Jméno Robert Kelner najdete snadno na internetu například na sociální síti LinkedIn. Podle profilu pracuje v akvizičním oddělení společnosti Vestar Gulf Invest sídlící ve Spojených arabských emirátech. Dříve tento virtuální obchodník získával praxi i ve společnosti Lehman Brother, tedy firmě, jejíž název se až na jediné písmenko shoduje se zkrachovalou americkou investiční bankou Lehman Brothers. I kdyby šlo jen o překlep, je možnost ověření této informace prakticky nulová vzhledem k tomu, že Lehman Brothers už neexistuje. Rovněž firma Vestar Gulf Invest je snadno k dohledání na internetu. Informace dostupné pouze v angličtině jsou plné marketingového newspeaku hovořícího o "globální vizi s lokální perspektivou" a podobně. K dispozici jsou i fotografie "týmu" pracovníků se stručnými popisky. Jejich jména se sice v některých případech nápadně shodují se jmény herců či zpěváků, ale při zběžném pohledu působí webové stránky této firmy jako desítky či stovky dalších.

Robert Kelner je ale také jméno, kterého využil člen skupiny podvodníků, kteří vylákali do jihofrancouzského Nice dvaasedmdesátiletého podnikatele Petra Vlacha, kterého později zavraždili. Pečlivé vybudování internetové identity bylo jen jedním z kroků, kterými se skupina pokoušela přiblížit k dosud přesně neurčenému počtu podnikatelů a majetných lidí.

Tělo Petra Vlacha našla policie 2. dubna v severní Itálii. Stále ještě zbývá odpovědět na řadu otázek, už teď je ale zjevné, že jde o jeden z nejkomplikovanějších případů podobného druhu, jaké policisté v posledních letech řešili. Jeho výjimečnost tkví i v tom, že podle policie v porovnání s minulými lety v jiných případech výrazně ubývá násilí. V jiných aspektech kauzy se naopak potvrzuje trend, podle něhož vzrůstá složitost a propracovanost útoků.

Pro podnikatele, na které vyděrači a další zločinci cílí, je často velmi obtížné prohlédnout, zda se nestávají obětí spiknutí. I případ Petra Vlacha se dlouhé měsíce odvíjel jako možná trochu nestandardní, ale potenciálně zajímavý obchod.

Důvěřivý člověk

Petr Vlach, který vybudoval značku elektrických a plynových kotlů Protherm, se v posledních letech soustředil na obchod s nemovitostmi. Členové skupiny pachatelů pozdějšího únosu ho podle policejního zjištění prvně kontaktovali už na konci roku 2012. Do letošního 6. března, kdy podnikatel odletěl do jihofrancouzského města Nice, kde mělo dojít k uzavření kontraktu o prodeji dvou luxusních nemovitostí, tedy uběhlo relativně dost času. Přesto se Petru Vlachovi nepodařilo odhalit, že jde o léčku.

Místo obchodu ho v Nice čekalo bití a vydírání. Pak ho pachatelé zavlekli do severní Itálie, kde ho zastřelili. (Více viz infografika Příběh vraždy podnikatele.) Proč ho ale vlastně zabili v okamžiku, kdy mohli mít cestu k jeho penězům relativně volnou, stále není jasné. Policie se v následujících týdnech, či spíše měsících, během kterých by měla případ uzavřít a předat státnímu zastupitelství, soustředí i na to, zda byl plán takový od počátku, nebo se něco nečekaně zvrtlo.

"Pan Vlach, jak jsme poznali, byl velmi čestný člověk a zřejmě také velmi důvěřivý," říká v rozhovoru pro Ekonom ředitel policejního Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta (více viz rozhovor). Na Petra Vlacha vzpomínají jeho bývalí spolupracovníci i obchodní partneři s velkou úctou. Sousedé z pražských Střešovic zase popisují, jak si tento mnohonásobný milionář bral na venčení psa po setmění čelovku, aby po něm mohl uklidit. Své bohatství nedával nikdy na odiv a mnoho lidí v jeho okolí se dozvědělo o jeho podnikatelských úspěších až poté, co se zprávy o jeho tragickém konci dostaly do médií.

Pachatelé podle policie zkoušeli oslovit i další podnikatele. Vybírali si lidi, kteří nabízeli v inzerátech k prodeji luxusní zboží a byl u nich tedy předpoklad, že disponují větším majetkem.

Skupina, která se zřejmě dala dohromady během pobytu ve vězení, se mohla u dalších vytipovaných obětí setkat s podezřívavějším přístupem než u Petra Vlacha a z celé věci vycouvala. Jinému podnikateli, vůči kterému postupovali pachatelé podobně jako vůči Petru Vlachovi, zřejmě zachránilo život, že na schůzku nepřijel sám.

Důvěřivost oběti je ale jen jednou z příčin tragického vyústění. Při běžném ověřování informací, kterým je v dnešní době často internetové "googlování", totiž vše vypadalo poměrně důvěryhodně.

I podle ředitele ÚOOZ Šlachty je obtížné z veřejně dostupných zdrojů ověřit, zda někdo opravdu pracuje pro firmu, kterou uvádí. "Běžné je, že se vytvářejí fiktivní firmy, účelově se zakládají nebo se účelově skupují," konstatuje Šlachta. Jediným spolehlivým způsobem k ověření firmy je fyzická kontrola na místě, které společnost uvádí jako adresu.

Prověřování firem i jednotlivých lidí nabízejí také soukromá očka. Prezident Asociace soukromých bezpečnostních agentur České republiky Jiří Kameník to dokonce označuje za "denní práci". K tomu, aby k takovému prověření došlo, ale musejí být splněny přinejmenším dvě podmínky: potenciální oběť musí pojmout nějaké podezření a také mít dost peněz. Podle Kameníka mohou soukromé bezpečnostní agentury díky propojení s partnery po světě prověřit i zahraniční firmu. "Je to ale samozřejmě dražší a veškeré náklady hradí klient," uvádí Kameník.

Únos je výjimečný

Podnikatelé musejí podle policie odrážet nejrůznější snahy o nelegální ovládnutí jejich majetku poměrně často. Není nicméně prakticky možné dostat se k přesným číslům. Podle policejních statistik například došlo v prvních čtyřech měsících letošního roku v České republice ke dvěma únosům a 537 případům vydírání. Neeviduje se však, zda jejich obětmi byli podnikatelé nebo zda útok souvisel s jejich podnikáním.

Zlínský státní zástupce Roman Kafka pro Ekonom uvedl, že ve většině případů, ve kterých figurují podnikatelé, se jedná o majetkové trestné činy. Může jít například o zpronevěru, ale také poškození dobrého jména nebo nekalou soutěž, případně porušení autorských práv. "Únosů příliš mnoho není, to je spíše výjimečná situace," potvrzuje Kafka na základě své praxe čísla od policie.

Zároveň platí, že do statistik se dostane jen část pokusů o vydírání a dalších trestných činů. "Je na majiteli firmy, zda to ohlásí na policii. Někdy je pro PR společnosti lepší, když čin neoznámí," uvádí Jiří Kameník. Zdůrazňuje ale, že soukromá detektivní služba, na kterou se v případě těžkostí člověk obrátí, nemůže policii nahradit. "Když se objeví hmatatelný důkaz o vydírání, tak bych se vůbec nerozpakoval a obrátil se na policii," říká Kameník.

V případě Petra Vlacha jeho rodina informovala policii hned poté, co se svým příbuzným ztratila kontakt a pojala podezření. I to vedlo k rychlému objasnění případu. Robert Šlachta sice prý chápe, že výhrůžky, se kterými se podnikatel setká, mohou být tak hrozivé, že člověk může podlehnout pokušení raději zaplatit. To je však podle ředitele ÚOOZ jen dočasné řešení. "Máme zkušenosti s tím, že když někdo zaplatí jednou, tak platí pořád," říká Šlachta.

Podle Jiřího Kameníka však může být problém přesvědčit policii k akci. "Lidé si někdy vymýšlejí a policie je zvyklá na různé triky," říká Kameník, podle něhož mohou soukromí detektivové odvést nejvíce práce v době, kdy to "začíná páchnout vydíráním". Mohou totiž shromáždit pro policii informace, které svědčí o tom, že se děje něco nezákonného. "Můžeme třeba požádat mobilního operátora, aby zachoval nějakou obtěžující SMS," popisuje Kameník.

Ani poté, co policie zasáhne, ale není vždy snadné vydírání dokázat. Státní zástupce Kafka říká, že velmi záleží na formě a způsobu provedení. "Zpravidla se daří objasnit roli vykonavatelů, ale těžko se objasňuje role zadavatelů," dodává Kafka. Důležitý je podle státního zástupce i přístup poškozených, záleží na tom, zda jsou ochotni spolupracovat. "Ne vždy k tomu poškození přistupují zodpovědně," vysvětluje Kafka.

Soukromá ochranka

Jednou z otázek, která možná zůstane bez odpovědi, je, proč Petr Vlach na schůzku do jižní Francie jezdil sám. Je totiž zcela běžné, že i na potenciálně mnohem méně nebezpečná setkání chodí manažeři a podnikatelé ve dvou a více lidech. Nemusí jít přitom nutně o společníka z firmy či advokáta.

Zájem o "profesionální doprovod" potvrzuje i Jiří Kameník. "Někdy vybereme záměrně velkého, silného člověka, působí to totiž jako prevence. Ti druzí si řeknou, že když má onen podnikatel na to, aby si zajistil takovou ochranu, tak ho raději nechají být." To, že podnikatel nebo majetný člověk požádá o osobní ochranu, se podle Jiřího Kameníka "stává několikrát do roka". Podle Kameníkova odhadu tvoří tato suma sedm až dvanáct procent celkového objemu činnosti jeho kanceláře.

Soukromé bezpečnostní agentury jsou schopny zajistit i dlouhodobější ochranu podobnou té, na jakou má nárok třeba premiér nebo prezident. Jiří Kameník otevřeně říká, že to je pro chráněnou osobu "strašně nepříjemná věc". Kromě toho, že si bez vědomí ochránců nesmí odskočit ani na toaletu, musí být člověk připraven sáhnout i hluboko do kapsy. "Základ je zhruba 300 korun za hodinu za člověka. Tato suma se ale zvyšuje v závislosti na tom, jak je to nebezpečné, často je nutné zapojit více lidí," říká Kameník s tím, že celková cena může činit osm až dvanáct tisíc za hodinu ochrany.

Přestože se i v poslední době objevily, zejména na Moravě, případy přímého a primitivního vydírání a výpalného, je podle Roberta Šlachty tento typ zločinu v České republice na ústupu. Ještě před 10 lety například v mnohem větší míře útočily ruskojazyčné mafie. Oběťmi se často stávali členové různých konkurenčních skupin.

Pro elitní tým z ÚOOZ ovšem právě skutečnost, že v případě Petra Vlacha nešlo o vyřizování účtů mezi dvěma gangy, ale o vraždu slušného člověka a podnikatele, působila jako zvláštní motivace. K objasnění případu a zadržení pachatelů došlo během několika týdnů. Šlachta nicméně nechce konkrétně popisovat, jak detektivové na pachatele přišli. "Máme postupy, o kterých pachatelé vůbec nevěděli a které by mohly pomoci dalším lidem," uvádí Šlachta. Varuje ale před tím, že zločinci mohou poměrně snadno získat náskok, když si, zjednodušeně řečeno, pořídí lepší počítače. "Pokud nebudeme mít v dnešní IT době potřebné technologie, tak nebudeme stíhat," konstatuje Šlachta.

Související