Které knížky máte právě na nočním stolku?
Stručnou historii času od Stephena Hawkinga, Smutné tropy od Clauda Lévi-Strausse. Také knihy Chromý jelen − vyprávění siouxského medicinmana a Velká ryba od Davida Lynche se mi nikdy neomrzí. V těch knížkách se přemýšlí o světě, vesmíru, souvislostech, vztazích a způsobech vnímání. Současně čtu na přeskáčku knihy Philipa Zimbarda Odpojený muž nebo Luciferův efekt, ten jsem ale schopná důkladně číst až ke konci, kdy se mluví o nenápadných hrdinech. Předtím je to tak moc o zlu, až je z toho člověku zle.
Své cestovatelské výpravy pojímáte vášnivě. Čtete texty jiných cestovatelů?
Teď zrovna Papuánské (polo)pravdy od Vojtěcha Novotného a Posledního muže na Měsíci od Eugena Cernana. Vojtěch je vzácný případ, který ne jako já v obrazu, ale v biologii, nicméně stejně maniakálním způsobem "zkoumá" papuánskou duši tak, že u nich vede výzkumnou biologickou stanici. Americký astronaut českého původu zase důkladně popisuje neuvěřitelné období dobývání Měsíce. A nedopustím na knihu Miklucho-Maklaje Mezi Papuánci.
Ke kterým knihám se vracíte?
K Obrazu Doriana Graye od Oscara Wilda, knize Alberta Einsteina Jak vidím svět a Úvahám o malířství Leonarda da Vinciho. V ateliéru mám svoje nejdůležitější: knihu kreseb pro Sixtinskou kapli Michelangela Buonarrotiho, Danteho Božskou komedii ilustrovanou Sandrem Botticellim a Františka Kupku. A ještě fotografické knihy Sebastiana Salgada, Antonína Kratochvíla a Edwarda Curtise. Miluji renesanční katedrály, nevšední cesty obrazu a fotografii s odvahou a příběhem.
Se kterým autorem byste tedy ráda zašla, až nouzový stav dovolí, na sklenku dobrého vína?
S Philipem Zimbardem a Davidem Lynchem. Jde o otázky ve filmových obrazech, o otevřené konce a o ochranu zdravého rozumu. Když vidím, co se teď děje s přirozeností, komunikací a především s nejmladší generací, ptám se, zda tomu lze čelit a jak, neboť Zimbardův Odpojený muž je podle mě jen začátek… Zrovna dnes jsem viděla fotku z letiště − všichni lidé, kteří na ní jsou, prošli terorem porušování osobní svobody, nejméně dvěma covidovými testy a pojištěními všeho druhu, a přesto tam sedí jeden vedle druhého s náhubky jako psi. Aby neštěkali a aby se pro jistotu ani nedívali, jsou všichni vtaženi "do odpojení" pomocí malé skříňky s názvem black magic mobil. Člověk, ač tvor společenský, se nebaví, nesdílí emoce, tudíž nečte situace a nebude se umět bránit. Svět pak ovládnou pokřivené kreatury.
A se kterým autorem byste se nebála vypravit ještě jednou za Papuánci?
Kromě Lukáše Rittsteina, mého muže, a kromě našeho lokálního průvodce a překladatele Andrease bych se nebála s astronauty Leroyem Chiaoem a Koichim Wakatou, kteří s námi už u Papuánců byli. Všichni jsou duchapřítomní a adaptabilní na každou situaci, mají schopnost jít vpřed a nenechat pýchu píchat v týle, jak trefně v Pulp Fiction popisuje Quentin Tarantino.
Autorka je publicistkou, pracuje pro Nadaci Charty 77 – Konto Bariéry
Moje čtení
