Rok bez naděje s minimálními finančními prostředky skončil. Miroslav Elich s manželkou a dalších 270 lidí se mohli vrátit do zaměstnání. Letos 21. ledna byli u toho, když v Crystalexu v Novém Boru z výrobních linek vyjelo první sklo.

»Skákal jsem asi tři metry vysoko, když jsem se dozvěděl, že máme opět práci. Spadne z vás ta hrůza, myšlenky se převrátí, zase jsem začal přemýšlet, že třeba existuje knihkupectví a v něm zajímavá knížka,« vypráví dvaapadesátiletý absolvent sklářské průmyslovky.

Před rokem očesal životní náklady, zrušil všechna spoření a pojistky, které jej měly zabezpečit na stáří. V regionu, kde všechny firmy propouštěly, ale hledal zaměstnání marně.

Ovšem fabrice věřit nepřestal, věděl, že je životaschopná, sklo prodejné a mašiny dobré. Se stejnou filozofií novoborskou sklárnu koupili i noví vlastníci, Crystalex CZ (dříve CBC Invest). Akciová společnost financovala akvizici v hodnotě 362,7 milionu korun z ruského kapitálu a bankovního úvěru u Raiffeisenbank. Dalších padesát milionů dala do rozjezdu.

»Obchod se musí dělat odzadu, od odbytového zajištění. Zjistili jsme, že zájem o české užitkové sklo ve světě je,« vysvětluje jednatel Jiří Hudera, proč koupili a rozjeli největší sklárnu zkrachovalé skupiny Bohemia Crystalex Trading (BCT). V tuto chvíli mají nasmlouvané zakázky na půl roku dopředu.

První byla Claudie

Tavicí vana má uvnitř 1400 stupňů Celsia. Těžko si představit, že z této žhnoucí hmoty vznikne za pár minut třeba sklenka na víno. Přesto stačí, aby důmyslným zařízením odtekla do zpracovatelských strojů, kde nejprve na lisu vyplňuje formy, v nichž vzniká nožička s dýnkem. Pak se v druhé takzvaně foukací části k základu sklenky opět bez zásahu lidské ruky vytvoří kalíšek. Jejich spojení je záležitostí okamžiku.

Průhledná, ale stále žárem červenavá sklenka putuje do chladicí pece. Poté již stačí pouze mechanicky oťukáním odstranit »nadtvarek«, tedy přebytek skla, obrousit, vyleštit, a Claudie se může vydat na další zkrášlení, třeba zlacení, nebo už přímo k zákazníkům. Záleží na jejich vkusu a objednávce.

Na sklářském trhu patří mezi stálice. Vyrábí se od roku 1974 a byla i první sklenkou, která sjela z linky při slavnostním rozjezdu produkce. Pozná se podle toho, že mezi dýnkem a kalíškem má na stopce jakousi pecičku.

»Claudie je asi druhý nejprodávanější tvar na světě. Na lince pojede tak jeden a půl dne, to je optimální doba, než následuje přestavba linky. Ta trvá podle složitosti 40 až 120 minut, a pak se vyrábí zase jiný druh,« vysvětluje ředitel Crystalexu Miroslav Šebesta.

Musíme uchopit volné trhy

Zatím v novoborském areálu o velikosti šesti a půl hektaru uvedli do provozu jednu pec a dvě linky. Další provoz o stejné sestavě chtějí rozjet kolem poloviny roku. I s provozem v Karolince na Vsetínsku, kde zušlechťují sklo, předpokládají zaměstnat 450 lidí. Původně pracovalo v celém Crystalexu (ve Vrbně pod Pradědem, Hostomicích na Teplicku, Karolince i Novém Boru) 1800 lidí, z toho 1360 v samotném Boru.

»Letos počítáme tak s třetinou bývalých zaměstnanců, využijeme 60 procent areálu, zbytek je zakonzervovaný a z desetipodlažní administrativní budovy obýváme čtyři patra. Z původního ročního obratu kolem jedné miliardy 680 milionů korun nyní plánujeme přes 600 milionů,« přibližuje nejbližší vizi Šebesta.

V Novém Boru ovšem nejsou jediní, kteří uvěřili v sílu českého skla. Ze skupiny BCT, která šla do konkurzu kromě skláren Kavalier v Sázavě celá, se opět rozjela výroba i ve Světlé nad Sázavou a Poděbradech. I tam počítají zhruba se třetinou zaměstnanců i produkce.

»Nejsou to mamutí, ale ani malé podniky. Jeden tam nemůže svalovat vinu na druhého, každý je zodpovědný jen za sebe. Zaměstnávají kolem 200 až 300 lidí. Začínají s tím, na co mají odbyt, vize všech v takto nastaveném počtu je dobrá. Musí se udržet. Kdyby ne, znamenalo by to opravdu konec českého skla,« charakterizuje obnovené sklářské provozy viceprezident Asociace sklářského a keramického průmyslu České republiky Jaroslav Seifrt, který působí v oboru 45 let.

Výrobky českých skláren mají podle jeho mínění na světových trzích stále dobré jméno. A to je velmi důležité, protože zdejší producenti jsou závislí na exportu. Vyvážejí 90 procent své produkce. Zbývajících deset většinou kupují cizinci v tuzemských obchodech.

»Prodá ten, kdo má správnou cenu, kvalitu a vyrobí ve správný čas. Za poslední roky jsme asi něco ztratili, ale teď ve světě vidí, že sklárny nepadly, naopak nabírají dech. Zato krachují sklárny v cizině, například největší fabrika v Irsku. Musíme uchopit volné trhy,« míní Seifrt.

Cokoli, jenom ne sklo

Na oživení výroby v klíčovém podniku regionu čekají i obchodníci a provozovatelé restaurací a dalších služeb v Novém Boru. Obchodní řetězec Kaufland má už dokonce pozemek, a jakmile získá posudek o vlivu stavby na životní prostředí, začne stavět supermarket.

Prozatím ale třeba oblast pohostinství hlásí propad o neskutečných 70 procent. »Je to skvělé, že budou mít lidé práci, ale nevěřím, že začnou okamžitě utrácet. Budou splácet dluhy, které nasekali. Čeká je ještě náročný rok,« míní majitel restaurace La Plaza na novoborském náměstí Kamil Ryšánek, který teď v lednu dotuje provoz hostince denně třemi tisíci korun ze svých ostatních aktivit.

Tvrdí, že tamní radní by měli udělat maximum pro to, aby do města přilákali i jiné investory.

Stejného mínění je i starosta Jindřich Mareš s tím, že se ovšem musejí velkým obloukem vyhnout sklářství, se kterým dosud město stálo, ale i padalo. »Byla to hrozná rána. Teď lidé věří, mají obrovskou naději. V našem povědomí je, že jede-li Crystalex, bude líp.«

V Novém Boru už mají vytipovanou lokalitu pro případného zájemce, kterého hledají s pomocí CzechInvestu. Měl by dát práci tak pěti stovkám obyvatel. První byznysmeni už sondovali na radnici situaci, protože jde o jedno z nejlepších míst na Liberecku. Zatím ale konečné rozhodnutí brzdí recese a nevykoupená příjezdová komunikace.

Víra v rodinné stříbro

V regionu se logicky obávají další krize ve sklářském odvětví. Dosavadní privatizace celého oboru v Česku totiž nepatřily k nejúspěšnějším. Budou ty poslední, které vznikly po absolutním krachu jednotlivých továren, lepší? Podle viceprezidenta asociace Seifrta snad ano.

»Problém byl v tom, že dřívější privatizace se odehrávaly bez kapitálu. Teď poprvé museli zájemci o sklárny dát peníze. Předpokládám, že se budou o svoji investici více starat, budou ji chtít nejenom zpátky, ale i dál vydělat,« uvažuje Seifrt a připomíná, že ne náhodou mělo české sklo přívlastek rodinné stříbro.

Spolumajitel Crystalexu Jiří Hudera, který se v oboru pohybuje deset let, v toto přirovnání také věří. Vždyť kolik jiných tuzemských výrobků má odbytiště v 80 zemích světa. Značka Bohemia má stále zvuk. Když budou noví majitelé vyrábět ekonomicky a udrží krok s moderním designem, mají o budoucnost postaráno.

»Sklo není pro zlatokopy, je pro seriozní investory. Nedají se na něm obratem ruky vydělat těžké peníze, protože jsou tu vysoké fixní náklady, třeba každých šest let do pecí. V zájmu investora je působit v oboru dlouhodobě a podle toho budeme rozdělovat případný zisk,« reaguje Hudera na obavy, aby nedošlo k tunelování továrny.

Marcela Honsová

Zkrachovalá BCT dnes
- BCT původně zahrnovala čtyři závody:
- Crystalex Nový Bor zaměstnával 1800 lidí, nyní jich ve firmě pracuje 300.
- V poděbradských Sklárnách Bohemia se počet pracovníků snížil ze 700 na 250.
- Osekaná výroba pokračuje i ve Sklo Bohemia ve Světlé nad Sázavou, oproti původním 1200 lidem jich dnes má 200.
- Ve Sklárnách Kavalier Sázava pracovalo 1300 lidí, dnes je to 800.

Zdroj: Asociace sklářského a keramického průmyslu ČR

362,7 milionu korun
Na tolik přišla firmu Crystalex CZ akvizice závodu v Novém Boru.

Související