Pracovní trh roku 2022 charakterizuje nekonečný boj firem o nábor schopných zaměstnanců a udržení talentů, zřetelná je na něm akcelerace v zavádění digitálních technologií. Lidé ve vedoucích pozicích si uvědomují, že jejich firmy se musí stát sofistikovanějšími, a zaměstnanci přebírají větší kontrolu nad svým profesním životem. Do velké míry to způsobil covid, lidé začali klást větší důraz na balanc mezi pracovním a soukromým životem. Za podstatný ho považuje až 80 procent, ukazuje jeden z průzkumů společnosti ManpowerGroup. A za pár let mají být změny ještě výraznější. Nejnovější studie poradenské společnosti Boston Consulting Group a neziskové organizace Aspen Institute Central Europe ukazuje, že pro uplatnění na trhu práce v roce 2030 budou dominantní digitální dovednosti, dále znalost cizích jazyků a ochota průběžně se vzdělávat.

Až milion zaměstnanců pracuje dnes na pozicích, jež při změnách v ekonomice částečně nebo úplně zmizí, takových bude přes 300 tisíc. Řada lidí se bude muset přeškolit na zcela jinou profesi. Podle výkonného ředitele Aspen Institutu Milana Vašiny k tomu bude nutná patřičná podpora státu a firem běžná v jiných evropských zemích.

Nízká nezaměstnanost zřejmě zůstane

Aktuálně podnikům stále chybí lidé , nejnižší nezaměstnanost ze států EU je pro ekonomiku nezdravá a analytici příliš velké změny v nejbližších měsících nečekají, jak plyne z jejich vyjádření pro Ekonom.

Je tu samozřejmě i alternativní „černý scénář“. Konec dodávek ruského plynu by velkou část českého průmyslu na delší dobu zastavil. Hlavní ekonom Patria Finance Jan Bureš by pak počítal pro příští rok s poklesem českého HDP o 5,5 procenta a růstem nezaměstnanosti o čtyři procentní body. Nejvíc by takovou situaci pocítily energeticky náročné provozy, jako jsou sklárny, výroba stavebních hmot, keramika, kaolínky, chemický průmysl, hutnictví, potravinářství, pekaři, ale třeba i výroba masa, chovy skotu, vepřového či drůbeže, vypočítává prezident Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR Jan Wiesner. Varuje, že současná spotová cena plynu 225 eur za megawatthodinu je pro mnohé podniky likvidační. V minulosti stála jedna MWh 15 až 16 eur. Proto očekává razantní kroky státu ve prospěch podnikatelů a nějakou formu dotování cen energií, jak se to podle něho dávno děje v některých státech EU. Věří také ve schválení konečné podoby kurzarbeitu.

Firmy, které mají problém obsadit volné pracovní místo kandidátem s potřebným profilem

Pokud však takový krizový stav nenastane, na přelomu roku přijde jen mírnější recese zapříčiněná inflací a růstem cen energií. Experti odhadují, že dynamika HDP pak zpomalí v příštím roce na 1,5 procenta. „Recese bude odrážet pokles poptávky reagující na propad reálných příjmů českých domácností a povede jen k mírnému nárůstu míry nezaměstnanosti, zhruba o procentní bod,” konstatuje Bureš. Přibližně o půl procentního bodu pak poroste podle ekonomky Jany Steckerové z Komerční banky a podle Jiřího Poura z UniCreditu by v prosinci letošního roku mohla dosáhnout 3,7 procenta, z aktuálních 3,3 procenta (podle údajů Úřadu práce).

Řada odvětví proto bude nadále pociťovat silný nedostatek zaměstnanců tak jako dosud (viz graf). „Naopak v průmyslu, zejména energeticky náročném, půjde ochota nabírat dolů a napětí na trhu práce poleví,” konstatuje Pour.

Což ovšem neznamená, že firmy nezačnou alespoň zčásti propouštět. Důvodů může být podle analytika Natlandu Petra Bartoně několik. Některé především neunesou vysoké ceny energií. „Naši výrobci prohrají v konkurenci s těmi zeměmi, které nutí své obyvatele, aby dotovali průmyslu ceny energií. V dlouhém období na tom tamní obyvatelé prodělají, krátkodobě to jiným průmyslům může poskytnout výhodu,“ vysvětluje. Část byznysu nemusí unést zdvojnásobení či ztrojnásobení nákladů na úvěry. „Pro firmy jsou úvěry denním chlebem, nejsou známkou nějaké nezdravé zadluženosti, moderní výroba je na nich postavena. Stroje a inovace zvyšují produktivitu, a kdyby si na ně musela firma nejprve našetřit, vyšší produktivity bychom se nikdy nedočkali,“ dodává.

kam firmy hledají lidi nejobtížněji

Propouštění by současně neznamenalo významný nárůst nezaměstnanosti. Mezi analytiky panuje shoda, že hlad po pracovní síle je dostat velký na to, aby si uvolnění pracovníci našli místo jinde.

Propouštění nevylučuje ani Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS), ale i tady předpokládají, že výrazněji by se týkalo jen odvětví, která jsou významně závislá na energiích. „Stále častěji se setkáváme se situací, že zaměstnavatel má výrazné potíže energie zaplatit. Nicméně v průměru v národním hospodářství zisky firem rostou, a to dvouciferným tempem,“ zdůrazňuje vedoucí socioekonomického úseku ČMKOS Jiří Vaňásek.

Problém by mohli mít lidé s nízkou kvalifikací a vysokého věku, případně obyvatelé míst, kde nevznikají nové pracovní příležitosti, hlavně v Moravskoslezském, Ústeckém a Karlovarském kraji, připomíná hlavní analytik BH Securities Štěpán Křeček.

Podle Bartoně se v nastalé situaci český průmysl může začít proměňovat na modernější. Minulé vlády investičními pobídkami podpořily zejména různé montovny, se kterými se v delším horizontu k paritě životního standardu se Západem nepropracujeme,“ zdůrazňuje.

které dovednosti nejčastěji zaměstnancům chybí

Česko má ale i výhodu v tom, že svoje historické „zlaté ručičky“ přetavilo v „zlaté mozečky“, soudí Bartoň podle toho, že v informačních technologiích a jiných moderních oborech je republika na špici mezi postkomunistickými zeměmi. „Jejich ještě větší rozmach brzdil nedostatečný důraz na prodej již v raných fázích vývoje, třeba ještě úplně nevycizelovaného produktu. Hospodářské ochlazení a vysoké úrokové sazby mohou donutit české start‑upy zrychlit uvedení svých produktů na trh, což by sektoru i celému průmyslu velice pomohlo,“ míní.

A pokud do pěti let budou umělá inteligence a roboti mnohem rozšířenější než dnes, neznamená to podle něho nutně rostoucí nezaměstnanost pro zemi, která světu dala slovo robot. O to víc bude třeba příležitostí ve službách. Dokládají to i studie ManpowerGroup, v nichž 73 procent firem stále očekává, že v souvislosti s digitalizací počty jejich zaměstnanců porostou.

Bez digitálních dovedností to nepůjde

Shoda panuje v tom, že v roce 2030 bude pracovní trh vypadat úplně jinak. Zatímco v současnosti digitální dovednosti, minimálně v nějaké základní podobě, vyžaduje zhruba 54 procent pracovních pozic, v roce 2030 to bude už přes 90 procent, komentuje Vašina hlavní závěry společné studie Boston Consulting a Aspen Institute CE.

Český trh práce se rozdělí do tří skupin. Největší část, 4,2 milionu pozic, bude tvořit upskilling, tedy zaměstnanci, kterým místa zůstanou, ale promění se jejich náplň. A to nejen vlivem digitalizace a robotizace, ale i postupem sdílené ekonomiky či zelených technologií.

Česko se řadí mezi země s nejnižším procentem dospělé populace, která se průběžně vzdělává. To se bude měnit, nové poměry si to vynutí.

Významné snižování stavu zaměstnanců a s tím související ohrožení ztráty místa se bude týkat zhruba milionu lidí. Budou muset přejít k jiné profesi (reskilling). Nejvíc to postihne pomocné pracovníky ve výrobě, zprostředkovatele služeb, ale i prodavače či kadeřníky. Naopak vydrží poptávka především po řemeslnících či kvalifikovaných pracovnících pro stavební výrobu, operátorech strojů nebo pracujících ve službách. Budou chybět řidiči nákladních aut nebo třeba vývojáři počítačových aplikací. Celkově jde o 520 tisíc pozic, které jsou zároveň příležitostí pro oněch 330 tisíc adeptů na změnu povolání. Podle autorů studie najde 275 tisíc z nich uplatnění relativně snadno díky příbuznosti jednotlivých oborů. Bude jim stačit jednodušší rekvalifikace či zaškolení při práci.

Třetí část budoucího pracovního trhu vytvoří neobsazená pracovní místa. Za osm let jich bude zhruba 190 tisíc, aktuálně to je 240 tisíc. Vlivem stárnutí populace a odchodu silných ročníků do důchodu to ovšem v roce 2040 může být až 400 tisíc pozic. Autoři studie rovnou spočítali, že tak vysoký počet volných pracovních míst představuje pro ekonomiku nenaplněný potenciál ve výši zhruba tří procent HDP (0,4 procentního bodu růstu), tedy až 200 miliard korun.

Aby Česko skutečně zrychlilo tempo růstu ekonomiky na úroveň západních zemí, bude v následujících letech potřebovat především zvyšovat kvalifikaci a vzdělávání, což zvedne schopnost využívat pokročilejší technologie, které nesou kapitál. Podle statistik Evropské komise je v zemi zatím průběžné vzdělávání dospělých zanedbané – v roce 2021 se týkalo 5,8 procenta produktivní populace, průměr EU je 10,8 procenta a země jako Švédsko, Finsko a Nizozemsko dosahují dokonce až 35 procent.

Top 15 ohrožených profesí do roku 2030

Způsobů, jak to změnit, se nabízí podle Vašiny několik, ale je to především politické rozhodnutí: „Pokud se inspirujeme například ve Finsku, tam mají všichni zaměstnanci právo na až dvouleté studijní neplacené volno na uznaných institucích a návrat do práce je garantovaný jako v případě rodičovské dovolené.“ Existuje i možnost získat státní stipendium, v Německu je k tomu dokonce i nárok na placené studijní volno v délce 5 až 20 dnů, náklady hradí zaměstnavatel nebo některé spolkové země.

Ukazuje se, že průběžné vzdělávání, a to i zcela mimo pracovní zaměření, například kurz pletení nebo sommeliérství, přispívá k budování takzvaného sociálního kapitálu a pocitu spokojenosti člověka. To se pak zpětně promítá do ekonomiky jako nepřímo zvýšená produktivita, klesá nemocnost. Přitom z průzkumu společnosti LMC vyplývá, že jen přibližně 20 procent zaměstnanců má v Česku k dispozici benefit příspěvku na školení dle vlastního výběru a dalších 40 procent by takový příspěvek ocenilo.

S tím souvisí vyšší jazyková vybavenost. „Díky ní jsou lidé schopni absorbovat nové znalosti. Když třeba dělník montuje solární panely, může postup rychle nastudovat i v cizí řeči,“ vysvětluje Vašina. Kvalita jazykových kurzů v Česku je však podle něj sporná. Statistiky Eurostatu ukazují, že Češi jsou na tom dobře: 79 procent dospělých (25–64 let) deklaruje znalost alespoň jednoho cizího jazyka, což je nad průměrem EU (64 procent). Jenže podle úrovně znalostí těch, kteří uvádějí, že nějakou řeč ovládají, je v žebříčku společnosti Education First země aktuálně na 27. místě na světě a 23. v Evropě ve znalostech angličtiny jako cizího jazyka a postupně se propadá.

kde budou chybět pracovníci v roce 2030

Zamyslet by se v Česku odpovědní lidé měli podle Vašiny i nad tím, jak do pracovního procesu formou zkráceného úvazku zapojit více lidí v předdůchodovém a důchodovém věku, a to vzhledem k tomu, že do roku 2030 naroste počet lidí ve skupině 50–65 let o 17 procent a ta se tak stane hlavní pracovní silou v populaci.

Změna přístupu je žádoucí i u maminek. Několikaletá péče o dítě je pro pracovní proces dlouhá, ženu brzdí v následném růstu. Mnohdy by stačilo mít k dispozici více zkrácených úvazků, které by umožnily pečovat o dítě a zároveň držet krok s nově přicházejícími požadavky. Což bývá často problém při návratu do práce třeba po více než pěti letech. V Česku má pracovní dobu kratší než 40 hodin týdně jen zhruba šest procent zaměstnanců, průměr EU je 30 procent.