Parlament nedávno schválil schodek státního rozpočtu na příští rok. Podle ministra financí Bohuslava Sobotky jde o první rozpočet, který je v souladu s reformou financí. Přesto jde o díru o velikosti 115 miliard. Může být tímto způsobem započatá reforma vůbec k něčemu?

Reforma, tak jak byla nastartována, je nepochybně prvním krokem správným směrem. Lze hovořit o tom, nakolik je dostatečná a úplná, ale je nezbytné říci, že první krok je správný.

První krok ale reformu nedělá, co dál?

Mezi velké reformní kroky, které pomohou naprosto všem, patří změna penzijního a zdravotního systému. Například dosavadní penzijní systém je zaměřen na širokou podporu všech občanů. Podpora jednotlivce je však malá. Doporučuji proto, aby byl penzijní systém víc zaměřen na ty, kdo peníze opravdu potřebují. Například zdravý šedesátník nepotřebuje od státu tolik jako nemocný člověk ve věku 80 let. A nyní dostávají oba stejně.

Reforma dosavadního průběžného systému by měla též obsahovat přechod na spoření - a to na soukromé i z veřejných fondů. Navíc systém, který je průběžně financovaný, může lehce podlehnout vnějším šokům. V podstatě se nyní spoléháme na to, že každý měsíc přijdou peníze, z nichž potom může stát vyplatit penze. Ale ty peníze vždy přijít nemusejí, a co potom?

Podnikatelský sektor by na reformu doplácet neměl. Jak byste pomohl jemu?

Osobně bych navrhoval nejdřív přistoupit ke krokům, které odlehčí daňovou zátěž podniků. Mezi ně patří právě reforma penzí a zdravotnictví, její důsledné provedení by mělo státu přinést volné prostředky. Víc peněz do rozpočtu by pak vládě umožnilo, aby snížila daně ze mzdy.

Nižší daňová zátěž v této oblasti by pomohla především menším a středním podnikům, u nichž - na rozdíl od velkých podniků - náklady na pracovní sílu tvoří velkou část celkových nákladů. Míra zdanění by však měla klesnout i v případě korporací. Nesmíme zapomenout, že podniky pracují v silně konkurenčním prostředí. A pokud bude rovná a nízká daň například na Slovensku či v Rusku, je to vážná výzva i pro nás a reforma veřejných financí na ni bude muset reagovat.

Velkým firmám již pomáháme uceleným systémem investičních pobídek. Nebylo by od věci přistoupit k podobné podpoře těch menších?

Jak jsem již zdůraznil, podnikům ulehčí život především snížení daňové zátěže. Ale je zde i řada podpůrných kroků, které mohou pomoci především menším a středním firmám. Něco již funguje - například banky již poskytují s daleko větší ochotou úvěry i tomuto typu podniků. Úvěrování menších firem bylo značně poddimenzováno, nyní se situace vrací do správných kolejí. Dalšímu růstu by však pomohla větší provázanost se státem, například si lze představit lepší kooperaci státu s bankami při garancích půjček menším a středním podnikům. Dále je dobrá podpora technického rázu, tj. vznik inkubátorů, podpora začínajících podnikatelů.

Pomoc podnikům však může být provázána i s reformou školství. Navrhoval bych, aby se děti na středních školách učily vedle základů fyziky a chemie i základům aplikované ekonomie. To by jim mělo pomoci lépe se orientovat v tržním prostředí a možná i lépe promyslet svou budoucnost. Je to možná revoluční myšlenka, ale je nezbytné uvažovat i v takto širokých dimenzích.

Menší podniky mohou mít problémy i po vstupu do Evropské unie. Na co se mají připravit?

Žádný viditelný zlom se vstupem do Unie nepřijde. Na změny celního režimu a podobných administrativních opatření se podniky již pečlivě připravují. Nesmíme však zapomínat, že Česko vstupuje na silně konkurenční trh, kde mohou existovat i jiná protekční opatření. Firmy si proto musejí dávat pozor na zcela nečekané věci: mezi ně patří například hrozba soudních sporů ze strany západoevropské konkurence. Nejde jen o obvinění z dumpingových cen, žaloba může přijít například kvůli nesprávně vyplněným formulářům a podobným věcem.

Stát by měl proto pomoci podnikům i v této oblasti, mohlo by například vzniknout jedno kontaktní místo - ať již v Česku či v Bruselu -, na něž by se postižené firmy mohly obracet. Podobné problémy nepochybně řešily po vstupu do Unie i firmy z Portugalska, Řecka a dalších zemí. Není od věci se přiučit, jak se s podobným problémem vypořádaly.

Reforma má bojovat i proti šedé ekonomice. Nakolik si troufnete odhadnout její úspěch?

Z příkladů ze světa je vidět, že s poklesem daňové zátěže vyjde řada podnikatelů "na světlo". Prostě se jim již nevyplatí působit v zóně šedé ekonomiky. Odhaduji, že pokles daní o jednu třetinu by již měl viditelný efekt. Podobný krok může pomoci víc než řada administrativních opatření. A doufám, že k tomuto kroku, tj. k poklesu daní, míří i započatá reforma.


Jan Švejnar se narodil v roce 1952 v Praze, v roce 1970 z ČR emigroval. Vystudoval ekonomii na Cornellské a Princetonské univerzitě v USA. Dnes je profesorem na Michiganské univerzitě a ředitelem Institutu Williama Davidsona při této univerzitě. V Praze v roce 1990 spoluzaložil Centrum pro ekonomický výzkum a postgraduální vzdělávání při UK (CERGE), jehož je předsedou. V letech 1992-1999 působil jako ředitel Národohospodářského ústavu AV ČR. Počátkem září tohoto roku rezignoval na funkci člena dozorčí rady GE Capital Bank a stal se předsedou dozorčí rady ČSOB. V minulosti působil v dozorčích radách Českého Telecomu a Expandia Holdingu. Je považován za představitele liberálního směru v ekonomii.
Související