Je ráno. Blíží se devátá hodina. Obchodní manažerka pro oblast Středního východu a Afriky společnosti Linet Adéla Vágnerová jde do práce. Po jejím boku cupitá tříletá holčička. Ještě než manažerka vstoupí do kanceláře, odvede svoji dceru do Linetky - firemní školky.

Dělá to tak již více než rok a nemůže si to vynachválit. »Dcera byla ve školce od začátku spokojená, ví, že jsem kousek od ní, a i já mám z toho dobrý pocit,« říká Vágnerová.

Výrobce zdravotnické techniky Linet je jednou z mála českých společností, které mají vlastní mateřskou školu.

»V současné době jich v Česku může být okolo dvaceti,« odhaduje Kateřina Francová z občanského sdružení Firemní školky.

Loni v září se mezi tyto zaměstnavatele zařadila Nemocnice Na Homolce a letos v červnu přibude i Seznam.cz.

Školka přináší loajalitu

Z průzkumu, který si nechala zpracovat společnost Gender Studies, vyplývá, že o firemní mateřinku má zájem 60 procent matek.

Zaměstnavatel se tak díky vlastní školce může na pomyslném žebříčku atraktivity vyšvihnout o několik příček výš. Vedle toho může počítat s vyšší loajalitou zaměstnanců a jejich dřívějším návratem z rodičovské dovolené.

Zatímco například v Dánsku je podle údajů OECD v jeslích standardně umísťováno více než 60 procent dětí ve věku půl roku až dva roky, v Česku je dosažení podobného podílu prakticky nemožné.

Podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky je totiž v tuzemsku jen 46 státních jeslí. Jejich celková kapacita je pouhých 1419 míst - a tak nestačí.

Vyhráno však nemají ani rodiče starších dětí. Do obecních školek mohou sice vzhledem k naprosté nedostatkovosti jeslí teoreticky nastoupit už dvouleté děti, jenže v praxi se tam často nepodaří umístit ani děti, kterým už byly tři roky.

Školky akreditované ministerstvem školství sice navštěvuje více než 328 tisíc dětí, další tisíce se do nich ale nevejdou.

»V loňském roce bylo vydáno téměř 40 tisíc rozhodnutí o nepřijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání,« konstatuje Kateřina Savičová z tiskového odboru ministerstva školství.

Obecní školky praskají ve švech a poslat dítě do některé z těch soukromých si nemůže dovolit každý. Cena jejich péče se totiž může pohybovat až okolo patnácti tisíc korun za měsíc.

Nerovné podmínky

Plány firem na vlastní mateřinky narážejí na poměrně vysoké náklady a na mnohá legislativní úskalí.

»Máte-li vhodné prostory, které chcete jen upravit a vybavit tak, aby mohly sloužit jako školka pro dvacet dětí, měli byste počítat s investicí okolo jednoho milionu korun,« odhaduje Francová.

A jak drahá je následná péče o děti v takovém zařízení? »Podle našeho rozpočtu jsou skutečné náklady včetně stravného zhruba deset tisíc korun měsíčně na jedno dítě,« uvádí Klára Tomková, ředitelka obecně prospěšné společnosti Dům pro motýlky, která se zabývá zřizováním a provozem firemních školek.

Základním problémem je, že náklady na zřízení a provoz jsou daňově uznatelné pouze tehdy, pokud má zařízení akreditaci ministerstva školství.

Získá-li ji, má zároveň nárok na státní dotaci ve výši až 36 tisíc korun na jedno dítě za rok.

Jenže akreditovanou školku mohou navštěvovat pouze děti od dvou let.

»Firmy však chtějí umísťovat i mnohem mladší děti. Mají zájem spíš o jakési školko-jesle, které se postarají třeba i o půlroční děti,« vysvětluje Francová.

Firemní školky jsou z toho důvodu často provozovány bez akreditace, tedy jen na základě živnostenského oprávnění. Mnoho firem pak podle ní projekt vlastní mateřinky právě kvůli nemožnosti získání akreditace a následného snížení daňového základu odložilo.

Ministerstvo práce a sociálních věcí nicméně připravuje návrh zákona, který by měl plošnou daňovou uznatelnost nákladů na firemní školky zavést. Bude-li návrh schválen, mohl by nabýt účinnosti v červenci 2012.

Miliony z evropského fondu

Jednou z prvních firem, které si přes všechny obtíže vlastní mateřinku pořídily, je již v úvodu zmíněná společnost Linet.

Linetka byla otevřena pro čtyřicet dětí v září roku 2009 - a to přímo v objektu, kde se nachází i výrobní hala. O rok později pak vlastní školku otevřela i společnost Juta zabývající se výrobou obalových materiálů.

Její zařízení v současné době navštěvuje přes 40 dětí zaměstnanců firmy.

S ohledem na to, že se firmě podařilo získat akreditaci ministerstva školství, provoz částečně financuje i stát.

»Z dotací na děti máme ročně asi 1,3 milionu korun, firma přispívá jedním milionem. Rodiče dětí pak zaplatí každý měsíc školné a stravné - dohromady necelých 1300 korun, což je zhruba stejná cena jako v obecní školce,« vypočítává ekonomická ředitelka Juty Marie Čermáková.

Poměrně podstatnou čárou přes rozpočet Juty byl přitom fakt, že nezískala podporu z Evropského sociálního fondu.

»Z odůvodnění rozhodnutí o nepřiznání dotace vyplývá, že naší jedinou chybou bylo, že jsme se v žádosti nerozepsali, jak bude školka napomáhat rovnosti příležitostí a slaďování pracovního a rodinného života. Předpokládali jsme, že je to zřejmé, ale spletli jsme se,« konstatuje Čermáková.

Linetu se například z tohoto fondu podařilo získat bezmála pět milionů korun.

Školky na klíč

Pokud se firmě ale nechce pronikat do tajů hygienických předpisů či shánět učitelky pro děti svých zaměstnanců, může se - podobně jako například Raiffeisenbank - rozhodnout pro outsourcing. »Její« Žiraifku provozuje společnost KinderGarten.

Žiraifku navštěvují výhradně »firemní« děti. V současné době jich je asi 80. Těm nejmladším je přitom jen osmnáct měsíců. Mohou zde být každý pracovní den od sedmi do šesti - a to včetně prázdnin.

Raiffeisenbank tím eliminuje problémy s otevírací dobou, které musejí často řešit rodiče, jimž se podaří umístit dítě do obecní školky. Zaměstnanci banky podle jejího mluvčího Tomáše Kofroně zaplatí zhrubka tolik jako v případě veřejných školek, tedy asi tisíc korun.

Stejný systém využívá i Českomoravská stavební spořitelna. Školku PampeLiška zřídila a provozuje společnost Firemní školky.

»Zaměstnancům každý měsíc zaplatíme zhruba dvě třetiny celkových nákladů na školné, to znamená, že jim přispíváme deseti tisíci korunami,« popisuje ředitel komunikace spořitelny Rostislav Trávníček.

Způsoby, jakými se firmy dělí o náklady na péči o děti se svým zaměstnanci jsou tedy různé.

»Existují i společnosti, které platí celé školkovné, rodiče pak přispívají pouze na stravné,« doplňuje jednatel Firemních školek Martin Navrátil.

Vodafone: Školku nechceme

Právě příspěvky na školné jsou přitom často zásadní překážkou na cestě k firemní mateřince.

»Mnoho firem, které uvažují o firemních školkách, má své centrály - a tedy i nejvíce zaměstnanců - v Praze. Školky by tedy logicky zřizovaly tam. To by ale znamenalo výrazné znevýhodnění pracovníků z jiných částí republiky,« konstatuje projektová manažerka společnosti Gender studies Nina Bosničová.

Například Raiffeisenbank problém řeší tak, že finančně přispívá na umístění mimopražských dětí do jiných školek. Stejné řešení zvažuje i Provident Financial.

»Tři čtvrtiny našich zaměstnanců pracují na pobočkách mimo Prahu, a školku by nemohly využívat. Bylo by to vůči nim nefér. V současné době proto uvažujeme spíše o příspěvcích na mateřskou školu či hlídání,« říká mluvčí Providentu Ondřej Holoubek.

Nutno dodat, že ne v každé firmě nápad zřídit firemní školku ocení. Jedním z důvodů bývá i stále poměrně častá snaha zaměstnanců pokud možno nespojovat pracovní a soukromý život.

Vysvětlení však může být i prostší. Z průzkumu, který mezi svými zaměstnanci provedl Vodafone, vyplynulo, že rodiče preferují možnost umístit dítě do školky v místě bydliště.

»Školku proto nechystáme. Rodičům se snažíme nabídnout spíše alternativy, o které mají skutečně zájem - částečné pracovní úvazky, flexibilní pracovní dobu a možnost práce z domova,« sděluje Alžběta Weinfurtová z tiskového oddělení Vodafonu.

(Viz též komentář)

Petra Sýkorová

40 tisíc dětí
Tolik jich nebylo loni přijato k předškolnímu vzdělávání.

Ministerstvo chystá zákon, který by měl zjednodušit budování firemních školek.

Investice do firemní školky pro dvacet dětí vyjde zhruba na jeden milion korun. Foto: Jan Rasch

Související