Několika desítkám tisíc Čechů se může stát, že nesplní podmínku pro získání starobního důchodu. Tou je povinnost platit sociální pojištění alespoň 35 let.

Nejčastějšími důvody, proč lidé platí kratší dobu, jsou například delší pobyty v cizině nebo dlouhodobá nezaměstnanost.

Kdo limit nesplní, bude muset pracovat o pět let déle, než je věk pro odchod do důchodu, nebo si platit pojištění sám. Uvádí to studie IDEA Cerge-EI

Podle jejích autorů Štěpána Jurajdy a Jiřího Šatavy je pravděpodobné, že mnoho pojištěnců o této hrozbě neví, a nevyužívá proto ani nárok si starobní důchod zajistit například dobrovolným placením pojištění. To si podle nich dnes platí jen několik tisíc pojištěnců.

"Česká správa sociálního zabezpečení by měla na základě svých dat rozsah této hrozby vyhodnocovat a pojištěnce o stavu jejich nároku na starobní důchod včas a pravidelně informovat," uvádí studie.

Ještě nedávno měl průměrný pracující při odchodu do důchodu odpracováno okolo 40 let. "Jenže velká část těchto let pocházela ještě z komunistické éry, kdy do práce chodil téměř každý," píší autoři.

Dnes už je práce často přerušována buď dlouhodobými pobyty v zahraničí, nebo delší dobou mimo trh práce po skončení rodičovské dovolené. Dobu navíc zkracuje pozdější příchod do zaměstnání po ukončení studia.

Část lidí, kteří by lhůtu nemuseli splnit, je také dlouhodobě nezaměstnaná. Obecně jsou ohroženější ženy. Po mateřské dovolené často zůstávají bez práce a pro zaměstnavatele jsou méně atraktivní. 

Aby člověk získal starobní důchod, musí splnit dvě podmínky: dosáhnout důchodového věku a spořit pojištění potřebnou dobu, tedy 35 let. "Komu se to nepodaří, tomu vznikne nárok na důchod až při dosažení věku o pět let vyššího, než je standardní věk odchodu do důchodu stejně starého muže, musí však do té doby nastřádat alespoň 20 let pojištění," stojí ve studii.

Do doby pojištění se počítá délka zaměstnání, podnikání, ale také rodičovská dovolená, část období nezaměstnanosti a v omezené míře i studium. Zaměstnavatel spolu se zaměstnancem odvádějí do důchodového pojištění 28 procent hrubé mzdy, osoby samostatně výdělečně činné pak 14 procent zisku.

Studie uvádí i názorný příklad: 56letá žena vychovala dvě děti a dosáhne důchodového věku v 61 letech a dvou měsících.

Na základní školu nastoupila v sedmi letech a po vystudování střední školy pronikla na trh práce. V té době jí bylo 18 let, a má tedy započteny jen dva roky studia.

Rok jí trvalo, než práci našla, nebyla ani registrovaná na úřadu práce. Má započítány dvě rodičovské dovolené a po té druhé navíc zůstala dalších pět let doma, kdy rodinu živil plně její muž.

Do zaměstnání nastoupila až potom, ale ve věku 50 let o práci přišla a od té doby, tedy pět let, je vedena na úřadu práce jako nezaměstnaná.

Aby do 61 let splnila požadovaných 35 let pojištění, musí v příštích příštích pěti letech odpracovat více než dva roky v pracovním poměru, nebo si důchodové pojištění dobrovolně odvádět sama.

Studia se už nepočítají

Podmínku 35 let je nutné splnit i při odchodu do předčasného důchodu. Důchodový věk postupně roste, čímž je podle autorů více času na získání požadované doby pojištění.

Některá období se ale do doby pojištění přestanou započítávat. Například období studia se nezahrnuje už od roku 2009.

Podmínka má motivovat k účasti na trhu práce a omezit solidaritu s dlouhodobě nepracujícími. Ti, co dobu nesplní, si mohou požádat o invalidní důchod nebo získat dávky v hmotné nouzi. "Aby podmínka 35 let pojištění měla motivační efekt, je nutné, aby si jí pojištěnci byli dobře vědomi," upozorňují autoři.