Premiér Andrej Babiš, který nedokáže prosadit rychlou výstavbu silnic a železnic, dokázal loni jedním zasedáním vlády v demisi schválit a prosadit 75procentní slevu na jízdném. Aniž by ovšem stanovil, z jaké ceny se má ona sleva počítat. Cílem bylo co nejrychlejší zavedení. Technické problémy zbrzdily zavedení slevy jen o pár měsíců. I tak jde na české poměry o neuvěřitelnou rychlost, která nemá obdoby. Výsledek se dostavil také rychle. Dopravci zvýšili "plné ceny" jízdenky, aby z dotace získali na prodanou jízdenku co nejvíc peněz z eráru. Asi nepřekvapí, že trasa Praha−Ostrava leckdy stojí zhruba stejně jako letecký výlet do Říma. Pokud srovnáme kreativní tvorbu cen v Česku například s prodejci letenek, kde také platí, že čím později si člověk koupí lístek, tím víc zaplatí, rychle zjistíme, že se tuzemská přirážka po zavedení slev často vymyká světovému standardu i nadstandardu.

To, že podnikatelé v dopravě využili státní peníze ke svému prospěchu, není překvapením. Maximalizovat zisk za veřejné prostředky je to nejlepší, co mohou dělat: zákazníky mají, ceny je neodrazují a všechno to jde na účet státu, což není na první pohled vidět. Jediné, co je doopravdy zarážející, je překvapení Andreje Babiše, jinak celoživotního ostříleného podnikatele, nad chováním dopravců. Jeho věta "Slevy jsme udělali proto, abychom pomohli lidem" by si skoro žádala pokračování "a dopadlo to jako vždycky". Šest miliard, které slevy ročně odčerpávají ze státního rozpočtu, se stalo dotací soukromých dopravců (i státních Českých drah) a s dotacemi se přece podniká dobře, jak bezpochyby ví i český premiér.

Babiš pověřil ministra dopravy Vladimíra Kremlíka, aby s tím "něco" urychleně udělal. Na rozdíl od zavedení slev, na které stačilo jedno vládní usnesení a peníze "ze šuplíku" (slevy zavedla vláda od 1. září 2018 a loni je zaplatila z peněz, které se jednotlivým ministerstvům nepodařilo utratit), se jejich omezení tak rychle nepodaří. Původně chtěl resort dopravy zastropovat dotace na jízdné spolu se zavedením jednotného státního tarifu, jenže ten má zpoždění a je možné, že nakonec nebude schválen vůbec. Takže se ministr dopravy Kremlík (podle vlastních slov) musí poradit s ministerstvem financí, pak musí vyřešit, jestli omezí cenu dotovaného jízdného na kilometr, nebo na každou trasu zvlášť.

V praxi ale rozpočet na příští rok s žádným stropem na celkovou výši dotace dopravcům nepočítá. A dopravci by byli sami proti sobě, kdyby kreativní ceny jízdenek změnili sami. Šest miliard se přece hodí. A jak se říká, kdo rychle dává, dává dvakrát. V případě dotací na dopravu stát dává i mnohokrát víc.