničí. Zjednodušený postup se bude týkat mateřských společností s minimálně 25% podílem na základním kapitálu, který musí držet nepřetržitě po dobu dvou let. Tento časový limit však nemusí být splněn už v době výplaty dividend, postačí, když doba nepřerušené držby bude splněna po výplatě (podrobněji následující článek).

Diskriminace na základě národnosti. I přes absenci dalších opatření má pro daně z příjmů evropská legislativa velký význam, a to zejména stanovením zásadních pravidel. Jednou ze základních svobod zaručených smlouvou o Evropské unii, je svoboda podnikání a zákaz diskriminace na základě národnosti. V praxi to znamená, že zahraniční podnikatelské subjekty by neměly být bezdůvodně zdaňovány více než domácí subjekty ve srovnatelné pozici. Pokud by se po vstupu ČR do Unie zahraniční poplatník působící na českém území domníval, že musí nést v důsledku diskriminačních ustanovení českého práva vyšší daňové břemeno, může se domáhat nápravy u Evropského soudního dvora. Tento soud je oprávněn podávat výklad evropského práva, které má přednost před právem členského státu. Potvrdí-li, že došlo ke konfliktu domácího a evropského práva, musí být příslušné ustanovení domácího práva zrušeno. Jde o určitou obdobu Ústavního soudu v České republice.

Evropský soudní dvůr již vydal řadu rozsudků a stanovisek, které se týkají daní z příjmů. Můžeme uvést příklad z Německa, kde nedávno tento soud posuzoval, zda uplatňování odlišných pravidel pro daňovou uznatelnost úroků z půjček od spřízněných subjektů (pravidla nízké kapitalizace) pro úvěry ze zahraničí a od domácích společností není v rozporu s právem EU. A v daném případě skutečně došel k závěru, že německý zákon diskriminuje zahraniční subjekty. Podobnou možnost obrany dostanou po vstupu do Unie i zahraniční společnosti podnikající v České republice.

Investiční pobídky. Některé členské země se také snaží přilákat podnikatelské subjekty tím, že jim nabídnou výrazně nižší sazbu daně z příjmů. Ačkoliv takové chování evropské právo přímo nezakazuje, Evropská unie přijala nezávazný Kodex ke zdanění podnikatelů, v němž se členské státy zavázaly odstranit ze své legislativy ustanovení, která umožňují výhodnější zdanění zahraničních subjektů, aniž by tyto subjekty provozovaly v dané zemi nějakou podnikatelskou činnost. Kodex však automaticky nepostihuje poskytování slev na dani či snížení sazby pro zahraniční investory.

Z tohoto důvodu si může Česká republika zachovat i po svém vstupu do Unie program investičních pobídek pro výrobní závody, které začala poskytovat od roku 1998, a nedávno jej dokonce rozšířila o projekty strategických služeb a technologických center. Již od počátku byl tento proces navržen jako transparentní a s ohledem na platnou legislativu Evropské unie. Ne všechny kandidátské státy byly ale podobně prozíravé. Maďarsko lákalo holdingové společnosti na daň z příjmů ve výši pouhých 3 % (pro společnosti, které neprodávají zboží na území Maďarska). Od roku 2006 musí tuto sazbu zvýšit na úroveň standardní sazby platné pro maďarské společnosti ve výši 18 %. Pro nadnárodní společnosti, které si v Maďarsku zřídily svá regionální centra pro střední Evropu, to bude znamenat dodatečné daňové náklady. V České republice však takové projekty mohou získat investiční pobídky ve formě státní dotace.

Budoucí záměry v oblasti zdanění podniků. Evropská unie připravuje řadu dalších opatření. Od roku 2004 budou moci nadnárodní společnosti využít právní formu Evropské společnosti (Societas Europaea), která jim umožní bez další registrace v obchodním rejstříku členských států podnikat na celém území Evropské unie. Takzvaná Evropská společnost umožní také uskutečnit fúze společností z různých členských států nebo změnu sídla z jednoho státu do druhého bez nutnosti likvidovat jednu společnost a zakládat jinou, což v současné době není možné. Legislativa tzv. Evropské společnosti byla sice přijata již v roce 2001, ale dosud vyvolává více otázek než odpovědí. Není například jasné, jak bude Evropská společnost zdaněna a jak bude rozdělován zisk mezi jednotlivé státy, ve kterých bude působit.

Jednotná pravidla pro daň z příjmu by mohla tento problém vyřešit. Evropská komise by ráda přijala stejně podrobná pravidla pro výpočet základu daně, jako existují již patnáct let pro daň z přidané hodnoty. Jenže ani daň z přidané hodnoty není tak jednotná, jak by bylo třeba, a výpočet daně z příjmů je navíc mnohem komplikovanější. Sjednocení pravidel by přitom ušetřilo evropským nadnárodním společnostem značné administrativní náklady. Evropská unie by se tak přiblížila USA, kde jsou jak pravidla pro výpočet základu daně z příjmů, tak i federální sazba daně jednotné, ale jednotlivé státy navíc vybírají svoji státní daň. Jednotná sazba daně je v Evropské unii dosud tabu a ani do budoucna se s jednotnou sazbou nepočítá. Ale zdá se, že sjednocení základu daně není zcela nereálné. Například již od roku 2005 bude pro veřejně obchodovatelné evropské společnosti závazné dodržování mezinárodních účetních standardů (IAS, IFRS a SIC-IFRIC). Jejich přesný seznam schválený Evropskou komisí by měl být k dispozici do konce roku 2002.

MILAN SEDMIHRADSKÝ

PricewaterhouseCoopers

Související