Je to paradoxní, ale navzdory všeobecnému mínění nebyl dosavadní egyptský režim zcela neúspěšný - během třicetiletého vládnutí prezidenta Husního Mubaraka rostla ekonomika v průměru pětiprocentním tempem.

Ani tento růst, navíc nespravedlivě rozdělovaný, nestačil uspokojit základní požadavky lidí. Tedy slušné živobytí pro chudé vrstvy, dostatek pracovních míst pro mladé lidi a stabilní postavení středního stavu.

Po svém nástupu v roce 1981 se Mubarak vyrovnával s důsledky éry arabského socialismu.

S Mubarakovým obdobím jsou spojeny dvě vlny odbourávání hospodářských omezení (po roce 1990 a 2004), a také - navzdory asi upřímným prvotním pokusům o boj s nepotismem - růst korupce a nerovnosti.

Národ, za jehož otce se den před abdikací označil, se za třicet let rozdělil na dvě části.

Na velmi bohatou, ale malou vrstvu vojenských i civilních podnikatelů napojených na stát, a na rozsáhlou skupinu lidí, kteří patří mezi »chudé« nebo »téměř chudé« a představují téměř polovinu populace.

Střední třída, kterou kdysi chtěl uměle vytvořit první prezident Gamál Násir pomocí bezplatného školství, je poměrně malá. Zčásti patří k existenčně neustále ohroženým vrstvám.

Mubarakonomika

»Pilote Mubaraku, kde jsi vzal 70 miliard?« ptali se lidé na transparentech počátkem února. Naráželi na fámu, podle které bývalý pilot a velitel letectva vlastní tuto sumu v dolarech.

Kvalifikovanější odhady mluví o zhruba pěti miliardách rodinného majetku v nemovitostech i penězích.

Je známo, že Mubarakovi vlastní nejen letovisko v Šarm aš-Šajchu, domy v Londýně, Paříži nebo v Beverly Hills, ale také značné sumy v zahraničních bankách.

Švýcarsko předpokládaná konta rodiny zmrazilo krátce poté, co prezident odstoupil.

Navzdory Mubarakovým reformám zůstal Egypt vězet v byrokracii a etatismu.

Zčásti se tak dělo záměrně. Zahraniční podniky potřebovaly pro své podnikání i podle zákona získat partnerství domácí firmy. Navíc se investoři museli prodrat houštím nejrůznějších zákazů a předpisů. K tomu museli získat, tedy zaplatit, dobře postavené domácí spolupracovníky. Takové našli například ve firmách Mubarakových synů Aláy a Gamála.

Na systému se živila mnohem rozsáhlejší skupina než jen prezidentova rodina.

Nejvýznamnější úlohu hrála v tomto systému armáda, jejíž ruce se v roce 1979 uvolnily mírovou dohodou s Izraelem. Vrcholní představitelé armády tak dnes stojí i na špičce ekonomické pyramidy. Jejich podíl se odhaduje až na 40 procent, jde však jen o spekulace.

Vojáci se angažují ve všech odvětvích, od strojírenství až po mlékárenskou výrobu. Turisté, kteří tráví dovolenou v letovisku Šarm aš-Šajch a pijí vodu Safi, také přispívají do armádní kasičky.

Symbiózu se státem rozvinuli i civilní podnikatelé. Mnohdy byli veřejností vnímáni jako součást režimu. Někteří z nich v době bouří odjeli do ciziny. Jiní po pádu prezidenta zahájili operace, které je mají od mubarakismu oddělit a udržet mezi těmi, kteří povedou ekonomický přerod země.

Hledání nového Nilu

Egypt je dar Nilu, napsal kdysi řecký cestovatel a historik Hérodotos. Platí to i po 25 stoletích.

Obrovský Egypt je obydlen téměř výhradně v oblastech podél obrovské řeky. Závisí na ní samozřejmě zejména zemědělství, které ještě i dnes zaměstnává třetinu pracovních sil.

Egypt nicméně nedokázal najít jiné velké zdroje prosperity jako třeba sousední Izrael, který dnes produkuje výrobky s vysokou přidanou hodnotou exportované do západního světa.

Zemědělství je i tak v některých ohledech nedostatečně výkonné. Egypt je dnes například největším odběratelem amerického obilí a dalších potravin v hodnotě dvou miliard dolarů ročně.

Průmysl se opírá o tradiční obory, jako je textil, a také trojí egyptské specifikum, totiž plyn, Suezský průplav a cestovní ruch.

Turismus, jehož obrat dosahuje kolem jedenácti miliard, zaměstnává asi dvanáct procent pracovní síly.

Na letošní rok plánovala vláda přilákat do země na čtrnáct milionů návštěvníků, ať těch, kteří zamíří k pyramidám, anebo k moři.

Ztráty během protestů, které podle propočtů banky Crédit Agricole přesahovaly 300 milionů dolarů denně, pravděpodobně přiměly mocenskou elitu Egypta k tomu, aby Mubaraka přemluvila k odchodu.

Suezský průplav je dnes pro Egypt podobně důležitý jako Nil, byť jde o stavbu umělou a relativně novou (1859). Příjmy z proplutí zhruba padesátky lodí denně znamenají ročně přínos tří miliard dolarů.

Plyn nacházený ve stále nových ložiscích se možná stane »Nilem 21. století«. Jeho těžba a export rostou a mohou být záchranou pro příští režim. Egypt plyn nyní vyváží do Izraele, Jordánska, Sýrie i Libanonu.

Nemalou roli pro tamní hospodářství hrají peníze, které domů posílají Egypťané pracující v zahraničí, například v Perském zálivu. Jde ročně o tři až čtyři miliardy dolarů.

Pohled vpřed

Je zřejmé, že dosud mocné kruhy se budou snažit ochránit své zájmy i v nových podmínkách. Bude zajímavé pozorovat, zda a jak se podaří odbourat různá omezení, která zejména vojensko-podnikatelským kruhům umožnila vydělávat peníze na úkor rozvoje celku.

Známý ekonom Hernando de Soto spočítal, že Egypt ztrácel ohromné prostředky dušením iniciativy lidí a různými nesmyslnými překážkami.

Založit si pekárnu trvá asi 500 dní a získat právní titul k vlastnictví užívaného pozemku může zabrat až deset let.

De Soto tuto studii vypracoval před sedmi lety pro jednoho egyptského ministra. Ten byl po předání závěrů výzkumu odvolán a studie uložena k ledu. Teď ji budou moci reformátoři vytáhnout, pokud se ovšem neukáže, že staronoví vládci chtějí systém, na němž bohatli, zachovat tak, jak to jen jde.

Část podnikatelů nicméně uspěla nikoli díky, ale navzdory režimu. Vzpouru proto opatrně podpořili. A to včetně některých velmi významných byznysmenů, jako je Naguib Sawiris, majitel Orascom Telecom Holding a tedy největšího mobilního operátora na Středním východě. Ten se nechal slyšet, že výsledek revoluce by mohl znamenat »pevnější základ pro budoucí růst«.

Lidé jako on si ostatně byli vědomi, že egyptské hospodářství už delší dobu zaostávalo. Dovoz dvojnásobně překračoval vývoz, a vláda se každoročně více a více zadlužovala kvůli rozpočtovým schodkům.

Egypt dosud mohl těžit z různých amerických podpor, nejen z často zmiňované 1,3 miliardy dolarů, jež šla armádě, ale také stovek milionů dolarů ve prospěch různých rozvojových programů. Měl také privilegium vyvážet do Spojených států bezcelně zboží v hodnotě nyní dosahující asi jedné miliardy dolarů.

Egyptskou vládu, ať bude jakákoli, čeká velmi obtížné období. Už jen kvůli předpokládanému výpadku příjmů z turismu.

Naděje řadových obyvatel jsou obrovské a jejich schopnost uskrovnit se je už vyčerpána.

Je v zájmu Západu, a zejména Evropské unie, aby Egypt podpořili. Jinak se v bezprostřední blízkosti evropských břehů může zrodit nový nestabilní stát, potenciálně v rukou islamistů.

V obojím případě může jít o doslova bezedný zásobník zájemců o ilegální proniknutí na evropský pracovní trh.

Jan Fingerland
komentátor Českého rozhlasu 6

5 procent
Takový měl Egypt v posledních letech průměrný růst HDP.

Založit si pekárnu trvá asi 500 dní a získat titul k vlastnictví užívaného pozemku až deset let.

Příjem z cestovního ruchu dosahuje obratu kolem jedenácti miliard dolarů ročně. Foto: Shutterstock

Suezský průplav patří k jednomu ze základních pilířů egyptské ekonomiky. Foto: Shutterstock

Záchranou mohou být ložiska zemního plynu. Foto: Reuters

Související