Kdyby měl firemní sektor vybrat jev, který mu nahání husí kůži, vsadím boty, že by jedním z nejzmiňovanějších strašáků byla nejistota. Podniky se dokážou vypořádat se silnou i slabou korunou, přežijí výpadky dodávek, přírodní katastrofy, zvládnou platit vyšší daně. Jestli ale něco opravdu nemají rády, je to nejistý výhled věcí budoucích.

Samozřejmě, určitá míra nejistoty je přirozenou součástí podnikání a života vůbec. Jenže když je jí přespříliš, je paralyzující. Když nevíte, jestli vám za týden přijdou zaměstnanci do práce, jestli se nezavřou hranice nebo rovnou celá ekonomika, jen těžko budete plánovat a investovat do rozvoje své firmy. Bohužel právě tenhle scénář čeká podnikatele v Česku v následujících měsících. Hlavním viníkem je pandemie koronaviru, která přinesla obrovskou míru nejistoty.

Podívali jsme se na to, jak se s tím vyrovnávají české firmy i vláda. Zjišťovali jsme, co mohou, co by měly a co musí dělat, aby pandemické rány byly pro jednotlivé firmy i celou ekonomiku co nejméně bolestné.

Protože každá krize je zároveň příležitostí, měla by být prožitá bolest impulzem k proměně firem i ekonomiky v něco modernějšího a životaschopnějšího. Jak nám ostatně v rozhovoru řekl hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil, z téhle krize se musíme proinvestovat. Nikoliv ovšem tím, že se bude někam lít beton, ale robotizací a digitalizací ekonomiky.

A ještě jedno podle něj platí. Vládní kabinet by měl své úsilí upnout k opatřením, jež budou mít okamžitý efekt na ekonomiku. Místo toho se však zabývá jádrem, ruší superhrubou mzdu a chystá se vyplácet bonusy pro důchodce. Je to škoda a bude nás to v budoucnosti úplně zbytečně bolet.

Pozitivní je, že v Česku stále vyrůstá dost podniků, které obstojí i v nejtvrdší světové konkurenci. Svědčí o tom také zájem zahraničních obrů, jako jsou Intel, Volkswagen, Dell a mnohých dalších, kteří v Česku v poslední době nakupovali a investovali do domácích technologických firem.

Přeji pěkné čtení.

Související