Naše víra nevěřících. Etiku a hodnoty dodržujeme více než kdysi sami věřící

Karel IV. se na Karlštejně zavíral na několik dní do své místnosti, kaple svaté Kateřiny, skoro nejedl a nepil, nikoho nepřijímal − a jen se modlil/meditoval/rozjímal. Není divu, nesl velkou zodpovědnost a takto hledal moudrost, sebe, Boha. Věřil, že to je jediný způsob, jak nalézt pravdu, pravou skutečnost, a že nikde jinde než na kolenou se tak daleko dohlédnout nedá. Byla to jeho tajná zbraň. Byl hlubší, věci měl promyšlenější a seřazené, takže se pak mohl operativněji rozhodovat, když na to přišlo. A mnohé situace, kterým jeho oponenti čelili poprvé, měl on již promyšlené v rámci scénářů, které se mu v momentech ticha jistě zjevovaly před zavřenýma očima a cvičně se na ně mohl připravit. Svět se ani tak nedělí na chytré či hloupé, ale na lidi, kteří o daném tématu již přemýšleli, a lidi, kteří na situaci vyjukaně koukají poprvé. "Není nic praktičtějšího než dobrá teorie," říkával nám na Karlově univerzitě (díky, Karle!) profesor Mejstřík.