V posledním roce to vypadá, že týden bez Číny nepřežijí ani čeští politici. Každý, kdo politickou scénu alespoň trochu sleduje, musel zaznamenat až nekritický příklon k "zemi rudého draka", tak řečený vlezdočínismus, představu, že ekonomická budoucnost leží právě tam a že není radno Číňany dráždit řečmi o lidských právech. Vrcholem bylo nedávné šaškování českého prezidenta s krtečkem v čínské televizi a neuvěřitelné výroky typu "přijel jsem, abych se od Číny učil, jak stabilizovat společenský řád".

Jistě, byznys je důležitý, obchodní bilance drtivě vyznívá ve prospěch Číny a je v našem zájmu být úspěšnými exportéry nejen do zemí EU, ale i jinam do světa. V zemích, jako je právě Čína, je byznys silně propojen s politikou a je logické, že lobbing za české zájmy má probíhat i na ose government to government. Ale trapné ohýbání hřbetu nemá s tolik vzývanou ekonomickou diplomacií nic společného (i v tomto ohledu je představa, že by se velvyslancem v Číně stal Jaroslav Tvrdík, jak se o tom v prezidentově okolí začíná mluvit, poměrně děsivá).

Nic mimochodem neilustruje vztah Číny k naší zemi lépe než fakt, že první dva termíny, jež čínská strana pro prezidentskou návštěvu z Česka nabídla, byly: Štědrý den a 28. říjen... Horší by pro pana prezidenta mohlo být snad už jen ráno po silvestru či po večírku na ruské ambasádě.

Miloš Zeman trapnosti v čínské televizi překryl palbou vulgárních výroků v živém vysílání Českého rozhlasu, kterým ovládl veřejnou debatu. Zazdil tím i skandální let z Číny do Prahy na účet soukromých podnikatelů z PPF.

Pozoruhodné je, že za skandál to vlastně česká politická scéna nepovažuje a spokojila se s vysvětlením, že Zeman má už svůj věk, v hluku motorů se mu špatně spí a že hradní postel je hradní postel. Když před čtyřmi lety "švédský Kellner", miliardář Bertil Hult, dal novomanželům princezně Victorii a princi Danielovi na svatební cestu k dispozici svůj tryskáč, švédská prokuratura to začala vyšetřovat jako podezření z korupce. Ale samozřejmě - nejsme ve Švédsku, jsme v Česku.

V Zemanových eskapádách také poněkud zanikla i letošní výroční zpráva BIS, respektive její veřejná část. Ta naznačuje, že za novým pročínským kurzem nestojí jen rozhodnutí českých politiků a upřímné přesvědčení, že jen tudy vede cesta. "Jednoznačnou prioritou Ruské federace a Čínské lidové republiky a jejich zpravodajských služeb bylo upevňování a další rozšiřování jejich vlivových kapacit v ČR.

V případě Číny šlo zejména o využití ekonomických argumentů k podpoře čínských politických zájmů v ČR," konstatuje zpráva. Čínští zpravodajští důstojníci mohou domů referovat, že úkol byl už prakticky splněn.

Ochota představitelů státu stýkat se s politickými a podnikatelskými zástupci Číny je značná, jak ale dále naznačuje zpráva BIS, je to opět i součást taktiky. Jinými slovy, Číňanům (a Rusům) se daří lechtat ego těch správných lidí, budit v nich dojem, že oni jsou ti důležití, díky nimž se svět točí.

"K úspěšné prevenci vlivových opatření (a obecně špionáže) cizí moci je nezbytné vzít v úvahu možnost, že například zájem ruského/čínského diplomata, novináře či experta o naši osobu není dán naší osobní či profesní výjimečností, a připustit i možnost rizika zneužití tohoto zájmu a kontaktů s námi pro cizí zpravodajský užitek."

Jedním z adresátů (neveřejných) zpráv BIS je právě i prezident republiky. Je jeho přebujelé ego schopné naznat, že si ve zprávách tajných služeb čte vlastně sám o sobě?

Související