Keltský tygr, uhánějící ve druhé polovině 90. let deseti- a víceprocentním tempem hospodářského růstu, přitahuje i dnes pozornost v těch zemích, které hledají recept na rychlý přerod z okrajového a chudšího člena evropské komunity v respektovanou součást hospodářského jádra Evropy.

Ještě v polovině osmdesátých let bylo Irsko sužováno dlouhodobou recesí, nízkou životní úrovní, výrazně negativní platební bilancí, vysokou inflací, nezaměstnaností vyšší než 17 procent a nebezpečně vysokou zadlužeností. Koncem osmdesátých let přichází zlom a zdánlivě mávnutím "kouzelného proutku" se z Irska stává jedna z nejdynamičtějších ekonomik světa. Tempo růstu v druhé polovině 90. let (hrubý domácí produkt více než 10 procent, export až 20 procent) snese srovnání pouze s asijskými tygry na vrcholu jejich slávy. Ještě v polovině 80. let HDP dosahoval na obyvatele jen 60 procent evropského průměru, ale v roce 2001 už to bylo více než 120 procent. Irsko tak během 15 let předběhlo většinu států Evropské unie, včetně Velké Británie, a vysloužilo si reputaci "keltského tygra".

Pod vlivem ohromujících makroekonomických statistik by však rozhodně neměla zapadnout otázka, do jaké míry se jedná o fundamentální transformaci irské ekonomiky, nebo spíše o hru s čísly, a zda se podařilo vybudovat stabilní ekonomickou základnu, která zajistí udržitelnost trendů i v budoucnu. Z irské zkušenosti lze také odvodit několik lekcí, které mohou zajímat stát, jako je Česká republika.

Zrození tygra

Prvotní krok pro nastartování zdravého hospodářského růstu přišel v roce 1987, kdy se vláda rozhodla vyřešit fiskální krizi radikálním snížením rozpočtových deficitů. Významně jí pomohly finance ze strukturálních fondů Evropské unie (0,5 až 1,5 procenta HDP ročně během devadesátých let, se špičkou až kolem 6 %). Nový přístup k hospodářské politice byl založen na rozpočtové a kurzové stabilitě a všeobecném konsenzu o umírněném růstu mezd (National Wage Agreement). Důvěra v irskou ekonomiku se začala vracet.

Zásadní význam pro zrychlení růstu irského průmyslu měl vznik jednotného evropského trhu. Irská průmyslová politika byla založena zejména na nízkých daních ze zisku a investičních pobídkách pro zahraniční investice. Tato strategie spolu s dostupnou, kvalifikovanou a relativně levnou pracovní silou (viz graf) zajistila vysokou schopnost kapitalizovat zahraniční investice amerických firem, které hledaly základnu uvnitř Evropské unie.

Relativně nízké mzdy bylo možné udržet díky dvěma faktorům. Za prvé, příznivé demografické podmínky a rostoucí zapojení žen vedly k rapidnímu růstu mladé vzdělané pracovní síly. Převis nabídky tak působil proti tlakům na mzdy. Za druhé, mzdové dohody National Wage Agreements úspěšně udržovaly mzdy na konkurenceschopné úrovni vzhledem k okolním evropským státům. Důležitou roli zde tradičně sehrávala irská vláda, která umírněné mzdové požadavky kompenzovala škrty v daních z příjmů tak, aby celkově disponibilní důchod Irů rostl.

Alfu a omegu irského zázraku však bezesporu tvoří přímé zahraniční investice (FDI). Všechny výše zmíněné faktory (hospodářská politika, jednotný vnitřní trh a mzdy) vytvořily výhodné klima a úrodnou půdu pro nalákání FDI, které se posléze zasloužily o zrození "keltského tygra".

Příliv přímých zahraničních investic do Irska vzrostl z 838 milionů USD v roce 1994 na více než 20 miliard USD v roce 2000 a 10,9 miliardy USD o rok později. Zahraniční firmy, zejména z USA, pak přispěly k enormnímu boomu průmyslové produkce, takže průměrný roční nárůst během devadesátých let přesahoval 10 procent.

V roce 2000 zahraniční podniky v Irsku generovaly více než 70 procent průmyslové produkce a dominantní část průmyslového exportu (téměř 90 procent). Většina zahraničních investic se koncentrovala (či byla za pomoci irské průmyslové politiky koncentrována) do tzv. high-tech odvětví, především do informačních technologií, elektronického, farmaceutického a chemického průmyslu. Nárůst produktivity v těchto odvětvích dosahoval astronomických čísel. Jak upozorňuje americký ekonom Paul Krugman, Irsku se podařilo překonat problém periferie versus centra ekonomické aktivity, který byl až donedávna určujícím pro ekonomickou aktivitu v Evropě. To se povedlo především díky zachycení nových technologických trendů a odvětví, ve kterých izolovaná geografická poloha Irska již nebyla takovou překážkou hospodářského rozvoje.

Mýtus versus Logos. Vysvětlení irského úspěchu, jak je prezentováno v předchozí části, však skrývá v sobě nebezpečí, že některé určující mikroekonomické jevy zůstanou skryty pod povrchem makroekonomických analýz. Tyto jevy mohou na daná makro data vrhnout trošku jiné světlo. Ambicí následujících řádků není pokus snížit výjimečnost hospodářské dynamiky Irska. Jde spíše o snahu ukázat některé mimořádné faktory, které ovlivnily mimořádný ekonomický růst.

Transfer-pricing a ziskovost. Daň ze zisku (corporate tax) pro firmy v průmyslové výrobě a některých dalších odvětví činila až do konce minulého roku pouhých 10 %. Počínaje rokem 2003 se zvýšila na nátlak ostatních států EU pro všechny firmy působící v Irsku obecně na 12,5 %. Jak je zřejmé, ani tento nárůst nemaže propastný rozdíl mezi Irskem a zbytkem EU, kde se daňové sazby většinou pohybují nad 30 %.

Jak může nízká daň ze zisku ovlivnit celkové makroekonomické ukazatele v zemi s vysokým podílem nadnárodních společností? Nadnárodní společnosti se přizpůsobují daňové optimalizaci a upravují finanční toky mezi jednotlivými dceřinými společnostmi tak, aby zisky byly vykazovány v zemích s nízkou daňovou sazbou. Irsko se stalo pro americké společnosti ideálním místem pro reexport či finalizaci některých produktů pro evropský trh. Předpokládejme, že nadnárodní firma má některé pobočky na kontinentální části Evropy (kontinentální větev) a další pobočky v Irsku. V rámci transakcí uvnitř nadnárodní společnosti pak stačilo uměle zvýšit ceny pro produkty dodávané z Irska na kontinentální větev. Rázem se snížil zisk kontinentální větve ve prospěch irských poboček.

Co z toho vyplývá pro Irsko? Irské pobočky nadnárodních firem vykazují často neuvěřitelnou ziskovost. Patrné je to zejména ve srovnání ziskovosti amerických investic ve vybraných odvětvích (farmaceutický a chemický průmysl, elektronika, informační technologie aj.) v Irsku a v ostatních evropských zemích. Zatímco návratnost těchto investic (ROI) v Irsku se pohybuje kolem 30 % (ve farmaceutickém průmyslu až 50 %), v jiných částech Evropy dosahuje hodnot zhruba 10 %.

Irsko vyčnívá mezi zeměmi EU také odlišnými hodnotami mezi HDP (89 mld. eur ve stálých cenách) a HNP (75 mld. eur). Hrubý domácí produkt totiž v sobě totiž zahrnuje zisky nadnárodních společností, přestože jsou v případě Irska v drtivé většině případů repatriovány do mateřských společností, většinou do USA. Výše těchto převodů dosahovala během devadesátých let v průměru 15 % HDP! Irský HDP je tedy významně nadhodnocen, neboť jsou v něm zahrnuty i zisky z jiných zemí.

Transfer-pricing a produktivita. Dalším efektem úzce spjatým s transfer-pricing je zkreslení produktivity práce, neboť do přidané hodnoty se započítávají i nadměrné zisky. Když se podíváme na statistiky, zdá se, jako by v Irsku existovalo něco na způsob duální ekonomiky. Efektivita nadnárodních firem často několikanásobně převyšuje jak úroveň dosahovanou domácími firmami, tak celoevropský průměr. Rozdíl lze do určité míry přičíst novějším technologiím či větší kapitálové vybavenosti u zahraničních firem, ale bez započtení převodu zisků by vysvětlení nebylo úplné. Jak s povzdechem komentuje irská ekonomka Mary O'Sullivan, vykazované zisky a produktivita mají pouze malý vztah k reálným schopnostem průmyslových firem v Irsku. Při pohledu na marketingově využívané nárůsty produktivity v irském průmyslu bychom proto měli být více ostražití. Podle některých nedávných výzkumů převody zisků snižují reálný nárůst produktivity v devadesátých letech na úroveň ostatních evropských států, to je ze zhruba 4-5 % na běžných 2-3 %.

Produktivita a pracovní síly. Kde je irský zázrak nezpochybnitelný, je schopnost irské ekonomiky vytvořil během deseti let téměř 600 000 pracovních míst, což znamenalo zvýšení počtu zaměstnaných o plných 50 %. Nadnárodní společnosti k danému nárůstu přispěly (cca 50 000), ale většina nově vytvořených pracovních míst vznikla v domácím sektoru ekonomiky. Během 90. let se v Irsku šťastně sešel příznivý demografický vývoj (včetně v Irsku nevídaného přistěhovaleckého přílivu) s nárůstem pracovních míst. To se odrazilo i v podstatném vylepšení tzv. dependency ratio (podíl zaměstnaných na celkové populaci), který se během 10 let zvýšil z 31,9 v roce 1991 na 44,8 procenta v roce 2001.

Je zřejmé, že podobné zázraky už nelze očekávat. Irsko během posledních deseti let vyčerpalo všechny polštáře pracovní síly v podobě nezaměstnaných, silných ročníků vstupujících do produktivního věku a zvýšeného zapojení žen. Z čísel vyplývá, že asi 3,4 % ročního nárůstu HDP bylo způsobeno změnou struktury populace ve prospěch zaměstnaných v produktivním věku.

Z předchozích řádků lze vyčíst, že ekonomický zázrak Irska nebyl tak velký, jak se často psalo. Výsledky irské ekonomiky tím přesto neztrácejí na přitažlivosti.

Domestikace tygra

Není pochyb, že zahraniční investice irské ekonomice výrazně pomohly. Méně snadné je zhodnotit, jaké jsou jejich dlouhodobější vlivy na dynamiku tamního průmyslu. To, že se nadnárodní společnosti rozhodly v Irsku investovat, ještě neznamená, že tu automaticky vznikla základna pro tvorbu inovací a technologií. To jsou přitom základní elementy dlouhodobého růstu životní úrovně pro každou relativně vyspělou zemi.

R & D. Primárním ukazatelem inovací a nových technologií jsou výdaje na výzkum a vývoj (R & D). I přes rychlou konvergenci irských výdajů na R & D k průměru EU (1,2 % HDP v roce 1997) trendy uvnitř těchto výdajů nevyznívají moc pozitivně. Specializace irského průmyslu na odvětví s vyššími nároky na výzkum a vývoj (farmaceutický a chemický průmysl, elektronický průmysl) by měla zákonitě vést k vyšší úrovni R & D v Irsku než v zemích s větší mírou rozmanitosti průmyslu. Jak vyplývá ze srovnání irských výdajů se zeměmi koncentrujícími se rovněž primárně na high-tech odvětví, jako je třeba Finsko s 1,9 procenta HDP, Irsko zaostává. Největší mezery ve výzkumu a vývoji se nacházejí právě v odvětvích, na něž se zelený ostrov nejvíce specializuje.

Mezinárodní a domácí. Fakt, že se veškerý technologický vývoj nebude odehrávat na území Irska, je vzhledem k velikosti země, velkému podílu nadnárodních firem a dalším aspektům pochopitelný. Pro růst založený na modernizaci a technologiích by však měly existovat kanály (linkages) mezi domácími a mezinárodními společnostmi, díky nimž by se domácí firmy mohly novým technologiím učit.

Nejjednodušší cestu přirozeně představují domácí subdodavatelé, kteří mohou těžit z kontaktu se zahraničními společnostmi a mohou šířit nové znalosti prostřednictvím tzv. spillover efektů do celého odvětví, potažmo ekonomiky. Tímto způsobem je možné zvyšovat efektivitu domácí produkce a snižovat závislost technologické úrovně země na nadnárodních společnostech. Je však možné spoléhat na okřídlené kennedyovské úsloví, že přílivová vlna zvedá všechny lodě? Jsou nadnárodní společnosti propojeny s irským podhoubím do větší míry než na počátku jejich působení v Irsku a je zde opravdu větší prostor pro rozptýlení zahraničního know-how za jejich brány?

Nárůst celkové aktivity mezinárodních společností na území Irska přirozeně vedl k tomu, že zahraniční společnosti utratily více za nákupy materiálu a služeb od irských subdodavatelů (měřeno v absolutních číslech). Ale celkový obraz vztahů mezi mezinárodními společnostmi a irskými subdodavateli je velice rozporný. Podíl výdajů na výstupu zahraničních firem (materiál, služby a mzdy), které plynuly do irské ekonomiky, v roce 1990 činil 37,6 %, kdežto v roce 1998 už jen 32,8 % procenta. Byl tedy dvakrát menší než v případě domácích firem (71 procent) - a klesal. K tomu je ještě nutné připočítat, že část investorů (např. Intel) si přivedla své subdodavatele, jejichž dodávky jsou však započítávány jako výdaje směrem do domácího průmyslu. Na domácí firmy tak často zůstávají spíše méně sofistikované vstupy, např. v podobě služeb.

Z irské zkušenosti lze vyvozovat, že vzedmutí domácího průmyslu na přílivových vlnách přímých zahraničních investic má limity. FDI je nutné považovat za první krok při transformaci domácího průmyslu na světovou úroveň. Přestože krátkodobý efekt zahraničních investic může být z pohledu makroekonomických statistik ohromující, jedná se spíše o nastartování pozitivních procesů uvnitř ekonomiky, ukázání cesty. O projití dveřmi do klubu vyspělých států se musí daná ekonomika zasloužit také sama.

Irsko si tuto neúprosnou logiku začíná akutně uvědomovat a snaží se problém řešit ex post podporou domácího průmyslu, zejména malých a středních podniků. Jedná se obvykle o granty pro začínající firmy, podporu domácího výzkumu a vývoje nebo vytváření "clusterů" kolem univerzit a zahraničních technologických firem. Cílem je, aby i domácí sektor byl schopen dosáhnout dostatečného stupně inovací a technologické úrovně. Úspěšným příkladem může být rozvoj domácího softwarového průmyslu. Po příchodu amerických gigantů, jako jsou Microsoft, Oracle či Lotus, se postupně začaly vynořovat domácí softwarové firmy (nyní téměř 800), často zakládané bývalými zaměstnanci těchto nadnárodních společností. V roce 2000 se již domácí softwarové firmy podílely úctyhodnými 10,5 % na celkovém exportu softwaru v hodnotě 12,2 miliardy USD.

Keltské dědictví

Skutečnost, že irský HDP může být o několik procent nadhodnocen, nebo fakt, že důležitým motorem růstu mohly být demografické změny, zdaleka neznamená, že Irsko nedosáhlo mimořádných hospodářských výsledků a že jeho zkušenost není pro státy, jako je Česko, zajímavá.

Faktorů irského úspěchu je mnoho. Klíčovým, zdá se, je příliv FDI. Přilákání přímých zahraničních investic je však prvním krokem, nikoli konečnou stanicí. Zahraniční investice mohou pomoci v okamžiku, kdy je levná a vzdělaná pracovní síla dobrou motivací pro investory. Ovšem flexibilita kapitálu se v globalizované ekonomice stále zvyšuje a problémem se v současnosti stává "ukotvení" zahraničních investic na co nejdelší dobu.

O důležitosti vzdělání panuje shoda, protože levná pracovní síla a cenová konkurence nejsou dlouhodobě vhodnou ani udržitelnou strategií. Ideální je umožnit utváření co nejkomplexnějších svazků zahraničních společností s domácí ekonomikou včetně aktivní spolupráce v oblasti výzkumu a vývoje. Např. irská vláda proto aktivně podporuje, aby kolem zahraničních investorů vznikal lem domácích dodavatelů, kteří pak mohou z této spolupráce profitovat v podobě získávání nových technologií a znalostí. Nakolik je tato aktivní podpora ze strany irského státu úspěšná, může být předmětem diskuse. Podobným problémem by se měli vážně zabývat i tvůrci hospodářské strategie ČR.

Autoři jsou studenti IES FSV UK, v současnosti stážisté na University of Limerick, Irsko

Pracovní trh
graf 1
graf 2
graf 3
Související