U velkého byznysu určují pravidla politici

V posledních deseti letech nebyl kvůli oligopolu vpuštěn na polský trh jediný nový mobilní operátor. "Stát kontroluje obrovské množství firem z první stovky žebříčku největších polských korporací," říká Tomasz Wardynski, partner kanceláře Wardynski & Partners.

Za hnací motor ekonomiky tak považuje spíše dravé středně velké firmy, které více fungují tržním způsobem.

Jak vypadá současná situace v Polsku? V čem jsou největší odlišnosti v některých odvětvích oproti zbytku regionu?

Stát v Polsku třeba kontroluje a reguluje energetiku a distribuci plynu. Firmy podnikající v těchto oborech navíc nebudou prodány do rukou podnikatelů, protože generují zisk mnoha členům politických stran. Státní firmy drží mezi 15 až 25 procenty trhu i v dalších sektorech a jsou silně prolnuty s politikou. Navíc se jedná o čisté oligopoly. Naopak nejlépe funguje soutěž u středně velkých firem, které často žalují konkurenci.

Před pár týdny vaše kancelář publikovala každoroční knihu "Jak dělat byznys", tentokrát v roce 2012. Co se změnilo od předchozích let?

Podnikatelé stále obtížněji shánějí půjčku nebo kvalitní financování. Navíc některé sektory loni zcela zkolabovaly. Příkladem je správa nemovitostí, která se teprve nyní pomalu vzpamatovává. Místo toho významně roste počet menších akvizic firem. To jsou obchody o hodnotě 20 až 40 milionů eur (přibližně mezi půlmiliardou a miliardou korun - pozn. red.). Obrovsky vzrostl i počet sporů.

Je soudnictví v Polsku efektivní?

V porovnání s minulostí je na tom justice podle mého názoru nesmírně dobře. Na druhou stranu vidím i slabá místa. Polští soudci jsou sice školeni v občanském právu, ale když dojde na ekonomické otázky, tak jim vzdělání schází. Získat soudní rozhodnutí trvá většinou mezi třemi až čtyřmi lety.

Jaký typ sporů nejvíce vzrostl?

Hlavně spory týkající se nemovitostí, které jsou založeny na tom, že se dvě strany domluví za určitých podmínek na prodeji nemovitosti s tím, že k samotnému prodeji dojde až později. Ekonomická situace se změní a jedna ze stran nesouhlasí s cenou. Naopak se nyní mění k lepšímu situace pro investory a odstraňují se zbytečné překážky kupříkladu při zakládání firem.

Kde mají investoři největší problémy?

Stále je možné pozorovat nepřátelskou mentalitu vůči zahraničním investorům na úřadech. Často vedou řízení nepřesně. Typické je, že je zde na jednu stranu oficiální politika nebo filozofie, vedle toho je ale každodenní realita, která je odlišná. Jinak jsou na tom ale regionální samosprávy, které už mají zkušenosti s tím, jak mohou podnikatelé změnit životy lidí přílivem investic.

Co přesně myslíte tou každodenní realitou?

Třeba neochotu při získávání jakýchkoli souhlasů nebo povolení. To ale platí pro celou Evropu. Střetávají se zde různé skupiny zájmů, a nakonec je výsledkem nesmírně ochranářský režim. Je to typické třeba pro telekomunikace, které jsou silně chráněny existujícím oligopolem. V této oblasti nebyl vpuštěn do Polska žádný významný investor během posledních deseti let.

Nemůže zasáhnout úřad na ochranu soutěže na trhu?

Máme vyspělé soutěžní právo, ale jak může pomoci? Jedná se o politická rozhodnutí, která ochraňují oligopoly pomocí určování pravidel hry. Ta jsou mimo působnost soutěžního práva. V podstatě je možné ospravedlnit jakékoli rozhodnutí, protože se jedná o rozhodnutí politiků. Pokud vstupuje na trh nový investor, tak musí bojovat s mnoha různými zájmovými skupinami. Proč by to měl ale dělat a nejít raději jinam?

Třeba proto, že je polský trh obrovský.

Takové rozhodování má dvě složky - ekonomickou a emocionální. Jakmile emoce začnou stát peníze, tak by měl rozumný podnikatel toto řešení zavrhnout. Pokud firma vstupuje na trh a vidí, že se na něm hraje nepoctivě, a nechce se obtěžovat s vedením sporů s konkurencí, tak svoji investici zaměří jinam. To je přece úkol pro soutěžní orgány.

U některých případů nemůže soutěžní úřad udělat nic efektivního. Musel by získat důkazy, a to je nemožné.

Na Polsku je zajímavé, že využívá desítek PPP projektů a poměrně úspěšně je realizuje až do konce. Polsko už takto postavilo 350 kilometrů dálnic, v Česku se naopak nepodařilo uskutečnit třeba silniční PPP projekt ani jeden. Jak se vám daří překonávat problém výměny politické garnitury?

Když přijde nová vláda, tak se snaží zrušit projekty předchozí. V posledních čtyřech letech tomu ale zabraňuje úřad zřízený při ministerstvu dopravy, který je odpovědný za rozhodování. Schvaluje projekty všech silnic a dálnic.

Před pár lety jste napsal knihu o vyjednávání pro podnikatele v mezinárodním prostředí. Jak byste charakterizoval podnikatele v Polsku?

Jsou zde dva základní druhy podnikatelů. Ti, kteří nakládají s vlastním majetkem, a ti, kteří nakládají s cizím. Ti, kteří jednají s vlastním, jsou většinou plní emocí, ale nakonec uvažují ekonomicky. Ti druzí jsou svárliví a je obtížné s nimi vyjednávat, protože lze obtížně zjistit, co určuje jejich rozhodování.

Tomáš Hülle

Soudy straší firmy v celé střední Evropě

Střední Evropa je pro mnoho investorů jeden celek. Jedno, jestli jde o Česko, Polsko, nebo Maďarsko, problémy jsou všude stejné. Všechny středoevropské státy trpí podobnými legislativními neduhy.

- Soudy rozhodují pomalu a nerozumějí byznysu.
- Drtivá většina právníků se spoléhá na služby rozhodčího řízení, které je často dražší, ale je schopno poskytnout řešení mnohem rychleji.
- Podobný přístup jako soudy mají často i úředníci: vyřízení povolení, schválení nebo čehokoli dalšího trvá příliš dlouho.
- V Polsku mají například nový zákon, kterým se snaží zrychlit zakládání společností s ručením omezeným. Za problém je ale třeba stále považováno předběžné opatření, kterým soudy zamezují podnikatelům nakládat s jejich majetkem. Jeho nařízení není složité, ale zrušení může trvat i tři měsíce. Po celou dobu může být majetek zablokován.
- V Maďarsku (podobně jako v Česku) zavádějí novou legislativu na zpřehlednění situace v oblasti veřejných zakázek. Podle ní bude třeba zveřejnit skutečné majitele, pokud budou chtít firmy obchodovat se státem.
- Na Slovensku prošla v roce 2011 novela zákona o konkurzu a restrukturalizacích. Posiluje postavení věřitelů během úpadku jejich dlužníků.
- Ani nejlepší zákony ve středoevropském regionu nedokážou zhojit mizerný personální stav. Situaci výstižně shrnuje Piotr Nowaczyk, partner Salans: "Vyhněte se soudům. Spravedlnost je slepá, a může vás tak prakticky kdykoli zranit."

Zdroj: Cameron McKenna, Noerr, Gessel, Polská obchodní komora, Salans, White & Case

U některých případů nemůže soutěžní úřad nic dělat. Získat důkazy je totiž nemožné.

Foto: Wardynski & Partners