Když bylo letos v květnu oznámeno rozhodnutí o záchraně Řecka, stalo se pro mnohé příštím kandidátem úpadku Španělsko. O šest měsíců později je situace téměř totožná, není však zase až tak zoufalá, jak se trhy obávaly. Španělsko unii o pomoc nepožádalo a pravděpodobně o ni prozatím ani žádat nebude.

Prosit nebude ani poté, co se nečekaně zhroutilo Irsko a projevila se slabost Portugalska, a to i přesto, že se trhy obávají dominového efektu.

Navzdory řadě nejistot, které panují ohledně krátkodobého financování španělského státního dluhu, španělská vláda dál sveřepě hájí sílu a stabilitu svého hospodářství. Zaklíná se přitom novými mantrami jako »Španělsko není Řecko«, »Španělsko není Irsko« nebo »Španělsko není Portugalsko«.

Škrty za patnáct miliard

Letošního 12. května podlehl španělský předseda vlády José Luis Rodríguez Zapatero nátlaku ze strany unie i trhů a zveřejnil kroky, které povedou ke snížení výdajů státního rozpočtu o patnáct miliard eur.

Ohlásil pětiprocentní snížení platů státních zaměstnanců, zrušení porodného ve výši 2500 eur (takzvaný »dětský šek«), zmrazení starobních důchodů pro rok 2011 a záměr zvýšit věkovou hranici pro odchod do důchodu na 67 let. Pochopil, že osud Španělska nedrží ve svých rukou, nýbrž že závisí na mezinárodních trzích.

Ty na oplátku přijaly tyto úpravy s povděkem, protože jimi Zapatero prokázal svou vůli udržet sociální výdaje na uzdě a změnit k nim svůj přístup.

»Španělsko nikdy nepředstavovalo pro euro rizika. Vždy jsme věřili v sílu španělského hospodářství,« říká věčný optimista Zapatero. »Bylo nutné ukázat, že vláda bude schopna činit těžká rozhodnutí,« dodává.

Zapaterův problém spočívá v poklesu jeho popularity a ve tom, že hospodářský růst není takový, jak by si představoval. Španělsko letos dosáhlo určitého, byť nízkého, mezičtvrtletního růstu (v prvním kvartálu 0,1 % a ve druhém 0,3 %) a oficiálně se dostalo z recese. Enormně je však závislé na úspěchu společností jako Telefónica O2, Repsol YPF nebo Iberdrola na mezinárodní scéně. Nezaměstnanost navíc překročila psychologickou hranici 20 procent a hned tak k jejímu snížení nedojde.

José Luis Feito, předseda hospodářského výboru největšího sdružení zaměstnavatelů CEOE, varoval, že v prvním čtvrtletí roku 2011 se může zvýšit na 22 procent, tedy 4,8 milionu nezaměstnaných.

Hlavně lehké živobytí

Stojí za tím hlavně splasknutí realitní bubliny. Postihlo zejména málo kvalifikované dělníky, kterým se v posledních letech pochybného »španělského zázraku« dařilo mimořádně dobře.

Nízké úrokové sazby v Evropě vedly ke stavebnímu boomu, kvůli němuž mnoho mladých lidí odešlo ze škol - proč by také měli studovat, když si měsíčně mohli vydělat tři tisíce eur pokládáním cihel?

A mnoho studentů zase ani nenapadlo vrhnout se do podnikání. Šli na vysokou školu jenom proto, aby se mohli stát státními zaměstnanci, což ve Španělsku znamená docela teplé místečko po zbytek života.

Většině španělských pracujících šlo tehdy, a dnes stále jde, o snadno vydělané peníze nebo lehké živobytí.

K nezaměstnanosti přispělo i 5,7 milionu imigrantů, které zlákala novodobá španělská prosperita.

Ovšem jakmile dojdou peníze, vezme za své i tolerance a politická korektnost.

Když udeřila finanční krize, proběhla společností vlna populistického rasismu a xenofobie. Možná že ještě nejde o závažný problém, ale už v zárodku je znepokojující.

Ani odbory nejsou z ekonomických změn nadšené a 29. září zaznamenaly úspěch s generální stávkou, jejímž prostřednictvím alespoň do jisté míry ventilovaly všeobecnou nespokojenost.

Vůdce odborového svazu CCOO Ignacio Fernández Toxo nedávno prohlásil, že by dal radši přednost předčasným volbám, než aby vládě umožnil bez dialogu změnit důchodový systém. Je to problém pro Zapatera, klasického sociálního demokrata, který má strach o budoucnost sociálního státu a který se prvních pět let v čele země těšil privilegovanému vztahu s odbory.

Liberální think tanky se oproti tomu domnívají, že Zapaterovy strukturální reformy jsou jen mírné a že navíc přicházejí pozdě. Mají rovněž obavy z toho, jak Španělsko některé slíbené změny zrealizuje a zda je nezmírní.

Recept? Zůstat v posteli

Španělsko je dnes často srovnáváno s Japonskem, kde prasknutí realitní bubliny vyústilo ve dvě desetiletí deflace, nízkého růstu a ohromného zvýšení poměru dluhu k HDP.

Takové situaci se Španělé chtějí vyhnout. Panuje celonárodní shoda, že je nutné urychleně změnit ekonomický model a snížit závislost na turistickém průmyslu, stavebnictví a veřejném sektoru. Teď ještě se shodnout na receptu.

Vláda se kasá důležitostí »nového produktivního modelu«, ale výdaje na výzkum a vývoj byly sníženy. Opozice s žádnými vlastními novými návrhy nevyrukovala a bojí se i dohody s vládní stranou na ekonomických reformách.

Jeden z nejmenovaných hlavních poradců vůdce konzervativní Lidové strany, jediného vážného konkurenta Zapaterovy PSOE, svému šéfovi řekl, že pokud chce vyhrát všeobecné volby v roce 2012, pak mu postačí »zůstat další dva roky v posteli«.

Zapatero po přijetí úsporných opatření obměnil svůj kabinet, mírně zredukoval byrokracii a pořídil si nového náměstka a zároveň mluvčího vlády. Volba padla na Alfreda Péreze Rubalcabu, jenž posledních pět let jakožto ministr vnitra bojoval proti teroristické skupině ETA.

To je brilantní tah, neboť ukončení nesmyslného násilí ETA se považuje za velký úspěch, který by u voleb mohl vyvážit nepříznivou ekonomickou situaci.

Bankám se vede dobře

Jedním z důvodů Zapaterova bezbřehého optimismu je nakonec odolnost finančního systému.

Velkým bankám jako Santander a BBVA se vede dobře a nejslabší článek v řetězu finančního systému, Cajas de Ahorros (státní regionální záložny, které vlastní pět procent španělských cenných papírů), procházejí rychlou konsolidací. Díky ní se do Vánoc 45 slabších institucí zredukuje na 18 solventnějších.

Isidro Fainé, prezident záložny La Caixa, jedné z největších v zemi, v rozhovoru pro finanční měsíčník Actualidad Económica tvrdí, že k rychlejšímu růstu povede mimo jiné vcelku jednoduché řešení: usilovněji pracovat na zvýšení konkurenceschopnosti, alespoň částečně obnovit ztracenou prestiž podnikatelů, přilákat talentované lidi z celého světa a ve vzdělání klást větší důraz na úsilí a dosažené výsledky.

Možná že to není celý recept, ale Španělsko by jistě mohlo všechny tyto ingredience do hrnce, ve kterém vaří lék proti bankrotu, přihodit.

Miguel Ángel Uriondo
reportér měsíčníku Actualidad Económica, Madrid

22 procent
Až taková by mohla být nezaměstnanost ve Španělsku v prvním čtvrtletí 2011.

Španělsko je závislé na úspěchu společností jako Telefónica, Repsol YPF nebo Iberdrola.

Foto: iStock

 

Související