Podle fotek na webu to vypadá na krásnou dovolenou. V prosvětlených prvorepublikových vilách Neo Centra ale během několikatýdenního pobytu zažívají návštěvníci setkání se svými nejtemnějšími hlubinami. Poprvé po dlouhé době zde vystřízliví a začnou naplno cítit to, co chtěli upozadit přemírou alkoholu, léků či kokainu. Začít zde nový život sem přicházejí topmanažeři, politici, umělci i sportovci. Odchází odtud s plánem, jak znovu nespadnout do závislosti. Někteří z nich už se ale zpátky do práce nevrátí. „Vrátit se tam nemohou, pokud chtějí abstinovat. Protože právě na pracovišti si svoji závislost vytvořili. Ještě u nás si zařizují nové kanceláře,“ říká adiktolog Aleš Kuda, který detoxikační vily i ambulantní péči pod hlavičkou Neo Centrum vede.

Čím trpí topmanažeři, kteří si k vám přicházejí na pobyty?

Trpí stresem, tak jako trpěli vždy. K nám přicházejí především ti, kteří trpí nějakou závislostí. Jsou to často úspěšní lidé, kteří vydělali hodně peněz, ať už sobě, nebo svým firmám. Pro většinu z nich platí, že kdo dokáže podávat maximální výkon, trpí i nějakou patologií. Třeba pocity méněcennosti. Ty je nutí pracovat víc, aby to zakryli. Takový zaměstnanec je pro zaměstnavatele zázrak, pracuje třikrát tolik co ostatní. Uspokojuje to i toho člověka – ujišťuje ho to v jeho ceně a sebevědomí. Funguje to ale vždy jen určitou dobu, protože člověk kvůli tomu zanedbává osobní život. Nedá se dlouhodobě pracovat na 100 procent, natož na 150. Symptomy vyčerpání rezerv mohou být různé, závislosti jsou jedny z nich.

S jakým problémem k vám nejčastěji chodí?

Řešíme nejvíc závislost na alkoholu, pak na lécích a pak na kokainu. Ale máme i pacienty, kteří k nám chodí kvůli úzkostem a depresím nebo proto, že prochází těžkým obdobím a potřebují se srovnat. Funguje nám velmi dobře, když máme pacienty s různými problémy smíchané dohromady. Mají totiž až 95 procent témat společných. Jakákoliv závislost je totiž symptom nerovnováhy životního stylu, za níž je právě úzkost nebo deprese. A droga je způsob, jak se ji pacient snaží řešit.

Kdo se u vás léčí?

Nemáme žádné smlouvy s pojišťovnami, takže spíš lidé, kteří na to mají peníze. Čtyři týdny pobytu stojí 145 tisíc korun, šest týdnů skoro 200 tisíc. Někteří naši klienti dokážou takovouhle částku utratit za jeden večer, takže to pro ně není moc, ale máme i takové, kteří pobyt u nás platí z úspor nebo si na něj vzali půjčku. Berou to jako investici.

Jsou to politici, manažeři, umělci. Kdo převažuje?

Lidi z byznysu. Začíná se už objevovat i to, že jim to platí zaměstnavatelé. Dokonce jsme měli i případ zaměstnance, který z firmy odcházel, ale firma mu to zaplatila jako revanš za dobré služby. Ale převažují lidé, kteří si to platí sami a před svými zaměstnavateli své problémy tají.

Aleš Kuda

Vystudoval psychologii a pedagogiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V oblasti léčby závislosti působí od roku 1994. Je odborným asistentem Centra adiktologie 1. lékařské fakulty UK v Praze, deset let provozoval privátní ambulantní péči pro závislé klienty. Specializuje se na prevenci relapsu a především na závislosti na kokainu. Neo Centrum, které zahrnuje dvě pobytové a jednu ambulantní kliniku, založil před pěti lety.

Pro manažery je podle vás někdy těžké vrátit se zpět do práce, protože právě tam si závislost vytvořili. Firmy jsou promořené návyky konzumovat alkohol nebo drogy během pracovní doby. Jak často na to narážíte?

Slýcháme o tom od našich klientů poměrně dost. Jsou to i menší a české firmy. Rozšířený je především kokain. Jeho obliba roste, jak bohatne střední třída.

Mění se skladba řešených závislostí? Řešíte třeba závislost na sociálních sítích nebo na sexu?

Ani ne, ale závislosti neoddělujeme. Je to kompulzivní chování – tedy nutkavé, které pacient těžko řídí rozumem. Konkrétně závislost na sexu u nás není častá ve srovnání se západními zeměmi. Netrpí jí lidé, kteří by měli velké libido, často tím jen redukují úzkost. Jdou kolikrát do hrozně bizarních situací, kdy se jim podaří úzkost hned uvolnit, ale okamžitě začnou mít obrovské výčitky. Když už se objevuje u nás, je přidružená k dalšími závislostem. Setkáváme se s kombinací kokain, porno a masturbace. Kokain se už neužívá tak moc v partě, ale spíš doma. Muži si dají kokain, pak viagru, protože po kokainu nemají erekci, a stráví „krásný večer“ sami s obrazovkou.

Jak moc trpí závislostmi topmanažerky?

Méně než muži. Jedna ku dvěma. Ale mají stejné závislosti, akorát to u nich vzniká jinak. Začíná to už u toho, jak je ve společnosti vnímaný opilý muž a opilá žena. Muži začínají ve velkém pít ve společnosti, zatímco ženy si to často vypěstují samy doma – popíjí u vaření a tak dále. U žen jsme vysledovali jedno zásadní problematické období, a to je přechodový věk. Ženy mají v této fázi zaprvé v nerovnováze hormony, už jen to může velmi narušit vnímání světa. Zadruhé je to i psychologicky těžké období, kdy řeší naráz hodně změn – stárnutí, odchody dětí z domova, manželské krize, protože najednou jsou doma jen dva. Depresi, která z toho všeho vzchází, řeší alkoholem.

Udělat si pauzu čtyři týdny je pro mnohé luxus, může si u vás dát manažer home office?

To spíš ne. Většinu času nesmějí mít mobil ani počítač, jen na chvilku večer. Pro mnohé je podmínka odevzdání mobilu i na pár hodin zpočátku nepředstavitelná. Ale za pár dní si zvyknou, ochutnají tu svobodu. Telefon jim bereme kvůli tomu, aby si zkusili být sami se sebou a naučili se žít se svými nepříjemnými pocity. Protože telefon je v zásadě útěk. Kolikrát by hned, když je někdo naštve, o tom běželi někomu zavolat. Takhle to s tím pocitem musí vydržet sami. To, zda v těch pár hodinách budou pracovat, necháváme na nich. Pouze jim doporučujeme, aby všechny úkoly delegovali a měli maximum času pro sebe.

Vrací se k vám pacienti?

Ano, vrací. Někteří po průšvizích, někteří na takzvaný posilovací pobyt. Někdo si ho dá dvakrát do roka, i když třeba zvládne abstinovat, ale potřebuje si odpočinout, srovnat si hodnoty. Pacienti po pobytu prochází i následnou léčbu, děláme to i on‑line. Postupně se nám do on‑linu připojují další starší pacienti, což je pro ty nové velmi inspirující. Ale nabylo nám to do takových rozměrů, že už to musíme oddělit. Hůř se zajišťuje anonymita a diskrétnost.

Jak řešíte zajištění anonymity, Česko je malé.

Stoprocentně zajistit nejde, máme ale celkem malou kapacitu. Všichni klienti podepisují přísné smlouvy o mlčenlivosti, nabádáme, aby omezili sociální sítě. Protože si nepřejeme, aby nám tu kroužili paparazzi.

Související