Vláda premiéra Giuseppa Conteho by si mohla mnout ruce, že z kompromisu uzavřeného na unijním summitu připadne Itálii lví podíl finanční pomoci ve výši více než 200 miliard eur. Na jihu země však probublává staronový problém, který jí může radost rychle zkazit. Na ostrov Lampedusa, kam lze snadno přeplout z Tuniska a z Libye, se každý den dostávají desítky až stovky uprchlíků ze severních břehů Afriky. Na rozdíl od jara, kdy v Itálii kvůli pandemii covidu-19 panovala striktní omezení, jsou nyní sice poměry uvolněnější, ale parlament schválil prodloužení nouzového stavu až do letošního října, aby mohla vláda snadněji vyhlašovat případná opatření.

A počet uprchlíků vytrvale roste, jen od neděle do středy jich bylo více než tisíc a za letošních sedm měsíců je jich více než za celý loňský rok. To na Lampeduse pochopitelně zvyšuje nervozitu, protože kapacita tamějšího "hotspotu" zařízeného na přijetí necelé stovky lidí nyní absolutně nestačí. Výsledkem je nebezpečná směs, v níž se mísí obavy místních z příchodu cizinců se strachem uprchlíků, že se v záchytných táborech nakazí infekcí covid-19. Situaci se snaží využít předák populistické pravice Matteo Salvini, jemuž loni na podzim nevyšel pokus vyvolat předčasné volby a teď se pokouší oživit téma imigrace.

Řada Italů na jeho rétoriku slyší, ale na Lampeduse samotné to překvapivě nezabírá. Tamější starosta Toto Martella sice kritizuje vládu, že problému nevěnuje dostatek pozornosti (i kvůli problémům s pandemií), ale Salvinimu připomíná, že když byl ministrem vnitra, tak na pozvánku, aby na ostrov osobně zajel, ani nezareagoval. Vláda v Římě má málo prostředků, jak omezit proud uprchlíků, kteří připlouvají z Libye a Tuniska. V prvním případě hlavně proto, že v zemi není s kým vyjednávat. Itálii nezbude než se obrátit znovu o pomoc na ostatní evropské země. Není jisté, zda se jí dočká, protože letošní imigrační čísla sice dramaticky rostou, ale ani zdaleka nedosahují úrovně z doby kolem roku 2015.