Investuji s adrenalinem, nemovitosti jsou nuda, říká Martin Rozhoň, který peníze získané z e-commerce vkládá do start-upů

Všechno si organizuji podle sebe. Díky tomu jsem byl třeba celý listopad ve Španělsku a jen občas jsem pracoval vzdáleně. Naproti tomu ve Vivantisu jsem byl v zápřahu 16 hodin denně a víkendy prakticky neexistovaly. Teď trávím obvykle dva dny v týdnu v Praze na schůzkách a zbytek času zkoumám různé investiční nabídky, sleduji trh a komunikuji se start-upy, do nichž jsem investoval.

Opakovaně jsem vyhořel, takže z toho rozjetého pendolina jsem vystoupil za pět minut dvanáct.

Když jste prodával Vivantis, jeho obrat se blížil k miliardě a patřil mezi pět největších e-shopů na českém trhu. Jak se vám povedlo vypracovat se z malé firmičky nahoru?

Žádný univerzální recept neexistuje. Je to dennodenní řešení problémů a postupné posouvání se dopředu. Firmu jsem budoval postupně z vlastních zdrojů, pak s bankovním financováním, ale bez externích investičních peněz. A v e-commerce čím víc firma roste, tím víc se musí zadlužovat, protože potřebuje investovat do skladových zásob, logistických technologií a řady dalších věcí. Naší výhodou ale bylo to, že jsme začali dřív než většina ostatních − někdy kolem roku 2000. Tehdy tady ještě moc e-shopů nebylo. Byli jsme průkopníci, takoví blázni. Ze začátku nám chodilo pár objednávek za týden. Poznali jsme ale prostředí, a když začal internetový obchod růst, svezli jsme se na tom.

Jak probíhal prodej Vivantisu?

Asi po 10 letech od spuštění e-shopu jsem začal dostávat poměrně dost nabídek od různých investičních skupin i privátních investorů. Nicméně tehdy jsem neuvažoval o prodeji firmy, protože mě její řízení stále bavilo. Pak jsem ale opakovaně vyhořel a řekl jsem si, že je na čase firmu prodat. Nejdál byla jednání s Alzou, problém byl ale v tom, že chtěla Vivantis plně integrovat. Všichni naši lidé v Chrudimi by tak mohli přijít o práci a značka by zanikla. Proto jsem hledal další varianty a začali jsme se bavit s Jakubem Havrlantem, který měl tehdy v rámci E-commerce Holdingu pár malých e-shopů. Když do něj začal Vivantis v roce 2014 vstupovat, tvořil většinu obratu skupiny. Teprve potom přišly do E-commerce Holdingu další velké e-shopy CZC.cz a pak i Mall s Heurekou.

Z Vivantisu jste ale definitivně odešel až v roce 2018. Co se dělo mezi tím?

Obchod byl dohodnutý tak, že E-commerce Holding koupí 30 procent Vivantisu s tím, že měl opci až na 80 procent. Zbylých 20 procent jsem si měl nechat. Nicméně situace se změnila, když E-commerce Holding koupil Mall, CZC a Heureku. Potřebovali získat 100 procent ve všech dceřiných společnostech, aby vznikl holding, do kterého vstupovali Daniel Křetínský a skupina PPF Petra Kellnera. Jednání o kompletním prodeji Vivantisu trvala asi půl roku, a když jsme se dohodli, antimonopolní úřad to schvaloval ještě další rok. Pak jsem ještě asi rok ve Vivantisu zůstal. Během té doby jsme hledali mého nástupce ve vedení a já jsem ještě řídil segment health and beauty ve všech zemích, kde Mall působil. Celý proces prodeje Vivantisu a mého odchodu z firmy tak trval čtyři roky. Bylo to pro mě velice náročné období, na druhou stranu jsem získal obrovskou zkušenost, protože jsem vlastně kromě Vivantisu, který jsem založil na vysoké škole, nikde jinde nepracoval.

Kolik jste za firmu dostal?

V hotovosti jsem dostal zaplaceno jen částečně, přesnou částku říkat nechci. Většinu hodnoty firmy jsem ale vyměnil za dluhopisy konvertibilní na akcie Mall Group. Vlastně tak ani přesně nevím, kolik jsem za Vivantis dostal, protože dluhopisy mohou mít ve výsledku hodnotu nula, když se to nepovede, nebo také stovky milionů, když to půjde hodně dobře. Také jsem část peněz investoval přímo do fondu Rockaway Jakuba Havrlanta.

Plánujete ještě založit nějaký e-shop nebo jinou firmu?

Zainvestoval jsem do několika e-shopů, ať už je to prodejce ekologických produktů do domácnosti Econea.cz nebo obchod s kuchyňským vybavením Fabini.cz. Teď také dokončuji dohodu o investici do e-shopu s doplňky stravy Puravia a Kliniky funkční medicíny a výživy. Sám ale nemám ambici zakládat vlastní firmu. Naopak teď si užívám roli, kdy nemám žádné podřízené a jsem sám sobě pánem. Ve všech e-shopech jsem minoritní vlastník, který pomáhá, ale nemusím nikoho do ničeho nutit. Je v tom výborná energie, což mě teď baví.

V e-commerce čím víc firma roste, tím víc se musí zadlužovat, protože potřebuje investovat do skladových zásob, logistických technologií a řady dalších věcí.

Do start-upů investujete převážnou část svých peněz. Není to příliš riskantní?

Jsem v tom hodně specifický a někteří investoři by asi řekli, že jsem blázen. Říká se, že do start-upů by se měly kvůli vysoké rizikovosti investovat řádově jednotky procent peněz, které má člověk k dispozici. Já jsem ze svého disponibilního majetku, který jsem získal prodejem Vivantisu, investoval do start-upů už asi 80 procent. Je to značně riziková strategie, na druhou stranu jsem investoval asi do 15 firem, takže mé portfolio je vcelku diverzifikované. Všem těmto firmám se daří, některým naprosto úžasně. Například firma Snuggs, která vyvíjí a prodává menstruační kalhotky, měla předminulý rok obrat asi pět milionů korun, ale loni už to bylo kolem stovky. Letos připravujeme expanzi do několika dalších zemí.

Už jste některou z investic přetavil do zisku?

Poslední tři roky, co investuji, mám zatím jenom výdaje a žádné příjmy, protože investuji do start-upů v rané fázi. Pak trvá třeba až pět let, než se taková firma prodá nebo přináší dividendy.

Do jiných oblastí, například do akcií nebo zlata, vůbec neinvestujete?

Ne. Spekulace na akciích, komoditách nebo dluhopisech mi nedávají smysl, protože chci svými penězi tvořit nějakou hodnotu, chci vidět zakladatele těch firem, jaké mají hodnoty a do jakých projektů mé peníze jdou. Investuji jen do firem s dobrou karmou, jejichž zakladatelé mají vizi, která se mnou nějak rezonuje.

Proč investujete právě do začínajících firem?

Jednak potřebuji trochu adrenalin, takže dát peníze třeba do nemovitostí s přibližně jistým výnosem by mě nebavilo. Adrenalinu si užívám a občas je ve start-upech opravdu velký, tenhle je pro mě ale pozitivní.

Když jsem odešel z Vivantisu, dal jsem si na pár měsíců odstup a přemýšlel jsem, co bych chtěl dělat, kam teče moje energie a po čem moje duše touží. Vyšlo mi z toho, že chci své peníze využít bohulibě, zároveň mám velké zkušenosti s vedením firmy, mám spoustu kontaktů, znám trh v oblasti technologií a jsou mi blízká témata jako ekologie, alternativní medicína nebo zdravá výživa. Z toho mi vyšlo, že budu investovat do takových start-upů.

Martin Rozhoň

Během studií informačních technologií na Vysokém učení technickém v Brně začal stavět e-shopy, školu kvůli rozjezdu firmy nedokončil. Postupně založil obchody ProZdraví.cz, Parfémy.cz, Hodinky.cz a další, které sdružil pod značkou Vivantis. Tu pak prodal skupině E-commerce Holding, která se přeměnila na Mall Group. Od té doby se věnuje převážně investicím do start-upů. Má podíly například ve firmách Snuggs, Retino, VRgineers, ULékaře.cz, Econea.cz, Recrutis nebo Scuk.cz.

Přicházejí startupisté za vámi, nebo vy za nimi?

Nejsem příliš dravý investor, nedávám do smluv drsné podmínky a nesnažím se start-upy ovládnout. Ví se o mně, že jsem spíš takový přítel na telefonu. Proto si mě v 99 procentech případů lidé nacházejí. Prakticky každý den mám na LinkedInu nebo v e-mailu nějakou prezentaci začínající firmy a návrh na zvážení investice. Za poslední rok jsem viděl stovky projektů. Řádově polovina ale do mého portfolia vůbec nezapadá, s aktéry té druhé poloviny se potkám, aby mi svůj projekt představili. Zhruba s 20 procenty se bavím i dál. Potřebuji ty lidi a jejich strategii nejdřív poznat a představit si na číslech jejich byznysplán. Je to hodně časově náročné, ale minimalizuje to na obou stranách možnou chybu ve výběru.

Které z firem, do nichž jste investoval, se nejvíc daří a blíží se z ní i nějaké zhodnocení vašeho vkladu?

Favoritem je nyní Snuggs, který za rok zdvacetinásobil obrat. Další projekt, který teď hodně jede − a pomohl v tom i covid −, je on-line farmářské tržiště Scuk. Když jsem do něj před dvěma lety vstupoval, mělo obrat 100 tisíc korun měsíčně, dnes je to 30 až 40 milionů měsíčně. Spíš to musíme kvůli logistickým kapacitám trochu brzdit.

V této době se také daří různým e-commerce nástrojům, ať už je to Disivo, které nabízí dynamickou cenotvorbu, nebo Retino, které zajišťuje veškeré zpětné procesy e-shopů, vrácení zboží, reklamace nebo odstoupení od nákupu. Retino za poslední rok několikanásobně vyrostlo, má přes tisíc zákazníků a spustilo nové modely, třeba už zajišťujeme i zpětnou dopravu pro e-shopy.

Během období epidemie covidu-19 se zvýšil zájem o telemedicínu, což je také obor, do kterého jste investoval.

Portál ULékaře.cz několikanásobně vyrostl a myslím si, že i do budoucna je to zajímavý byznys, protože se mění celé paradigma lékařské péče. Telemedicínu už také proplácejí zdravotní pojišťovny, což bylo ještě před rokem nereálné. Moje nejnovější investice v oblasti telemedicíny směřovala do Hedepy, což je psychoterapie on-line. Tato firma vznikla přímo jako reakce na covid.

Říkal jste, že nechcete mít vlastní firmu, stále ale provozujete web CelostníMedicína.cz. Na něm se nic neprodává a není na něm ani prakticky žádná reklama. Je to tedy neziskový projekt?

Toto byl vlastně můj úplně první web, spustil jsem ho na vysoké škole. Bylo ale potřeba jej z něčeho investovat, proto vznikl e-shop ProZdraví.cz a z něj se pak postupně vyvinuly další naše e-shopy. Web CelostníMedicína.cz je sice kvůli návaznosti na prodej produktů propojen s ProZdraví.cz, ale jinak sám o sobě nikdy peníze nevydělával. I ta trocha reklamy na něm je zdarma.

Ze svého disponibilního majetku jsem do start-upů investoval už asi 80 procent. Někteří investoři by nejspíš řekli, že jsem blázen.

Na webu o celostní medicíně dominují informace o stravě. Máte ke stravování nějaký specifický přístup?

Jsem "skorovegetarián", jednou za týden si nějaké maso dám, ale nemusím ho. Obecně ale velmi dbám na stravu a zdravý životní styl. Také e-shop Puravia, do kterého nyní vstupuji, je provázaný s Institutem funkční medicíny a výživy. Ten dělá v této oblasti velkou osvětu včetně školení lékařů.

Kolem zdravotnictví, ekologie a zdravého životního stylu se točí většina projektů, do kterých jste investoval. Je to i důsledek toho, že hledáte zdravější životní styl?

Určitě. To, že jsem se dostal do těchto segmentů, souvisí s mými dřívějšími zdravotními problémy. Měl jsem i podezření na leukemii, dostal jsem těžkou mononukleózu a v mládí autoimunitní záněty ledvin. Léčil jsem to zejména alternativní medicínou, protože klasická medicína mi neuměla pomoct. Tak vznikl web o celostní medicíně, a v důsledku toho pak i Vivantis. Ten byl ale hlavně byznysovou záležitostí, nyní se tak okruhem vracím zpátky k začátkům. Zdraví, ekologie a zdravá výživa jsou součástí mé životní filozofie. S tím souvisí i to, že jeden vlastní projekt přece jenom plánuji. Chtěl bych v přírodě vybudovat centrum regenerace pro tělo a pro duši, ve kterém se bude kombinovat alternativní medicína s osobním rozvojem.

Ve vašich investicích se tedy promítá váš životní styl a světonázor, určitě se ale díváte i na finanční parametry.

Přesně tak. U části projektů mi nejde příliš o to, jestli vydělají velké peníze. Druhá noha mých investic jsou ale technologické projekty, na které se koukám víc byznysově.

Martin Rozhoň

Foto: Libor Fojtík

Mezi tyto projekty patří například firma VRgineers, která vyvíjí brýle pro virtuální realitu?

To je moje největší investice a zároveň jedna z prvních, které jsem udělal. Je to úžasná firma. Kluci z matfyzu vyvinuli ve sklepě v Holešovicích jedny z nejlepších brýlí pro virtuální realitu na světě, které používá třeba americké námořnictvo pro výcvik pilotů, různé automobilky nebo NASA. Nedávno získali další velkou investici na expanzi.

Jaké chyby nejčastěji dělají mladé firmy?

Zaprvé často spouštějí sci-fi projekty, jejich myšlenka je dost scestná, protože jsou do svého projektu tak zamilovaní, že je vůbec nenapadne si jej otestovat na trhu s potenciálními uživateli. Pokud projekt dává smysl, jeho autoři často nemají představu o tom, jak získat peníze, aby se mohla firma víc rozjet. Nevědí, za kým jít, o kolik peněz si říct, jaký podíl za to mají nabídnout, jakých práv se mají nebo nemají vzdát. Pokud pak proti nim sedí dravý investor typu venturekapitálového fondu, často později litují, že si nevyjednali lepší podmínky.

Pro české start-upy je také typické, že vymyslí velmi dobrý produkt, mají ale problém s obchodem a marketingem.

Můžete konkrétněji?

Zakladatelé start-upů často dávají na začátku investorovi příliš velký podíl své firmy. Za první investici v jednotkách milionů mu dají třeba 30 procent, a když pak potřebují v dalších kolech získat desítky milionů, nemají už z čeho podíl dát. Pokud by dál rozdávali stejným tempem, zůstane jim ve firmě jen pár procent, což pak pro ně není motivační. Pro české start-upy je také typické, že vymyslí velmi dobrý produkt, mají ale problém s obchodem a marketingem.

Do jakých oborů a jakých typů firem se vyplatí v příštích letech investovat?

Určitě do digitalizace, protože covid urychlil její rozvoj i ve zkostnatělých odvětvích, jako je třeba gastro. Kdo dneska neumí digitalizaci, není schopný přežít. Do toho samozřejmě spadá e-commerce, ale také logistika, která na něj navazuje. Také se bude dál prosazovat práce na dálku, takže se vyplatí investovat do nástrojů, které ji zjednodušují. Svět se otočil naruby. Do velké míry se to vrátí, už ale ne nikdy do původního stavu.

Počet e-shopů v Česku se blíží padesáti tisícům, většinu trhu ale ovládá jen pár největších. Ani ty však často nevydělávají. Jak je možné, že i přesto počet on-line obchodů stále roste?

Většina e-shopů stále spoléhá na to, že když trh roste dvojciferným tempem, tak někdy v budoucnu začnou vydělávat. To je ale dost falešná iluze. Trh se stále konsoliduje a to bude dál pokračovat. Navíc velcí hráči jako Alza nebo Mall otevírají tržiště, a agregují tak pod sebe další části trhu. A také časem do Česka naplno vstoupí Amazon, Alibaba a další velcí hráči, což se už částečně děje. Celý trh se každým rokem víc globalizuje, dnes už není problém objednávat ze zahraničních e-shopů, takže již nemá cenu tolik mluvit o lokální konkurenci.

Potřebuji trochu adrenalin, takže dát peníze třeba do nemovitostí s přibližně jistým výnosem by mě nebavilo.

Jak to promění český internetový obchod?

Stále tady bude obrovská skupina malých e-shopů, které neustále vznikají a zanikají. Hlavně ale bude vznikat obrovský tlak na střední segment on-line obchodů, jež mají obrat v řádu vyšších desítek nebo nižších stovek milionů korun. Ty už nemají tak nízké náklady a nejsou tak flexibilní jako malé e-shopy. A zároveň nejsou ještě tak velké, aby měly dostatečně velké úspory z rozsahu a vyjednaly si u dodavatelů exkluzivní podmínky. Třeba Alze platí marketing z velké části dodavatelé, což je dané tím, že je tak obrovská. S takovými potížemi se potýkáme v Econee, která má už obrat 100 milionů korun a hospodářský výsledek se pohybuje kolem nuly. Jenže jak dál roste, má výrazně vyšší náklady, ale ještě nedosáhla takové velikosti, aby získala velkou marketingovou podporu od dodavatelů. Anebo aby investovala obrovské peníze do logistiky, díky čemuž by se pak snížily provozní náklady.

Jak se s tím tyto středně velké e-shopy vypořádají?

Budou se ziskovostí kolem nuly, budou dál růst v objemu a budou doufat, že jejich hlavní konkurenti pomřou a jim se podaří prosadit. Anebo firmu někomu prodají.

Podíl e-commerce na celkovém maloobchodu v Česku se loni zvýšil na 16 procent. Jak se bude toto číslo dál vyvíjet?

Trh směřuje k prolnutí fyzického a on-line byznysu. Všechny velké e-shopy mají rozsáhlou síť kamenných prodejen nebo výdejen. To je cesta, protože zákazníci se obvykle pohybují v obou světech − fyzickém i on-line. Dneska už se pořádně ani nedá říct, co je e-commerce a co je kamenný retail.

Proč se podle vás internet stal místo nositele svobody podnikání spíš místem zrození řady gigantů, jako jsou Facebook, Google nebo Amazon, které mají ve své disciplíně téměř monopol?

Důvod je ten, že internet umožňuje obrovské škálování. Prakticky na něm neexistují hranice. Třeba u Amazonu byla jediným problémem globální logistika, která se ale rok od roku zlepšuje. To samé platí pro asijské firmy, jako jsou Alibaba nebo JD.com, které jsou schopné vám poslat zásilku za pár korun nebo i zdarma, byť je to zřejmě subvencované státem. Tento trend bude pokračovat dál, protože všechny tyto velké firmy neustále rostou.

Měly by se tyto velké internetové firmy regulovat?

Když si čtu o Amazonu, občas mi naskakuje husí kůže z toho, jak je obrovský. Na jednu stranu jsem zastáncem volného podnikání a minima regulací, ale v těchto příkladech hrozí, že firmy globálně ovládnou zásadní část ekonomiky, což je nezdravé. Pokud se to nebude regulovat, do budoucna to může být problém.