Celkem třikrát byla ohlášena kandidatura Prahy na pořádání letních olympijských her: v letech 1924, 1980 a naposledy roku 2016, kdy tuto myšlenku prosazoval dřívější pražský primátor Pavel Bém. Vůbec nejdál dotáhli přípravy komunisté, z jejich snu ale nakonec do dnešního dne zbyl jen hotel Olympik na pražské Invalidovně, na dohled lokality na Maninách. Právě tam měl být symbolicky vybudován olympijský stadion, v roce 1921 se tam totiž konala první dělnická spartakiáda.

Ani v jednom případě nakonec z plánované pražské olympiády nic nebylo. A z čistě ekonomického pohledu nutno dodat: díky bohu za to. Pořádání olympijských her je černá díra na peníze, u všech olympijských her od roku 1992 byl překročen rozpočet, nezřídka dokonce o stovky procent. Už pár let poté, co z olympijské vesnice zmizeli poslední sportovci, přitom areály často zarůstají trávou. Stačí se podívat na chátrající pozůstatky sportovišť po olympiádě v Aténách roku 2004, která se mnohonásobně prodražila a značnou měrou přispěla i k růstu zadlužení Řecka.

Související

Letošní (technicky vzato vlastně spíš loňská) olympiáda v Tokiu v tomto ohledu nebude výjimkou. Už dnes je jasné, že půjde o historicky nejdražší hry, které se do černých čísel mohou dostat jen zázrakem. Jen ztráty ze vstupenek dosáhnou sumy 800 milionů dolarů − kvůli pandemii covidu se totiž tyto olympijské hry poprvé v historii odehrají bez diváků.

Což je podle mě mimochodem správné rozhodnutí. Troufám si tvrdit, že velká část fanoušků si po letošním evropském šampionátu ve fotbale odnese ze zaplněného stadionu domů nejen spoustu sportovních i jiných zážitků, ale také některou z variant covidu-19.

Přeji pěkné čtení a pevné zdraví.

Související