Parlamentu chybí hlubší expertiza a na velvyslanectví se dosazují trafikanti, říká o zahraniční politice poslanec Lipavský

Česká zahraniční politika je v posledních měsících čím dál více polarizovaná, jako by snad kopírovala dění na domácí politické scéně. Její roztříštěnost si uvědomuje i poslanec za Piráty Jan Lipavský. Nesouhlasí třeba s předsedou zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Ondřejem Veselým, který označil diplomatickou cestu šéfa Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wan jako diplomatické střelectví. Zároveň je v rozporu se zahraniční politikou všech ostatních nejvyšších ústavních činitelů republiky vyjma zmíněného Vystrčila.

Předseda Senátu podle Lipavského konečně uchopil étos lidských práv, který před ním zvedl pražský primátor Zdeněk Hřib. "Bylo úplně absurdní, aby mluvčím tohoto étosu byl pražský primátor skrze relativně marginální věci," řekl v rozhovoru pro HN mimo jiné Lipavský, který studoval mezinárodní vztahy na univerzitách v Česku a Velké Británii a nyní v dolní komoře parlamentu zastává funkci místopředsedy zahraničního výboru.

HN: Jak jste spokojený se stavem, v jakém se momentálně zahraniční politika České republiky nachází?

Moc spokojený nejsem. Skrze postoje prezidenta Zemana, ke kterým se přidává i vláda za podpory KSČM a Vojtěcha Filipa, jsou výrazně akcentované postoje a proudy, které vyjadřují velice smířlivý postoj vůči totalitám. Ať už jde o Rusko nebo Čínu. Miloš Zeman se zezačátku snažil vyvažovat zahraniční politiku, že bude přijímaný na Západě i na Východě. Logicky mu to ale nezafungovalo, dnes je na Západě persona non grata a víceméně jezdí jen do Číny nebo do Ruska.

HN: Zmínil jste Vojtěcha Filipa, jak ten ovlivňuje českou zahraniční politiku?

Právě i on má své zájmy ve zmíněných zemích. On se jich ideologicky neštítí, což je podobné i v okolí Miloše Zemana. A pak jsou tu lidé, kteří balancují nad tím, jak se jim to hodí. To by byl třeba Jan Hamáček, který podnikl cestu do Srbska, má vřelé vztahy s ázerbájdžánskými představiteli a byl i v Číně. Zároveň se mu ale daří držet prozápadní linku. Největším problémem české zahraniční politiky je však to, že není sebevědomá.

HN: Čím si to vysvětlujete?