Aktuální číslo časopisu Ekonom
Petr KainSkvělý matematik, úspěšný investor a velký filantrop. A v budoucnu možná i jeden z kandidátů v příštích českých prezidentských volbách. Miliardář Karel Janeček, spoluzakladatel finanční skupiny RSJ, aktuálně zvažuje, zda se bude o prezidentský úřad ucházet. Vede ho k tomu mimo jiné vlastní přesvědčení, že se lež a manipulace staly na naší politické scéně standardem. „Myslím, že v té funkci lze pomoci změnám v naší společnosti, které snad přinese i nová vláda a nová politická garnitura. A pevně věřím, že to nebudou jen změny, ale doslova evoluční skok,“ říká Janeček.
Už jste se rozhodl, zda budete kandidovat na prezidentský úřad?
Vnímám, že mám velkou podporu. Hodně lidí mi dává najevo, že by moje kandidatura byla dobrým krokem. Nicméně v současné době stále platí, že vaše otázka je předčasná.
Co vás vůbec vedlo k tomu, že kandidaturu zvažujete?
Přeji si a snažím se o to, aby naše země a celý svět prosperovaly a abychom dokázali žít v pravdě a svobodě. Je smutná skutečnost, že se lež a manipulace staly v poslední době na naší politické scéně standardem. Dostali jsme se do hlubokého morálního bahna. K tomu si připočtěme, že hlava našeho státu je již dávno za svým zenitem. Z lokálního českého pohledu jsme se po mém soudu dostali na dno v mnoha aspektech. Třeba z hlediska morálky a hodnot. No a do toho všeho ještě přišla pandemie, na niž většina států reagovala podle mě neopodstatněnými restrikcemi a lockdowny. Totální chaotičnost této vlády a nezvládnutí situace měly za důsledek fatální ztrátu důvěry občanů a jeden z celosvětově nejhorších výsledků zvládnutí této krize. Vůbec tím nejhorším rozhodnutím bylo uzavření škol na bezmála jeden rok. Poškozování vývoje a vzdělání mnohých dětí považuji za velké zlo. Takže to byly ty hlavní důvody, proč jsem začal uvažovat o kandidatuře na prezidenta. Myslím, že v té funkci lze pomoci změnám v naší společnosti, které snad přinese i nová vláda a nová politická garnitura. A pevně věřím, že to nebudou jen změny, ale doslova evoluční skok. Vnímám, že může dojít k exponenciálnímu růstu pozitivní energie a pozitivních proměn ve společnosti.
Kdybyste se nakonec rozhodl kandidovat, jaký byste chtěl být prezident?
Určitě prezident, který lidi sjednocuje a dává jim vizi pozitivních změn. Naději, že všichni lidé mohou žít kvalitní a naplňující životy, protože máme jako společnost i jako jednotlivci možnosti, které vůbec nevyužíváme.
Prezident může probudit v lidech vědomí, že mohou najít lepší životní naplnění, být kreativní, že se nemusí bát jít do rizika.
Jak to myslíte?
Z průzkumů Gallupova ústavu víme, že většina lidí na světě, konkrétně asi 65 procent, dělá svou práci jen pro peníze. Těch zbývajících 35 procent dělá svou práci tak, že pokud může, vědomě škodí. A snad jen 12 procent lidí jejich práce naplňuje, případně ji vnímají jako poslání. Česko v tomto průzkumu dokonce vycházelo ještě hůř, než jaký byl světový průměr. Všichni přitom víme, že když někdo dělá jen pro peníze, tak efektivita jeho práce je jen zlomková v porovnání s člověkem, kterého práce vnitřně naplňuje a baví. Právě prezident podle mě může v lidech probudit vědomí, že mohou najít lepší životní naplnění, že mohou být kreativní, že se nemusí bát jít do rizika. Prezident jim má dát naději, že na světě může být lépe. Třeba i tím, že upozorní na množství špatností, které se ve společnosti dějí, a nastartuje tak změnu k lepšímu. Příležitost je k tomu teď velká, protože díky výsledku posledních voleb se skutečně otevřely dveře k možnosti systematických změn.
Na jaké špatnosti byste jako prezident upozorňoval vy?
Obecně mě strašně štve byrokracie v Česku. Úředník má být lidem nápomocný, a ne jim škodit, nicméně byrokratický aparát naopak páchá hodně nespravedlností. Lidé mají pocit, často oprávněný, že právo neplatí pro všechny, je tu stále všudypřítomná korupce či střet zájmů. I vědecký výzkum je často zatížen extrémním byrokratickým aparátem. Mnozí lidé se nacházejí v existenční nouzi, často ne svojí vinou, jako například mnohé matky samoživitelky. Leckterá témata máme společná s mou ženou Lilií, jako například stav českého porodnictví a možnost rodit přirozeným porodem, umísťování dětí do dětských domovů či celkové postavení žen v naší společnosti. Jako naprosto zásadní a neakceptovatelné pak vidím špatnosti ve spojení s aktuální covidovou krizí, kde kromě omezování školní docházky dětí dochází i k omezování svobody, diskriminaci a umělému rozdělování společnosti na očkované a neočkované.
Primárně byste ale chtěl být prezidentem, který lidi motivuje pozitivně.
Jistě. Je třeba v lidech probudit naději v kvalitní život pro nás a naše děti. Když k nim budete podobným způsobem mluvit, pak snad i ti, kteří jsou politikou znechuceni, získají víru, že se věci obrátí k lepšímu. Chtěl bych apelovat na lidi, aby se zamysleli nad tím, co jim v životě dělá radost, aby se tomu zkusili víc věnovat, aby také třeba více dbali o své zdraví. Věřím, že by pak tahle pozitivní vlna mohla pohnout celou společností. Připodobňuji to stavu, kdy se dlouho zvyšuje koncentrace roztoku, nic se neděje a pak najednou dojde k chemické reakci. Podobné to může být ve společnosti. Představte si, že lidé najednou začnou mnohem více spolupracovat. To by mohlo znamenat obrovský posun v ekonomice. A nemusí to skončit v Česku. Když se taková pozitivní změna povede u nás, můžeme se stát vzorem pro celý svět. Jak jsem řekl na jedné přednášce, že kněžna Libuše viděla město, jehož sláva hvězd se dotýká. Já si přeji, abychom si společně představili zemi, jejíž sláva galaxie se dotýká.
Nezlobte se, nezní tyhle vize budoucnosti až naivně? Lidé, kteří dosáhnou, stejně jako vy, úspěchu v určité oblasti, občas získají pocit, že rozumí všemu a začnou zachraňovat svět. Nemáte pocit, že trpíte mesiášským komplexem?
Takový pocit skutečně nemám. Nicméně na mém pocitu až tak nezáleží. Studoval jsem statistiku, takže chápu, že z externího pohledu je racionální vnímat jeden úspěch, byť zcela výjimečný, jako náhodu. Ovšem světový úspěch RSJ, jehož jsem významným podílníkem, není jediný. Další unikátní úspěchy již jako náhodu vysvětlit nelze. Koneckonců můj první celosvětový úspěch nebylo RSJ, ale program na simulaci hry Blackjack, který jsem napsal během svého prvního studia v USA. Ten software si kupovali lidé z celého světa a vydělal jsem na něm první solidní peníze. Můj volební systém D21 je další velký úspěch; na naší platformě Decision 21 se hlasuje třeba i v New Yorku. Významné úspěchy, na nichž se aktivně podílím, jsou za mými nadacemi. Ale abych se vrátil k vaší otázce. Mně je jasné, že to, co říkám, může někomu připadat ulítle. Ovšem když si promyslíte logiku, na které jsou moje myšlenky postaveny, tak vám věřím dojde, že vize je reálná. Já netvrdím, že se moje představy beze zbytku naplní. Nicméně dobrá pravděpodobnost a příležitost pro to určitě je. Věřím, že ta šance je veliká, ale i kdyby nebyla, jak řekl Václav Havel, „naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne“.
Jakkoliv je korupce rakovinou systému a boj proti ní je nezbytný, nevede k ultimativnímu řešení. Jádrem problému jsou totiž lidé, které si do politiky volíme.
Z různých průzkumů vyplývá, že v prezidentských volbách voliči preferují, když mají kandidáti nějakou předchozí politickou zkušenost. Berete to jako svůj handicap?
Neberu, protože si nemyslím, že bych byl bez politických zkušeností. Mám je díky tomu, že jsem založil Nadační fond proti korupci, což proti mně na straně jedné řadu politiků popudilo, na straně druhé jsem se s řadou jiných seznámil a mohl prosazovat některé podstatné změny. Třeba zrušení anonymních akcií, za které jsme se zasazovali již někdy v roce 2011. Politické zkušenosti mám rovněž díky volebnímu systému D21, který propaguji již osm let, během nichž jsem o něm diskutoval třeba s řadou senátorů i jiných politiků. Mimochodem právě boj s korupcí mě přivedl k vymýšlení nového volebního systému. Uvědomil jsem si, že jakkoliv je korupce rakovinou systému a boj proti ní je nezbytný, nevede k ultimativnímu řešení. Jádrem problému jsou totiž lidé, které si do politiky volíme.
Zastavme se tedy u vašeho volebního systému D21. V čem je novátorský a jaké jsou podle vás jeho hlavní výhody?
Funguje tak, že volič má více hlasů, než kolik je vítězných možností. Tak třeba při prezidentské volbě, kdy je jeden vítěz, by voliči mohli mít tři hlasy plusové a k tomu ještě jeden hlas minusový. Ultimativní verze D21 pro parlament má dvoumandátové obvody, přičemž voliči mají čtyři plusové a jeden minusový hlas. Systém D21 přináší výhody jak většinových, tak poměrných systémů. Malým stranám například umožní nasadit do voleb zajímavou osobnost, která by díky třetím a čtvrtým hlasům mohla klidně postoupit z druhého místa. Jsem přesvědčen, že politická implementace tohoto volebního systému bude znamenat zásadní zlepšení demokracie. Jedním z důvodů je to, že systém D21 díky více hlasům implikuje, že předvolební kampaně budou pozitivní. Kandidáti budou prostě muset apelovat i na voličskou základnu protikandidátů, protože budou chtít jejich druhé a další hlasy. Předvolební kampaň se často stane soutěživou a kreativní soutěží o lepší volební program.
Není to ale voda na mlýn kandidátů, kteří slíbí všem vše, ačkoliv je to samozřejmě nerealizovatelné?
To je relevantní otázka, v podstatě se ptáte, jestli to nepomůže populismu Babišova typu. Ten funguje na principu, že z marketingových průzkumů zjistíte, co chtějí lidé slyšet, a pak jim to také říkáte. I v posledních volbách jsme mohli vidět, že nějakých 28 procent lidí se na to stále chytí. Ale to je podle mě již maximum, protože Babiš odvedl výjimečně „kvalitní“ práci. Zmanipuloval velkou část lidí, dále však už prostě nedostane druhé a třetí hlasy jiných voličů. Extremisté a populisté dostanou v D21 jen první hlasy svých primárních voličů, avšak žádné druhé nebo třetí od ostatních voličů, a celkově tedy oslabí. Minusový hlas efekt oslabení populistů a extremistů ještě zvýrazňuje.
Kde se reálně váš volební systém D21 využívá?
V Česku i na Slovensku v rámci participace ve městech a školách, kde pomáhá zapojovat dospělé i mládež do rozhodování. Děti třeba on‑line hlasují o nových členech školního parlamentu nebo škola vyčlení částku z rozpočtu a nechá žáky navrhovat projekty, které by se za dané peníze měly realizovat. Třeba nové školní hřiště, počítačovou učebnu nebo odpočinkovou místnost. Učitelé to s nimi rozpracují a následně sami žáci o návrzích hlasují. D21 se při participativních rozpočtech využívá také v mnoha městech na světě, třeba v New Yorku jsme letos zapojili obyvatele do rozhodování o rozvoji města už popáté. D21 si vyzkoušeli i v rozvojových zemích, jako je Indie a Zambie. Systém využívají i některé firmy, třeba Škoda Auto tak získává zpětnou reakci od svých distributorů, používají jej i různé neziskové organizace.
Zavřením škol se napáchaly obrovské škody na vzdělání, zničily se sociální vazby dětí i jejich zdraví, protože doma nesportovaly a přibíraly na váze.
Není nevýhodou tohoto systému, že potřebujete také informované a angažované voliče, kteří se zajímají o svět kolem sebe?
Aby systém D21 fungoval, tak je samozřejmě zapotřebí, aby existovali voliči, kteří jsou schopni efektivně rozdělovat své hlasy. Rozhodně ale nevadí, když většina voličů taková nebude. Předpokládejme třeba, že tři čtvrtiny voličů se o svět zajímat nebudou a hlas dají svému guruovi, ať již jde o Babiše nebo někoho jiného. A další hlasy buď nevyužijí, nebo je dají někomu náhodně. V takovém případě má ale zbytek informovaných a angažovaných voličů najednou větší sílu s ohledem na výsledek voleb. Mohlo by to řešit tu často kritizovanou charakteristiku demokracie, že hlas kdejakého ignoranta ovlivňuje výsledek stejně, jako hlas člověka niterně se zajímajícího o stav společnosti, přičemž všichni voliči mají samozřejmě stejné možnosti.
Vidíte šanci, že by se v politice tento volební systém mohl v dohledné době využít?
Ta šance je veliká. Vím, že jsem to samé tvrdil již před lety, a zatím se to nestalo. Podcenil jsem setrvačnost systému, ale v dnešní době, kdy se změna stala kvůli covidu něčím běžným a normálním, je ta šance opravdu velká.
Studoval Matematicko‑fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze, Carnegie Mellon University v Pittsburghu, USA, a Bradley University v Peorii v USA. Je spolumajitelem a předsedou dozorčí rady společnosti RSJ, která se zabývá obchodováním s finančními deriváty. Má majoritní podíl i ve společnosti CB21 Pharma, která vyrábí zdravotnické prostředky s obsahem kanabidiolu. Mimo jiné také založil a podporuje řadu nadací, například Nadační fond proti korupci, dárcovskou platformu Znesnáze21 nebo třeba Nadaci Karla Janečka.
Je o vás známo, že číslu 21 přikládáte velký význam, jak jste tedy zatím spokojen s rokem 2021?
Velmi spokojen. Mám například radost z toho, jak dopadly volby. Otevřely se tím dveře ke změně a věřím, že i do lepší budoucnosti, ač samozřejmě vnímám určitá rizika. Nejradostnější událostí tohoto roku bylo narození mého syna Karla George a celkově čas strávený s mými dětmi a mou ženou Lilií. Třetím milníkem roku 2021 je pro mě právě současná covidová pandemie, která otevírá významnou možnost ke globálním změnám. Může to působit až legračně, ale už někdy před pěti lety jsem na přednášce řekl, že číslo 21 je číslem našeho vesmíru, a zmínil jsem, že v roce 2021 přijde globální změna. Samozřejmě mě ani nenapadlo, že přijde covid, který se objeví jako biologická rozbuška, která promění naši společnost.
Když zmiňujete pandemii, co byste dělal jinak než Babišova vláda, kterou za její kroky během posledního roku a půl dlouhodobě kritizujete?
V první řadě bych vždy hleděl na zájmy našich dětí. To se v naší zemi nepovedlo a já to považuji za největší chybu Babišovy vlády. Zavřením škol se napáchaly obrovské škody na vzdělání, zničily se sociální vazby dětí i jejich zdraví, protože doma nesportovaly a přibíraly na váze. Nejde ale jen o školy. Na základě analýz mohu říci, že celkové náklady všech vládních proticovidových opatření jsou, pokud jde o dopad na délku života lidí v Česku, horší než samotný covid. Je to celé postavené na hlavu.
Považujete pandemii přes všechny negativní dopady i za šanci na proměnu společnosti k lepšímu?
Určitě ano. Covid vnímám jako vakcínu proti lidské blbosti a strachům. Lidé byli donuceni čelit strachu a spousta z nás musela během pandemie opustit svou komfortní zónu a byli jsme donuceni ke změnám. A to je moc dobře, ono totiž platí, že lidé obecně změny odmítají, a to i když jsou prokazatelně k lepšímu. A teď žijeme najednou v době naprostých změn a lidé si na to začínají zvykat. Je jim stále víc jasné, že postaru už žít nemůžeme, a tak se změnám otevírají.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
