Hotel Houši Rjokan na západním pobřeží japonského ostrova Honšú je v provozu již bezmála 1300 let. Podle legendy božstvo jednomu budhistickému knězi nařídilo, aby u města Komatsu vyhledal horký pramen. Kněz tak učinil a vzápětí požádal svého žáka Gario Houšu, syna dřevorubce, aby u zřídla postavil lázně.

Tak byl položen základ dnešního hotelu se stovkou pokojů. Bájná tradice z roku 718 se pochopitelně ctí dál. »Boj se ohně, uč se od vody, spoj se s přírodou,« tvrdí Zengoro Houši, který jako zástupce 46. generace stojí v čele podniku.

V léčebných procedurách, které hotel nabízí, převažují praktiky klasické japonské medicíny. K rituálům patří i pozvání každého hosta na čajový obřad.

Příběh ilustruje fakt, že podnikavost a podnikání patří mezi základní lidské vlastnosti. Rozhodně vedly k rozvoji lidské společnosti od chvíle, kdy o ní máme první přesnější zprávy. »Ještě než se objevily nadnárodní korporace, byl tu rodinný byznys. Ještě než přišla průmyslová revoluce, byl tady rodinný byznys. A dokonce ještě před tím, než se objevilo řecké nebo římské impérium, byl tady rodinný byznys,« připomíná William O’Hara, emeritní šéf americké Bryant University a autor knihy Staletí úspěchu.

I další rodinné firmy lze vysledovat hluboko do minulosti. Přirozeně hlavně v zemích, kde nebyla přerušena státní kontinuita a většinou tam, kde alespoň po nějakou dobu stály v čele světového hospodářského vývoje.

Vedle Japonska tedy například v Itálii, německy mluvících zemích, ve Francii a Velké Británii. Jednoznačný recept na »věčný byznys« však neexistuje. »Je to hlavně o štěstí,« shrnuje O’Hara.

Více se dočtete v novém vydání týdeníku Ekonom. Mimořádné dvojčíslo vyšlo ve čtvrtek 4. srpna.

Celý článek si na internetu můžete přečíst také zde:

Firmy se středověkou patinou - čtěte ZDE

Spřispěním Moniky Kozlerové

Související