Přesvědčení veřejnosti, že je země prohnilá korupcí a že by s tím "někdo měl něco dělat", se nepochybně promítlo do rudých výsledků krajských voleb. Pomiňme teď značnou absurditu toho, že by tou čistou a nezkaženou stranou měli být právě komunisté. Nebo že ve Středočeském kraji opět - byť těsně - zvítězili sociální demokraté. David Rath má jistě radost.

Důkladnější pohled si ale zaslouží ono všeobecné očekávání, že by náprava neutěšeného stavu měla přijít odkudsi zvnějšku. Zrovna minulý týden naše (rozuměj týdeníku Ekonom) sesterské Hospodářské noviny věnovaly významný prostor vzpomínce úspěšného českého manažera Pavla Šedlbauera, viceprezidenta evropské části největší sklářské firmy světa AGC, na to, jak si mu kdosi z vládní agentury CzechInvest řekl o osmiprocentní provizi za to, že dohlédne na kladné vyřízení žádosti o dvousetmilionovou dotaci. Jeho rozhořčení je plně namístě.

Zůstává však žel jen u toho vzteku. Škoda. V novém čísle týdeníku Ekonom najdete rozhovor s nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem, který by měl být hlavním garantem opravdového boje proti korupci. Celkem logicky ovšem upozorňuje na to, že na začátku všeho musejí být "informace, důkazy či alespoň indicie, že se může jednat o trestný čin" a že se "zvyšujícím se časem, který od trestného činu uplynul, máte stále menší šanci na to, získat o něm důkazy".

Takže dobrá rada zní: Chcete boj proti korupci? Začněte u sebe. Neberte ani nedávejte. Ale když po vás někdo chce všimné, provizi, drobné na kafe, kapříka, či jakkoli jinak se úplatku v Česku říká, je tu jedna účinná možnost - přistupte na tu hru, ale hlaste ji policii. Teprve pak se můžete dočkat výsledku. Třeba že se korupčníka podaří chytnout přímo při činu, kupříkladu s krabicí vína napěchovanou bankovkami. Vzpomínat po čase, že po nás někdo něco chtěl, plakat a nadávat, jak je ten svět prohnilý, je jinak dobré jen jako historka do hospody.

Robert Břešťan
šéfkomentátor týdeníku Ekonom

"Chcete boj proti korupci? Začněte u sebe. Neberte ani nedávejte."

Související