Pavel Staněk, bývalý reprezentant v judu, který se stal králem hrnců a pánví

Kdyby se mělo na nějakém podnikatelském osudu názorně ukazovat, jak velkou roli hraje v životě náhoda a jak důležité je umět využít šanci, kterou dostanete, byl by příběh Pavla Staňka ideální. Zakladatel firmy Potten & Pannen − Staněk, která prodává kuchyňské vybavení, je na první pohled úspěšný muž. Má prosperující společnost s 12 pobočkami v Česku a jednou v Bratislavě, a jeho prodejní koncept byl dokonce před třemi lety vyhlášen v soutěži GIA, přirovnávané k udílení "kuchyňských" Oscarů, jako vůbec nejlepší na světě.

Cesta k tomuhle úspěchu byla ale hodně dlouhá, klikatá a na jejím začátku vlastně stála obrovská životní tragédie. Když byl Staňkovi jeden rok, zemřel mu otec, který byl vojenským pilotem v Čáslavi. "Vyrůstal jsem jen s mámou a babičkou v hodně skromných poměrech. Hodně mi ale v životě pomohl jeden tátův kamarád, který řekl mámě, že se o mě postará, a dal mě v pěti letech na judo," vzpomíná Pavel Staněk.

Judista emigrant

Judo dělal Staněk za pár let na tak vysoké úrovni, že se dostal až do reprezentace. S ní vycestoval v roce 1986 v pouhých šestnácti letech na závody do Německa a po jednom ze zápasů se nenápadně vytratil a za železnou oponu se už nevrátil. "Využil jsem toho, že v Německu žil můj strýček. Nějakou dobu jsem tam studoval a pak jsem díky judu dostal sportovní stipendium na Kalifornskou univerzitu v Los Angeles. Vedle sportu jsem také studoval management," říká Staněk.

Objednávky jsem psal na mámině psacím stroji Consul, za první utržené peníze jsem koupil fax a posílal je do USA.

Jak přiznává, nepatřil zrovna k nejlepším studentům. "Hodně času jsem trávil s partičkou kamarádů na pláži, hlavně ke konci studia. Jednoho dne ke mně takhle přijde kamarádka a ptá se, kam vlastně půjdu na stáž. Divil jsem se, o čem mluví, a ona prý, že už je tři měsíce na fakultě vyvěšený seznam firem a studenti si mají vybrat jednu, ve které stráví tři až pět měsíců," vzpomíná.

Letěl prý tehdy okamžitě na fakultu, aby zjistil, že ta nejlepší místa ve společnostech v San Francisku nebo Silicon Valley jsou už dávno zabraná. Na něj tak zbyla jedna firma v Toledu ve státě Ohio. "Upřímně, když nejste fanda do okopávání brambor, tak se vám do takového místa moc nechce," říká Staněk s úsměvem.

Pobyt v Ohiu mu nakonec kompletně změnil život. Firmou, do níž šel na stáž, byl totiž Calphalon − výrobce renomovaného kuchyňského nádobí. Staněk si udělal kolečko v továrně na všech různých pozicích a pak mu opět náhoda přihrála další životní šanci.

"Zjistil jsem, že manželka majitele firmy Jeffa Cooleyho má předky z Čech. Hned si mě nastěhovali k sobě domů a stali se z nás dobří přátelé. Díky tomu jsem se dostal třeba i na největší světový veletrh kuchyňského vybavení v Chicagu. Tam jsem si poprvé v životě uvědomil, jak strašně moc lidí se v tomhle oboru pohybuje," vzpomíná.

Když pak Jeff Cooley přišel s nápadem, že Calphalon expanduje do Evropy, nabídl práci exportního manažera právě Staňkovi. Ten se dlouho nerozhodoval a nabídku přijal. "Samozřejmě mě jako první napadlo, že zkusím prorazit v Československu, a tak jsem se v roce 1991 vypravil do Brna na mezinárodní veletrh spotřebního zboží. Tam jsem si postavil dva stoly, přes ně přehodil americkou vlajku a postavil na ně asi sedm hrnců. Všude chodili lidé v ošklivých fialových sakách a já se jim snažil vysvětlit, v čem je to nádobí skvělé," vzpomíná. Nakonec se mu povedlo prodat pár hrnců a Staňka napadlo, že to samé, co dělá pro Američany, by vlastně mohl dělat sám pro sebe.

A tak založil vlastní firmu a dal jí název Potten & Pannen − Staněk. "Tenkrát všichni pojmenovávali své firmy anglicky, to jsem nechtěl, věděl jsem ale, že se bude jmenovat 'hrnce a pánve'. A jelikož jsem se už rok učil nizozemsky, tak jsem se rozhodl pro název v tomto jazyce," vysvětluje.

Do začátku pár tisíc od babičky

V konkurenci levného nádobí z dovozu, které tehdy zaplavilo Česko, nebylo snadné s drahými prémiovými "hrnci a pánvemi" prorazit. "Pamatuji dodnes, jak mě tehdy vyhodili z Kotvy s tím, že jim teď dorazilo nerezové nádobí z Číny, že o moje americké hrnce nemají zájem," říká Staněk.

On sám tehdy navíc nedisponoval v podstatě žádným kapitálem, začínal jen s šesti tisíci korunami, které mu půjčila babička. "Pamatuji, že od mámy jsem dostal psací stroj Consul, na kterém jsem psal objednávky, a za první utržené peníze jsem si koupil fax Panasonic, kterým jsem je pak posílal do Spojených států," vzpomíná na své podnikatelské začátky Staněk. Vlakem jezdil po hotelových školách, v tašce vozil tři hrnce, které pak studentům a vyučujícím ukazoval. "Z těch dětí jsou dnes často šéfkuchaři a dodnes na to vzpomínají a všechno tohle úsilí se mi vrací," říká Staněk.

Jak vzpomíná, strašně mu pomohlo, když potkal současného spolumajitele firmy Miloše Staňka. "Dodnes si spousta lidí myslí, že jsme bráchové, ale je to jen shoda jmen," směje se. Zatímco Pavel byl spíš manažer, Miloš kvalitu nádobí ukazoval zákazníkům naživo přímo v prodejně tím, že vařil.

Právě konceptem prodejen, v nichž se vždy může nádobí naživo vyzkoušet, je Staňkova firma pověstná. A pak také tím, že v ní najdete skutečně luxusní zboží. V současnosti zastupuje 42 značek na přípravu jídla a stolování. "Soustřeďujeme se na kvalitu, ne na kvantitu. U nás neuvidíte 50 nožů. Uvidíte jich jen pár, zato budou naprosto špičkové," tvrdí Staněk, podle něhož ale rozhodně jeho prodejny nejsou jen pro horních deset tisíc.

Češi totiž čím dál tím víc kladou důraz na kvalitu. "Začíná jim být jasné, že když si koupí svíčkovou za 1500 korun, není asi dobrý nápad dělat si ji na pánvičce za 300 korun ze supermarketu," vysvětluje.

Možná i proto současná pandemie jeho firmě příliš neuškodila. "A pak také platí, že lidé sice nechodí do restaurací, o to více ale vaří doma. A tím pádem nakupují kuchyňské vybavení. Je sice pravda, že nám byznys nešlape tak, jak jsme čekali, pořád ale meziročně rosteme o nějakých šest procent," říká Staněk.

Koronavirus ale pozdržel plány na další zahraniční expanzi. Už v příštím roce by nicméně chtěla firma otevřít první obchod ve Vídni nebo Mnichově, uvažuje dokonce i o Švýcarsku.

Možná i kvůli zkušenostem ze skromného dětství Staněk nepůsobí jako člověk, kterému se z úspěchu zamotala hlava. A tak ho občas můžete potkat v roli prodavače. "Pořád mě strašně baví být v kontaktu se zákazníky, takže o víkendu často celé odpoledne pracuji v některé z prodejen. Mám větší radost, když prodám jednu pánev, než když udám do Makra jeden kamion," směje se Staněk.