Aktuální číslo časopisu Ekonom
Za první pololetí letošního roku oznámila ČNB příliv přímých zahraničních investic (PZI) do České republiky ve výši 66,9 mld. korun. Podle analytičky České spořitelny Heleny Horské by za celý rok mohl dosáhnout 130-140 miliard. Podobně odhaduje vývoj PZI i Martin Jahn, generální ředitel CzechInvestu, s tím, že konečné číslo ale může velmi ovlivnit případný odprodej některých státních podílů a reinvestice. "Myslíme si, že i za předpokladu pokračování útlumu světové ekonomiky by se PZI do ČR měly od roku 2003 pohybovat stabilně kolem 3 až 5 mld. USD," říká Jahn.
Výsledky za první letošní pololetí jsou o mnoho slabší, než byly ve stejném období loňského roku. Tehdy ČNB zaznamenala příliv 210,2 miliardy korun. Nutno ovšem vysvětlit, že značný podíl v tom představuje příjem za prodej státního podílu ve firmě Transgas. Za celý rok 2002 pak přišly investice v hodnotě 276,1 mld. korun.
ODLIV ZISKU. Vedle pozitiv spojených s přílivem přímých zahraničních investic ale sílí i některé nepříznivé projevy. Čím dál víc se projevuje typický průvodní jev - odliv zisků. "Zatímco začátek investičního cyklu je spojen s přílivem investic do ekonomiky, později následuje repatriace zisků a nakonec realizace výnosů. S rostoucí aktivitou zahraničních firem v České republice a přechodem do závěrečné fáze investice poroste objem prostředků odváděných do zahraničí. Je to určitá daň za rozvoj české ekonomiky, jehož významným nositelem jsou zahraniční investoři," vysvětluje Horská.
Ne všechny vydělané peníze však míří ven. Jak říká Jahn, těžiště se stále více přesouvá do expanzí a reinvestic současných investorů, přestože zájem o výrobní investice na zelené louce také přetrvává. Podle údajů ČNB v roce 2002 investoři v Česku expandovali zhruba za 60 miliard korun. O pět let dřív však reinvestovaný zisk tvořil jen necelých šest miliard.
PRO A PROTI. V dalších měsících až letech bude na objem investic působit několik protichůdných vlivů. Jedním z hlavních lákadel se stane vstup Česka do Evropské unie. Od května 2004, tj. od data vstupu, se zjednoduší některé dosud existující procedury, což prý může podle expertů přesvědčit poslední váhající investory ke vstupu do ČR. Pro bude také působit očekávané oživení světové a evropské ekonomiky, byť se neočekává, že bude rychlé a silné.
"Česká republika může na pomalém rozjezdu západoevropské ekonomiky překvapivě i vydělat," uvedl expert Raiffeisenbank Ivo Nejdl. Západ se totiž stává i pro místní firmy drahým, a tak často přesouvají výrobu na východ, kde mohou ušetřit především na pracovní síle.
"Jde většinou o menší a střední podniky, pro něž se stala ekonomická recese v Německu neúnosná, a tak přesunuly výrobu co nejblíže - do českého pohraničí s tím, že se při první možné příležitosti vrátí tam, odkud přišly," uvedl šéf Sdružení pro zahraniční investice Jan A. Havelka. Obchodní aktivity i centrálu tito investoři přitom ponechávají v domovské zemi. "Pro pohraniční regiony je to dobré. Sice od těchto investorů nelze čekat velký daňový přínos, každopádně však snižují nezaměstnanost v dané oblasti," uvedl Havelka.
RŮST MEZD. Proti lákavým trendům ovšem bude působit na investory obava z růstu nákladů v nových členských zemích, a to především mzdových, které jsou dodnes jednou z velkých komparativních výhod. Právě levná pracovní síla byla hlavním důvodem, proč do Česka hned od počátku devadesátých let mířili investoři do zpracovatelského průmyslu. Šlo však vesměs o manuálně náročné výroby, montovny. "Poměr platu německého dělníka a českého byl jedna ku šestnácti," líčí poměry před zhruba deseti lety Havelka, který byl v té době ředitelem agentury pro podporu investic. Právě tito investoři ale nemají v Česku budoucnost, což by se mohlo projevit na jejich eventuálním odlivu do levnějších teritorií, jako je například Ukrajina nebo Čína.
Z dlouhodobého hlediska však mohou odrazovat investory i další skutečnosti. Nezanedbatelný vliv bude mít například fiskální politika státu, především v oblasti daní. Pokud by například všechny okolní nové země měly nižší zdanění, kvalifikovaná česká pracovní síla to nemusí vyvážit. Podobně negativní vliv by mělo i dlouhodobé váhání s přijetím jednotné měny euro. Pokud by se Česká republika stala korunovým ostrůvkem eurozóny, prodělala by. Potvrzují to i analytici, ačkoli Ivo Nejdl uvádí příklad Švédska, které - ač nečlen eurozóny - úspěšně láká významné investice.
ODKUD? Otazníkem zůstává, zda Česká republika bude stále jednou z nejatraktivnějších lokalit pro umístění japonských investic. Zatím tomu tak v posledních letech bylo: v očích asijských společností se jevilo Česko nejvýhodnější, a to přinejmenším v rámci středoevropského regionu. Někteří investoři z Dálného východu hodně dají na reference a není žádným tajemstvím, že například boom japonských investorů do České republiky odstartovala Matsushita, která založila svoji firmu v Plzni na Borských polích v roce 1997. Po ní následovaly další japonské firmy, a to nejen ty, jejichž výroba přímo souvisí s dodávkami polotovarů a surovin pro výrobu televizorů Panasonic (Matsushita).
ŠANCE PRO MALÉ. "Jednotný trh EU a odstranění bariér volného pohybu zboží, služeb a kapitálu povede k tomu, že region střední a východní Evropy se stane zajímavým investičním místem i pro malé a střední firmy," soudí R. Novák z CzechInvestu. Objemově by to znamenalo nárůst investic ze států jako Francie, Itálie nebo Rakouska, jejichž ekonomika je postavena právě na malých a středních firmách. Aby tyto podniky měly rozhodování o svých investicích lehčí, je podle Nováka třeba ještě zlepšovat podnikatelské prostředí v ČR, aby bylo příjemné, flexibilní a efektivní.
Výsledky za první letošní pololetí jsou o mnoho slabší, než byly ve stejném období loňského roku. Tehdy ČNB zaznamenala příliv 210,2 miliardy korun. Nutno ovšem vysvětlit, že značný podíl v tom představuje příjem za prodej státního podílu ve firmě Transgas. Za celý rok 2002 pak přišly investice v hodnotě 276,1 mld. korun.
ODLIV ZISKU. Vedle pozitiv spojených s přílivem přímých zahraničních investic ale sílí i některé nepříznivé projevy. Čím dál víc se projevuje typický průvodní jev - odliv zisků. "Zatímco začátek investičního cyklu je spojen s přílivem investic do ekonomiky, později následuje repatriace zisků a nakonec realizace výnosů. S rostoucí aktivitou zahraničních firem v České republice a přechodem do závěrečné fáze investice poroste objem prostředků odváděných do zahraničí. Je to určitá daň za rozvoj české ekonomiky, jehož významným nositelem jsou zahraniční investoři," vysvětluje Horská.
Ne všechny vydělané peníze však míří ven. Jak říká Jahn, těžiště se stále více přesouvá do expanzí a reinvestic současných investorů, přestože zájem o výrobní investice na zelené louce také přetrvává. Podle údajů ČNB v roce 2002 investoři v Česku expandovali zhruba za 60 miliard korun. O pět let dřív však reinvestovaný zisk tvořil jen necelých šest miliard.
PRO A PROTI. V dalších měsících až letech bude na objem investic působit několik protichůdných vlivů. Jedním z hlavních lákadel se stane vstup Česka do Evropské unie. Od května 2004, tj. od data vstupu, se zjednoduší některé dosud existující procedury, což prý může podle expertů přesvědčit poslední váhající investory ke vstupu do ČR. Pro bude také působit očekávané oživení světové a evropské ekonomiky, byť se neočekává, že bude rychlé a silné.
"Česká republika může na pomalém rozjezdu západoevropské ekonomiky překvapivě i vydělat," uvedl expert Raiffeisenbank Ivo Nejdl. Západ se totiž stává i pro místní firmy drahým, a tak často přesouvají výrobu na východ, kde mohou ušetřit především na pracovní síle.
"Jde většinou o menší a střední podniky, pro něž se stala ekonomická recese v Německu neúnosná, a tak přesunuly výrobu co nejblíže - do českého pohraničí s tím, že se při první možné příležitosti vrátí tam, odkud přišly," uvedl šéf Sdružení pro zahraniční investice Jan A. Havelka. Obchodní aktivity i centrálu tito investoři přitom ponechávají v domovské zemi. "Pro pohraniční regiony je to dobré. Sice od těchto investorů nelze čekat velký daňový přínos, každopádně však snižují nezaměstnanost v dané oblasti," uvedl Havelka.
RŮST MEZD. Proti lákavým trendům ovšem bude působit na investory obava z růstu nákladů v nových členských zemích, a to především mzdových, které jsou dodnes jednou z velkých komparativních výhod. Právě levná pracovní síla byla hlavním důvodem, proč do Česka hned od počátku devadesátých let mířili investoři do zpracovatelského průmyslu. Šlo však vesměs o manuálně náročné výroby, montovny. "Poměr platu německého dělníka a českého byl jedna ku šestnácti," líčí poměry před zhruba deseti lety Havelka, který byl v té době ředitelem agentury pro podporu investic. Právě tito investoři ale nemají v Česku budoucnost, což by se mohlo projevit na jejich eventuálním odlivu do levnějších teritorií, jako je například Ukrajina nebo Čína.
Z dlouhodobého hlediska však mohou odrazovat investory i další skutečnosti. Nezanedbatelný vliv bude mít například fiskální politika státu, především v oblasti daní. Pokud by například všechny okolní nové země měly nižší zdanění, kvalifikovaná česká pracovní síla to nemusí vyvážit. Podobně negativní vliv by mělo i dlouhodobé váhání s přijetím jednotné měny euro. Pokud by se Česká republika stala korunovým ostrůvkem eurozóny, prodělala by. Potvrzují to i analytici, ačkoli Ivo Nejdl uvádí příklad Švédska, které - ač nečlen eurozóny - úspěšně láká významné investice.
ODKUD? Otazníkem zůstává, zda Česká republika bude stále jednou z nejatraktivnějších lokalit pro umístění japonských investic. Zatím tomu tak v posledních letech bylo: v očích asijských společností se jevilo Česko nejvýhodnější, a to přinejmenším v rámci středoevropského regionu. Někteří investoři z Dálného východu hodně dají na reference a není žádným tajemstvím, že například boom japonských investorů do České republiky odstartovala Matsushita, která založila svoji firmu v Plzni na Borských polích v roce 1997. Po ní následovaly další japonské firmy, a to nejen ty, jejichž výroba přímo souvisí s dodávkami polotovarů a surovin pro výrobu televizorů Panasonic (Matsushita).
ŠANCE PRO MALÉ. "Jednotný trh EU a odstranění bariér volného pohybu zboží, služeb a kapitálu povede k tomu, že region střední a východní Evropy se stane zajímavým investičním místem i pro malé a střední firmy," soudí R. Novák z CzechInvestu. Objemově by to znamenalo nárůst investic ze států jako Francie, Itálie nebo Rakouska, jejichž ekonomika je postavena právě na malých a středních firmách. Aby tyto podniky měly rozhodování o svých investicích lehčí, je podle Nováka třeba ještě zlepšovat podnikatelské prostředí v ČR, aby bylo příjemné, flexibilní a efektivní.
Související
Newsletter týdeníku Ekonom.
Každý čtvrtek vám představíme obálku nového čísla Ekonomu a přiblížíme pět vybraných témat, která si budete moct přečíst na webu Ekonom.cz.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
