Těžko uvěřit tomu, že 20 let po začátku 21. století soudy stále řeší kauzy spojené s privatizací a následnou "tvorbou" pravých českých miliardářů, ale je tomu tak. Příkladem může být vytěsnění akcionářů bývalých fondů PPF, pramene bohatství Petra Kellnera. Jde o velký případ, kde najdeme snad všechno, co budování českého kapitalismu provázelo. V prvé řadě vlídný přístup politiků k vyvoleným. V tomto případě šlo o "transformačního ministra financí" Ivana Kočárníka. "Tři týdny po svém odvolání se stal členem představenstva České pojišťovny, tedy firmy, kterou zhruba před rokem z titulu své funkce pomáhal 'přihrát' za − mírně řečeno − výhodných podmínek lidem z finanční skupiny PPF," shrnul v roce 1997 kauzu v článku Tunel Ivana Kočárníka Vladimír Mlynář (ano, ten samý Vladimír Mlynář, který má dnes na starosti vztahy skupiny PPF s veřejností) a dovozoval, že silní mohou všechno.

Zcela zásadním krokem při budování impéria PPF byla přeměna privatizačních fondů na investiční holding. Jde o trik známý i z neblaze proslulé "transformace" Harvardských investičních fondů. Dobový vtip metodu vysvětloval parodovaným monologem privatizačního magnáta: "Spravuji takhle majetek akcionářů z kuponovky a najednou koukám, já ho vlastním." Tak jednoduché to ale přece jen ani tehdy nebylo. I holding měl své minoritní akcionáře. Ovšem na tehdy prakticky neregulované burze lítaly kurzy nahoru dolů a ten, kdo měl dobré informace o skutečné hodnotě majetku holdingu, mohl postupně budovat rozhodující pozici. Transparentnosti, kterou by burza a jí tvořený kurz měly ideálně poskytnout, nepřidalo ani to, že velké objemy akcií PPF Holdingu si v té době mezi sebou "přehazovaly" firmy ze skupiny PPF.

A nakonec došlo k vytěsňování. Bylo tedy nutné majetek ocenit. Tady přišly ke slovu renomované konzultantské společnosti. V případě PPF Holdingu šlo o E&Y Valuations. Její experti ocenili akcie PPF Holdingu velice nízko i kvůli tomu, že velký balík akcií pojišťovny byl účelově převeden do nizozemské schránky a její akcie měly omezenou převoditelnost.

E&Y Valuations už byla pravomocně odsouzena k zaplacení milionového odškodného za to, že její posudek minoritní akcionáře poškodil. Pomocnou ruku však konzultantské firmě před dvěma roky podal Nejvyšší soud, podle kterého se měly posudky − nízký od E&Y a mnohonásobně vyšší od poradenské firmy BDO − znovu vyhodnotit. Nyní prvoinstanční soud v podstatě řekl, že v divokých letech transformace (sahajících zjevně hodně za rok 2000) se při vypracování posudku mohly využít metody dávající naprosto odlišné výsledky a přitom z hlediska práva bylo vše v pořádku. Jistě jen náhodou hrál výsledek do karet (a kapsy) tomu silnějšímu. Drobným akcionářům tak opět nezbývá než vytáhnout kapesník, přesně podle sloganu privatizačních žraloků 90. let.