Bývalé Sudety volí Babiše. Tak by se daly shrnout výsledky prvního kola prezidentských voleb. Řada předchozích dopadla podobně. Rozdíly mezi oblastmi kolem hranic a zbytkem republiky jsou dlouhodobé a nejen ve volebních výsledcích. Na otázku, proč se je zatím nedaří zmenšovat, neexistuje jednoznačná odpověď. Problém totiž není jen v regionu, ale v celkovém nastavení českého vzdělávacího i sociálního systému. Konzervují se v nich socioekonomické rozdíly mezi lidmi a regiony. Bývalé Sudety s horším sociálním a ekonomickým historickým vkladem jsou pouze zrcadlem do značné míry disfunkčního státu.

Školství

Z řady mezinárodních srovnání vychází Česko jako země s vysokou korelací mezi vzděláním rodičů a dětí. Nárůst počtu vysokoškoláků jsme zaznamenali v posledních letech pouze u dětí s rodiči se středoškolským vzděláním. Naopak děti s rodiči se základní školou nebo vyučenými se stále potácejí mezi nedodělanou základní školou a učňá­kem. To dlouhodobě drží okrajové regiony ekonomicky dole, protože firmy vytvářejí místa pouze tam, kde je dostatečně kvalitní lidský kapitál. Konkrétní mechanismy „dědičnosti“ nízkého vzdělání jsou různé, nicméně jako ukázku lze uvést vysokou segregovanost žáků a studentů do „horších“ a „lepších“ škol.

Exekuce

Důsledek toho, že tu je 10 procent pracovní síly v exekucích, často mnohočetných, je nedozírný. Především tito lidé jsou výrazně koncentrovaní v okrajových regionech. Co to pro ně, zaměstnavatele a místa, kde žijí, znamená?

Jsou hůře zaměstnatelní, protože s lidmi v exekucích je spojená byrokracie. Výsledek je, že do takových regionů se nechtějí stěhovat firmy s vyšší přidanou hodnotou. Částečně se tu pracuje načerno, nahrávají tomu fixní nezabavitelná minima bez ohledu na příjem.

Lidé s exekucemi mají horší postavení jako nájemci. Nestabilní bydlení má za následek horší školní docházku i prospěch dětí. V řadě sociologických šetření, například od PAQ Research, mají děti v rodinách s exekucemi horší prospěch, i když profil jejich rodičů vypadá velmi podobně jako otců a matek bez exekucí.

Exekuce (na rozdíl od insolvenčního řízení) jsou často nekonečné, dávají mlhavou a nejistou budoucnost. Za řadu let se nepodařilo zpřístupnit insolvence jako cestu k trvalému oddlužení a snížit počet exekucí za minimální dlužné částky. Portfoliový přístup, kdy 20 procent exekucí vydělává na 80 procent, které nikdy nebudou splaceny, má nezanedbatelné společenské náklady, které ale stát nezajímají.

Úřady práce a sociální politika

Úřady práce dlouhodobě fungují jako místo výplaty sociálních dávek, přestože by hlavně měly být místem, kam se lidé půjdou přeškolit, když chtějí lepší práci nebo jsou v nezaměstnanosti. Bohužel jsou dlouhodobě podfinancované a pracují se zastaralým IT systémem. Projekty aktivní politiky zaměstnanosti za 4 miliardy jsou často řízeny velmi špatně zaplacenými a demotivovanými lidmi. To ostatně platí pro celou státní správu.

Evropská unie je připravena financovat velké projekty na podporu předškolního vzdělávání, ale nikdo je nechce administrovat. Předškolní vzdělávání je přitom klíčový krok k rozbití vysoké korelace mezi nízkým vzděláním rodičů a dětí. Podobně jsou připravené vysoké sumy na programy obědů zdarma pro děti v chudých regionech, ale vlastně je nikdo nechce realizovat.

A nakonec: naše znalosti o tom, jak se dědí chudoba a špatné socioekonomické prostředí, jsou nekompletní. V propojování registrů a dat jsme nepokročili, takže vlastně ani přesně nevíme, co se v postižených regionech děje.

Související