Nejdřív jsme nemohli svobodně dýchat kvůli rouškám, nyní, když jsme si roušky sundali, místo toho, abychom se volně nadechli a křičeli do světa, že se do ulic vrátil život, že "mohu dýchat!", jsme zjistili, že pocit nemožnosti se volně nadechnout má podstatná část americké populace.

Slova "I cannot breathe", tedy nemohu dýchat, se stala sloganem hnutí Black Lives Matter. Tato slova George Floyda, umírajícího pod zakleknutím amerického policisty, vyjadřují tísnivý pocit dušení, nemožnosti se nadechnout vzduchu kolem, nemožnosti volně, svobodně ­dýchat.

Útlak zde znázorňuje opresivní složka policie, symbol řádu a pevné společenské hierarchie (protože zákon je věc, na které jsme se pevně dohodli), která klečí na bezbranném černochovi. Celý obraz se stal symbolem společenského útlaku od "bílého muže", který cítí menšiny. Toto trestuhodné zabití se stalo rozbuškou něčeho, co zřejmě muselo pod povrchem doutnat dlouho. Nyní slyšíme naplno obvinění samotných Američanů, že je Amerika systematicky rasistická. "Ulice" říká systému Black Lives Matter nikoli proto, že na jiných životech nezáleží, ale právě proto, že má pocit, že na životech černochů nezáleží tolik, kolik by mělo. A určitě to tak bohužel platilo v minulosti.

Obvinění z rasismu je v dnešní době možná jednou z nejsilnějších urážek. I samotní rasisté se za svůj rasismus stydí, proto jejich věty často začínají oním známým "já teda nejsem rasista, ale". A hnutí Black Lives Matter, se kterým sympatizuje podle průzkumu většina americké společnosti, právě z rasismu obviňuje celé slavné a milované Spojené státy americké. Kazatel národům a světlo na kopci (jak se Američané vnímají) má problém.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se