Pod pojmem „turecké hospodářství“ si v Česku tradičně představíme nefunkční, zanedbaný, chaotický a úplatný systém. Vznik tohoto úsloví souvisí s hlubokým hospodářským a sociálním úpadkem osmanské říše od 17. až do 19. století. Kdysi mocná říše v tomto období zaostávala mimo jiné vlivem všudypřítomné korupce a nepotismu. Nastartovat lepší budoucnost se podařilo teprve po první světové válce, když byl zrušen sultanát a Turecko přeměněno v republiku.

V tomto kontextu je příznačné, že se současnému tureckému prezidentovi Recepu Tayyipovi Erdoganovi občas přezdívá „sultán na Bosporu“. Jeho autokratickou vládu opět doprovází korupce a dosazování oddaných příznivců do důležitých postů. A také absurdní přístup k měnové politice, kdy turecká centrální banka pod Erdoganovým tlakem navzdory rychle rostoucí inflaci dlouhé měsíce odmítá zvyšovat úrokové sazby. Výsledkem je, že míra inflace v zemi minulý měsíc vystoupila na 73,5 procenta, což je nejvyšší údaj za více než 23 let.

Přesto Erdogan tento týden vystoupil s kategorickým prohlášením: „Tato vláda nebude zvyšovat úrokové sazby. Budeme pokračovat v jejich snižování.“ Turecký prezident si chce pravděpodobně levnějšími penězi zavázat živnostníky a majitele malých firem a především stavební podnikatele, kteří tvoří hlavní pilíř jeho vládní strany AKP.

Erdoganovo počínání bezpochyby vejde do učebnic ekonomie. Pro nás všechny ostatní by mělo být připomínkou, jak důležité je zachovat nezávislost a co nejvyšší odbornost centrálních bankéřů.

Přeji pěkné čtení.

Související